Mé rozhodnutí je...

77 4 2
                                    

Z pohledu Stříbřenky:

,,Jak se mám rozhodnout?!" Hlasitě jsem si povzdechla. Doufejme, že za mnou nebude chodit pan profesor každou volnou chvíli. Zakroužila jsem očima a svůj obličej zabořila do polštáře na lůžku...

Přemýšlela jsem možná i několik hodin, pokud mě vcelku nevrle neprobudila madame Pomfreyová. No co? Stejně už si začínám zvyk... Na klín mi položila tác s něčím moc voňavým. Zeptala jsem se jí, co to je. ,,Kuřecí křidýlka s bramborem." řekla mi. Když pominu to, jak se mi snažila vysvětlit, co přesně to je a jak se to jí. Tak jediné co mě zaujalo bylo, že řekla kuře. ,,A to je jako to zvíře?!" nechápavě jsem se na ní podívala. ,,Ano, co jiného." nešetřila ironií. ,,Není to špatné jíst ostatní živé tvory?!" trochu jsem vykřikla, nemohla jsem si pomoct. Ošetřovatelce už docházely nervy, tak mi prostě řekla: ,,Dělejte si s tím, co chcete!" A rázným krokem vyšla z místnosti. ,,Uf... tak ta má dneska "výbornou" náladu." Na konec jsem se rozhodla, že se chudinky kuřátka ani nedotknu.

Už se blížil večer a někdo jemně zaklepal na dveře, nebo jak se tomu říká...od ošetřovny. Vstala jsem z postele a pomalu otevřela dveře a nesměle nakoukla, kdo se za nimi nachází... Profesor Brumbál... No, a je to tady. Pomyslela jsem si. Brumbál se na mě usmál a dal mi pokyn, abych se posadila. On si sedl na vedlejší lůžko na proti mě. ,,Dobrý večer, přeji." Já jen zopakovala. ,,Víš už svůj verdikt?" otázal se mě s nadějí v hlase. ,,Vlastně...no...víte já si úplně nejsem jistá... Vadí to hodně...?" řekla jsem dost nesměle s pohledem do země. Bylo ticho a já pořád stejným neopovážlivým hlasem dodala: ,,Vlastně se mi vaše nabídka docela zamlouvá..." A profesorovi se objevily jiskřičky v očích. Najednou jsem vůbec nad ničím jiným nepřemýšlela a úplně bezhlavě jsem vykřikla: ,,Mé rozhodnutí je, že vaši nabídku s šílenou radostí přijímám!!!"Brumbál se usmíval, jak měsíček na nebi. Zvedl se, popřál mi hezký spánek a odešel. A jakmile za sebou zabouchl dveře, radostný úsměv mi spadl ze tváře a já jen doufala, že jsem mému přátelství s Filipim nepodepsala rozsudek smrti...



Doufám, že se kapitola líbila!♥  A můžete do komentářů napsat, jak to máte vy s masem na talíři??? :)  PS: U toho obrázku jsem nechala název stránky, kdyby jste měli zájem o recept! :D     

Bezejmenná Dívka (Harry Potter fan fikce)Kde žijí příběhy. Začni objevovat