Bezejmenná Dívka (Harry Potter fan fikce)

Z hradu i přes housenku ven

Když to Claudee dořekla, její pohled zavadil o jedno z oken... Jak originální jsme měli nápad... Jelikož jsou okna ve společenské místnosti vyvýšená a mrzimorská kolej je tak nějak polovičně v podzemí, stačilo oknem vylézt ven a mohli jsme být venku z hradu. Judith ani chvíli neváhala a rozběhla se k oknu. ,,Chci jít prví!" vykřikla a my jsme na ní hodili výhružný pohled, jelikož už byla noc a všichni určitě spali, navíc jsme nestáli o přítomnost Pandory. Postavili jsme se tedy pod okno. Zoe si vzala na ramena Claudii a já si už musela přisunout takovou tu věc, která se nachází u stolu, teď si nevzpomenu na název. Když jsem se jen taktak držela na Claudiiných ramenou, začala se na má ramena škrábat Judith. Konečně, Judith byla v úrovni okna, avšak na jeho parapetu se nacházel nějaký předmět plný hlíny, ze které vykukoval výhonek rostlinky. Judith tedy vzala tu věc s rostlinkou do ruky a chtěla ji podat mně, aby na parapetu nepřekážela. Já jsem pustila její nárty, které jsem držela na svých ramenou, abych mohla rukami chytnout, to co mi podává Judith. Bohužel kamarádka na mých ramenou si všimla, že vedle rostlinky leze housenka a dost hlasitě vyjekla. Ten předmět s rostlinkou jí vyletěl z jejích rukou a v tu ránu, byla hlína rozsypaná po zemi a ta věc rozpadlá na kusy, k tomu Judithin prudký pohyb, nám přerušil naší rovnováhu a všechny jsem sletěly na zem a ozvalo se hlasité "PRÁSK!". Když jsme se bolestně posbírali z podlahy, Claudee se otočila k stále vyděšené Judith. ,,To neumíš podat ani blbej květináč?!" Judith se zahanbeně zahleděla do země. ,,Víte... Já se jaksi štítím housenek..." A lehce jí zčervenaly tváře. ,,Reparo" zašeptal mezitím Zoe a namířila hůlkou na ten rozbitý květináč, nebo jak to ta Claudee nazvala, ten se jakoby spojil a hlína, rostlinka a dokonce i housenka, se do něj vrátily, přesně tak, jak byly před Judithiným zběsilým manévrem. ,,Ach jo... Tak to jdeme zkusit znovu, tentokrát jdeš nahoru ty Claudee." řekla jsem a Claudie jen přikývla. Napodruhé už to šlo vcelku hladce, stejně mě udivuje, že jsme tím naším předchozím pádem, nevzbudili celé Bradavice, nebo alespoň kompletní mrzimorskou kolej. Claudee se natáhla k okénku a otevřela jej, hned na to jím hbitě prolezla ven, ani se nenapřímila a už se otočila a z látkové věci, kterou nesla na zádech vytáhla "lano" svázané z kusů oblečení, kterému popravdě moc nevěřím, pokud jde o bezpečnost. Poté to "lano" chytla za jeden konec a druhý vhodila na druhou stranu nám. Já jsem se jej s pochybami chytla a Claudee ten konec, co měla v ruce, přivázala k nejbližšímu pařezu. Za chvíli jsem se vysoukala za ní nahoru a stála jsem na vlhké trávě, potom se však za námi měla vyšplhat Judith, které to vůbec, ale vůbec nešlo... Nakonec jsme se s Claudee chytli "lana" a silně za něj zatáhli směrem od hradu. To už byla naštěstí Judith u nás. ,,Kolik ksakru vážíš Judith!?" Ohradila se na ní Claudie. ,,Ehm... Netuším, příště si nebudu již přidávat pudink, jako dnes ráno k snídani..." A všem třem již nahoře se nám chtělo začít smát, ale ovládli jsme se. ,,Hej! Já jsem pořád tady dole, doufám, že jste na mne nezapomněli." Ozvala se ze zdola netrpělivě Zoe. ,,Jé... Zoe promiň, už ti házím "lano". Zareagovala rychle Claudie a brzy jsme byli všechny konečně venku z hradu.

Speciální věnování SamantaFrankova , protože jsem se donutila udělat čas a napsat další kapitolu, abych jí udělala radost. 😅
Zatím NAPSANOU!!! :D