Bezejmenná Dívka (Harry Potter fan fikce)

Brumbálovy hodiny

Z pohledu Stříbřenky:

Seděla jsem na svém lůžku, už dost dlouhou dobu a byla ve svých myšlenkách, přečetla jsem první příběh z Bajek Barda Beedleho a hodně nad ním dumala. Z mého zamyšlení mě však vytrhlo jemné zaklepání na dveře. Daná osoba se mě zeptala: ,,Mohu vejít Stříbřenko?" ,,Jistě" tiše jsem špitla. V tu ránu vstoupil do "ložice," nebo jak se tomu říká Brumbál osobně. ,,Zdravím Stříbřenko." pověděl velice klidným hlasem. Já jsem pro jistotu zopakovala: ,,Také Vás zdravím pane profesore." ,,Mohu se posadit?" zeptal se a já přikývla. Poté si profesor přisedl na moji postel a mile se na mě usmál. ,,Tak, jak se ti líbí tady na mrzimorské koleji?" optal se mne ředitel. ,,Strašně moc pane profesore." A úsměv jsem opětovala. ,,To jsem rád, že se ti tu líbí a všiml jsem si, že jsi se zcela brzy skamarádila se čtyřmi studentkami, takže myslím, že jsem budeš výborně zapadat." ,,Když myslíte..." trochu jsem si povzdechla. ,,Je jen pár věcí, ve kterých jsem si stoprocentně jistý, však se také mýlím, jsem pouhý člověk jako každý jiný, ale v jedné věci jsem si jistý a to v té, že jsem budeš určitě zapadat." A teď už mě svým pozitizmem možná i trošičku děsí, oproti tomu, jak Bane pořád strašil s tím, že nějaký Saturnův měsíc je v nějakém špatném úhlu oproti něčemu a že s toho bude konec poloviny naší galaxie, tak byl Brumbál děsivě optimistický. (: Omlouvám se všem astrologům, které jsem urazila. :) Potom ředitel spustil: ,,Stříbřenko, jelikož jsou všichni studenti na výuce a ty nemáš, nic moc co dělat a jsi kouzli nedotčena, tak chci, aby jsi ke mně chodila na soukromé hodiny, zatímco ostatní budou na vyučování." Nad těmito slovy jsem přikývla a lehce se usmála. Bude to úžasný i když mě představa, že budu kouzlit dost děsí. ,,Vidím, že souhlasíš začneme v devět hodin ráno, kdy začíná výuka ostatních studentů a nebo, tvé spolubydlící tě jistě upozorní, kdy se máš připravit." V tu chvíli jsem si v duchu oddechla, protože těm hodinám absolutně nerozumím. Brumbál pokračoval: ,,Budeme končit, v jednu hodinu odpoledne a já vždy pro tebe sem přijdu, souhlasíš?" ,,Ano." odpověděla jsem a nemohla se dočkat. ,,Zítra začneme a seženeš si veškeré potřebné věci, ale s tím ti už pomůže náš bradavický hajný, takže to se nemusíš dělat starosti a to je asi vše." pověděl profesor. A já už měla velký úsměv na tváři. ,,Tak to už se opravdu nemůžu dočkat, nic tak vzrušujícího jsem nezažila, zítra to bude nezapomenutelný zážitek." radostně jsem si šeptala pro sebe. ,,Koukám, že čteš Bajky Barda Beedleho." řekl ještě přítomný Brumbál a dodal: ,,Já jako dítě jsem měl osobně nejraději Příběh tří bratří, ten je jako poslední, ale nebudu tě zdržovat od čtení, takže brzy na shledanou." ,,Na shledanou." opakovala jsem, protože je to "na shledanou," jak doufám správně tuším slušností při loučení. Ředitel se tedy vstal a opustil místnost, poté za sebou neslyšně zavřel dveře. 

Díky, že jste si přečetli kapitolu až do konce a zase někdy NAPSANOU!!! :)