Bezejmenná Dívka (Harry Potter fan fikce)

Velký zlom

Stříbřenku probudily zářící paprsky slunce, které proklouzly do chaloupky oknem. Dívka se posadila na "postel" a ospale zívla. Postavila se na nohy a ani si neuvědomil, že je její kotník           v pořádku, slezla z nízkého dubu a porozhlédla se po nějakých lesních plodech. Když se pustila do borůvek, které jí zbarvily její rty ještě více do fialova, rozhodla se vydat na maličkou louku na druhé straně lesa, kam chodila jezdit na Filipim. Když pobíhala mezi stromy, cítila jak jí jemná zelená tráva, lechtá na chodidlech. Dívka se na chvíli zastavila a schovala za strom, když spatřila kentaura, který stál právě uprostřed louky. A ano jak už asi tušíte byl tam Bane. Stříbřenka rozhodně nestála o nějakém kázání, že Velký vůz je nebezpečně blízko Saturnu a že to znamená velký zlom atd. (To s tím Saturnem a Velkým vozem jsem jen tak plácla, pokud se zabýváte věštěním tak jste borci). Stříbrná dívka teď vykukovala z poza stromu a čekala až Bane odejde. Stříbřenka se musela ovládat, aby se nezačala smát na celé kolo, protože jí tato situace připadala tak trapná až směšná. Bane se rozhlédl, když uslyšel šustění listí, do kterého omylem Stříbřenka šlápla, ale nakonec odešel a ona se rozběhla přímo proti louce, lehla si                                na měkoučkou trávu a začala dělat andělíčky. Jak milovala vůni všech těch pampelišek, sedmikrásek a ostatních lučních květin. 

Když se dívka dostatečně vydováděla, sedla si na malý pařízek u louky a přemýšlela, v tu ránu jí úsměv z tváře spadl. Zase ty hrozné myšlenky, potřebovala si pročistit hlavu, už se chystala zvednout, když na svém zátylku ucítila známý hřejivý dech. ,,Filipi!!!" vykřikla a objala jednorožce kolem jeho mohutného krku. Po láskyplném objetí nasbírala vedle pařízku hrst lesních jahod a dala mu je k ústům. Filipi se moc dlouho nerozmýšlel, trochu jahody očuchal jak nějaký pes a potom je s chutí snědl. Hold byl Filipi trochu jiný jednorožec a hlavně mimořádně přátelský. Celý zbytek odpoledne strávila dívka s jednorožcem.

Čas utekl jako voda a začalo se stmívat, Stříbřenka náhle začala zívat. Tak pojď Filipi než bude tma. Poslední dobou mám zvláštní pocit, že je tu stvoření, které tu dříve nebylo, víš přece kolik jsme spolu našli mrtvých jednorožců... V tu chvíli stekla Stříbřence po tváři jedna třpytivá slza. Filipi se hlavou otřel o její rameno na znamení smutku a vyšli spolu kupředu Zapovězenému lesu.

,,Neslyšel si něco?" zeptala se dívka se stříbrnými vlasy jednorožce vedle sebe. Kůň zařehtal na souhlas, proto se stříbřenka vpřed a za ní její věrný přítel vydali za děsivým zvukem. Odkryla keře a spatřila nějakého chlapce jak leží na zemi a blíží se k němu cosi zahaleného. V tu chvíli jako by do ní udeřilo. ,,Co je to za stvoření krčící se na zemi? Vypadá trochu jako já ale v něčem se liší... " řekla Filipimu, ale ten jako by ji nevnímal, díval se kamsi za to zahalené stvoření. Dívka se tedy podívala stejným směrem, dostala další šok, jako kdyby jí někdo vtloukl dřevěný kůl do srdce. Viděla jednorožce, ze kterého vytékala stříbrně lesknoucí krev, ale co bylo ještě horší byla to Filipiho maminka!!! Teď ji však trápila jedna velká otázka. ,,Když je někdo pravděpodobně stejné rasy jako já, není nás mnohem víc?!"

Děkuji všem co si přečetli tuto kapitolu. Nebojte se ji podpořit, budu moc ráda a chci napsat, že jsem nečekala takový úspěch předchozí kapitoly, protože byla moje první. (Pro mě je pár přečtení velký úspěch, proto se nedivte. :) Doufám, že si přečtete pokračování, pokud o to stojíte, ale předem upozorňuji, že kapitoly v žádném případě nebudu vydávat denně, protože bych to nedávala. Nezoufat Stříbřenka se určitě dočká pokračování. Kdyby jste našli pravopisné chyby, tak se omlouvám. A jinak to je vše, už se nám to rozjelo, tak NAPSANOU!!!!!!!! :D