Bezejmenná Dívka (Harry Potter fan fikce)

,,VÍTEJ KÁMOŠKO!"

Z pohledu Stříbřenky:

Spatřila jsem kruhovou velikánskou prosvětlenou místnost s mnoha okny a spousty rostlinami. V místnosti bylo několik kruhových stolů s židlemi a pár křesílek. Místnost zdobil krb před nímž byla chytře daná lavička nad krbem byl obraz nějaké mně neznámé paní. Bylo to tam úžasné!!!

Momentálně pobíhalo po místnosti mnoho studentů, kteří se snažily připravit na vyučování, další bod pro mě, ty pojmy už mi konečně začínají lézt do hlavy. Mezitím, co jsem se s pootevřenou pusou dívala před sebe, mi Claudee poklepala na rameno a řekla: ,,Toto je společenská místnost, kde se můžeš různě scházet a nebo dělat úkoly či něco jiného." ,,Tak už pojďte k ložnicím." odtáhla mě nedočkavě Judith. Šly jsme vpravo po schodišti. Brzy jsme se zastavily před nějakými dveřmi. Claudee je otevřela a dala mi rukou pokyn, že mám vstoupit. Jen co jsem vstoupila do místnosti, slyšela jsem Claudee pravit: ,,VÍTEJ KÁMOŠKO!" A já jen s úžasem vydechla: ,,Nádhera..." Skoro mi to vyrazilo dech. Byla to také kruhová místnost s dvěma velkými kruhovými okny. V místnosti byly do kruhu poskládané postele, které měly nahoře přidělané, něco co připomínalo střechy. Na lůžkách byly žluté polštáře a peřiny a mezi postelemi se nacházely větší stolky, na niž byly žluté tulipány v nějakých nádobách s vodou. Na každém stolku bylo něco divného, co mělo několik malých plamínků, přišlo mi zbytečné, že to hořelo, když bylo světlo. Podlahu zdobil zas kruhový žlutý koberec se vzory jezevce.Poté mi Claudee ukázala na prostřední lůžko naproti dveřím, jsem se tam vydala a pořádně skočila a dopadla na měkoučkou peřinu. ,,Pandoro, co kdyby jsi také uvítala Stříbřenku, když tu teď bude s námi." navrhla Claudee trochu kousavě Pandoře. ,,Ehm ehm."odkašlala si. ,,Tak tedy, nejmilejší Stříbřenko vítej v našem KRÁLOVSTVÍ." u toho použila od každý ruky dva prsty jako uvozovky. ,,Pandoro, můžeš si laskavě nechat ten sarkasmus pro sebe!" okřikla jí naštvaně Judith. Pandora si odfrkla, dala knihu, kterou držela v ruce do té látkové tašky, kterou si vzala na záda a uraženě odešla. ,,Celá ona..." povzdechla si Claudee. ,,Holky, nechci vám to kazit, ale za pět minut máme lektvary!" vykřikla Zoe. A najednou se to tam začalo celé hýbat. Všechny měly v tu ránu ty látkové věci na zádech a upalovaly pryč, jen Claudee se zastavila ve dveřích, protože je stejně, jako poslední musela zavřít. ,,Tak zatím Stříbřenko, nějak se tu zatím zabav, když tak mám na posteli položenou jednu mojí oblíbenou knížku, kterou jsem četla, když jsem byla menší, takže si jí klidně puč." ,,Ahoj." napadlo mě říct, protože jsem to už od nikoho tady slyšela, ale to je jedno. Najednou jsem upřela zrak na knihu, která ležela Claudii na peřině. Přišla jsem k ní, vzala ji do ruky a přečetla název: ,,Bajky Barda Beedleho." tak jsem si s knížkou sedla na svoje lůžko a začala číst, jak by se dalo říct kouzelné "pohádky."

Doufám, že se vám kapitola líbila a snad se vám bude líbit i ta další! Tak zase brzy, NAPSANOU!!! :)