Bezejmenná Dívka (Harry Potter fan fikce)

,,Povídat leda tak s polštářem.."

Speciální věnování: @-A-N-G- za podporu už do počátku mého psaní. ♥

Upozornění: Nespisovná slova jsou zde napsaná schválně kvůli tomu, že se jedná o konverzaci studentek před pubertou. :)

Z pohledu Stříbřenky:

,,To je síla..." řekla Judith s pootevřenou pusou a nespouštěla ze mě pohled. ,,To teda jo..." přitakala Claudee. ,,Takže proto jsi byla, tak vyvedená z míry, když jsi přišla za námi do Velké síně?" Pověděla Zoe a posunula se, aby seděla blíž u mě. ,,Přesně, vždyť před pár dny jsem ještě nevěděla, že existuje někdo další, jako jsem já..." smutně jsem se odmlčela. ,,Lepší by bylo, kdyby jsi řekla, že jsi nevěděla o existenci ostatních lidí." řekla opravně Zoe. ,,Však jsem toto slovo slyšela, tak po druhé v životě se mi nedivte, že si ho nepamatuji, však je toho na můj mozek až moc najednou. ,,To tě chápu, to musí být voprus." pověděla Judith. Ale přesto jsem si pomyslela, že mně rozumět nemůže, tomu by rozuměl jen člověk, který si to zažil, přesto jsem držela pysky, abych nám nepokazila příjemnou konverzaci, než mě Brumbál odvede zpět na ošetřovnu a já si budu moct povídat leda tak s "pouštářěm," nebo jak se tomu říká... Poté jsme začaly probírat takové "blbosti," jak to nazvala Judith, že se mi tomu nechtělo ani věřit, ale co snad nikdy jsem se takhle nebavila... 

,,Ách jó.." protáhla Judith. ,,Už budeme muset padat na kolej a připravit se na vyučování." ,,To jo.." povzdychla si Claudee. ,,A to se nám s tebou, tak krásně povídalo." řekla Zoe. A holky vstaly, teprve teď jsem si všimla, že už jsme tu zbyly samy, až na osobu která mi právě zezadu poklepala na rameno. Otočila jsem se a trochu sebou škubla, když jsem za před sebou spatřila profesora Brumbála. ,,Stříbřenko, myslím, že by bylo moudré, kdyby jsi šla na kolej z děvčaty a prozatím se tam zabydlela, až dívky odejdou na vyučování, ještě se za tebou zastavím." A přátelsky se na mě usmál a odešel. Jakmile opustil místnost, holky propukly v hlasitý pištivý radostný vřískot a nadšeně jsme se všechny objaly. Bylo mi v jejich blízkosti veselo a moc příjemně. ,,Tak můžeme vyrazit!" zavelela Claudee a my jsme vyšly.

Po cestě jsem míjela kouzelné hýbající se věci na stěnách, k čemuž mi Zoe zdělila, že se jedná o obrazy, což jsem si překvapivě zapamatovala, potom jsme bloudily chodbami, další bod pro mě, že vím, co jsou chodby. A poté sešly pár schodů na zábavně nebezpečném pohybujícím se schodišti, proběhly kolem místnosti, odkud se linula lákavá vůně. A naposled stály před zvláštní masožravou květinou, která nevypadala dvakrát přátelsky, měla dokonce dva květy nebo spíše tlamy. Zvláštní bylo, že byla popínavá a popínala se na obyčejné zdi, kterou jsem alespoň viděla. A také by mě zajímalo, kde má kořeny, ale nejspíš až někde ve zdech HRADU, třetí bod pro mě, jsem fakt dobrá, pomyslela jsem si a trochu se v myšlenkách zasmála nad svým pomalu rostoucím sebevědomím, které spíše ráda shazuji dolů. Každopádně mi Claudee řekla: ,,Sleduj a zapamatuj." Ukázala mi na nenápadně skrytou misku s mrtvými mouchami, jednu vzala kytce jí hodila, rostlina jí spokojeně spolykala a ze stěny se odtáhla, tak že odkryla menší kruhové dveře, do kterých jsme vstoupily a to co jsem spatřila, mě nepopsatelně uchvátilo... 

Sorry lidi, nevěděla jsem jak to mají Mrzimorští s vchodem na kolej, chápejte jsem Nebelvírka a navíc jsem to na netu nějak nemohla najít, ale pokud víte jak to mají, pls pište do komentářů, jinak doufám, že se vám tato moje verze s masožravou rostlinou líbila! :)  Tak zas brzy NAPSANOU!!! :D