Falling like the stars

I. Znovu na nástupišti

Stál tam. Nikdy by nevěřil, že zde ještě někdy bude stát s černým koženým kufříkem, ale byl tu.

Vlastně ani sám nevěděl, jak se má právě teď cítit. Radost, smutek, vztek, záblesk nostalgie, nebo snad... strach?

Jeho jemné a měkké vlasy připomínajíc zlato mu právě čechral podzimní vánek a svýma stříbřitě šedýma očima vyhledával své dva nejlepší kamarády mezi davem menších i větších dětí držících své kufříky a čas od času ještě s klíckama s různými tvory.

Najednou uslyšel ten známý hlas své černovlasé kamarádky za svými zády a tak se prudce otočil, aby se ujistil, že je to opravdu ona.

„Draco hledáme tě celou věčnost, už jsme si mysleli, že jsi si to nakonec rozmyslel" vypískla Pansy.

„Ta tvoje blonďatá kštice stejně nejde přehlédnout" ozvalo se za jejími zády zvonivý smích Blaise.

Draco se jen ušklíbl. Než stačil něco říct, už ho popadla Pansy za rameno a společně s Blaisem ho táhla k rudé Bradavické Lokomotivě.

„Letos zaberem dobrá místa, když je to ten poslední rok" oznámila Pansy s jemným úsměvem, ale v očích se jí zablýskl náznak smutku.

„Stále nemůžu uvěřit, že je to poslední rok" zamumlal Draco. „S kým se pak budu hádat a pošťuchovat, když Potter si vezme tu rudovlasou Weasleyovou?" Všichni tři se naráz rozesmáli, až se po nich začali někteří studenti otáčet.

„Víte, že nastoupí i ti mladší, jako je Weasleyová?" zvolala černovláska. „Té už se Potter nezbaví, upřímně ho dost lituji" a díky této větě nastala další vlna smíchu Zmijozelských studentů.

„Slyšel jsem, že ze sedmého ročníku budeme ve Zmijozelu jen my tři a dalších asi jen pět studentů" zašeptal Blaise.

„Jak by taky ne, když polovina ze Zmijozelských a jejich rodiny skončily v Azkabanských celách" podotkl blonďák. Jemu samotnému se ulevilo, když společně s jeho matkou byli zproštěni obvinění a jeho otec byl poslán do Azkabanu až do konce života. Možná to zní zle, ale Lucius si to opravdu zasloužil.

Zaznělo první zahoukání lokomotivy, a tak se partička Zmijozelských vydala hledat prázdné kupé.

Když procházeli úzkou uličkou, Draco si povšiml, že v jednom kupé už někdo sedí.

A ne, jen tak někdo.

V kupé stál černovlasý mladík s mechově zelenýma očima, na kterých měl nasazené tenké kulaté brýle. Vedle něj seděl rudovlasý chlapec s pihovatým obličejem smějíc se něčemu očividně hrozně vtipnému, co vyprávěl černovlásek. Naproti Weasleymu seděla Grangerová, očividně nevnímajíc okolní svět a očima byla zabořená do knihy.

Dracovi se na čele vytvořila menší vráska.

Na Pottera se totiž věšela rudovlasá cácora usmívajíc se od ucha k uchu a v ruce stále držela svůj kufr.

Vedle Grangerové ještě seděla nějaká holka s dlouhými blonďatými vlasy staženými do copu, ve kterém měla zastrkané různé luční kvítí. Očividně byla mimo realitu, jelikož držela nějaký šíleně barevný časopis a měla ho otočený vzhůru nohama.

„No to je teda partička" pomyslel si Draco a mírně se pousmál.

Když najednou černovlásek vzhlédl vzhůru a svýma zelenkavýma očima hleděl na místo kde stál Draco, no netrvalo dlouho, než se jejich pohledy střetly.

Draco najednou přimrzl k zemi a nebyl schopný žádného pohybu. Černovlásek si toho všiml a mírně se na něj pousmál.

Blonďák to však neopětoval, protože začal cítit, jak mu tváře začínají nabírat narůžovělou barvu, a tak se radši sebral a odkráčel hledat své kamarády.

„Co to sakra mělo znamenat a proč mám teď na tváři ruměnec?!" vztekal se Draco ve své vlastní hlavě.

„Tak tady jsi už jsme si říkali, kde jsi se zapomněl" ušklíbla se Pansy sedíc v jednom z kupé společně s Blaisem.

Celou cestu do Bradavic si Pansy povídala s Blaisem Draco však vnímal jen rozmazaně co vlastně říkali.

„Tohle bude ještě zajímavé..."

Takže... upřímně nevím co teď napsat :D.

Asi by bylo fajn zmínit, že něco takového píšu poprvé takže to nebude na nějaké špičkové úrovni...

Jak jste si mohli povšimnout (jestli to někdo bude vůbec číst XD) tato fanfikce se bude týkat hlavně drarry, ale objeví se tu i jiné shipy jako například Nuna, Pansmione atd., ale nechci předbíhat ;)

Ještě je dobré říct, že na začátek budu dávat citáty z knihy mléko a med kterou napsala rupi kaur (budu je udávat v mužském rodě). Kdo má rád poezii tak rozhodně doporučuji! :)

Budu moc ráda za každou zpětnou vazbu i za jakoukoliv konstruktivní kritiku.

Kapitoly se budu snažit vydávat co nejčastěji, ale znám se a moje prokrastinovací schopnost tomu taky moc nepřidává :DD

To je asi vše co jsem chtěla napsat takže taaak :D <33