Falling like the stars

VIIII. Sněhové vločky

Blonďatý chlapec stál na okraji zašedlé skály a svými šedými kukadly pozoroval okolí a užíval si výhled na zamrzlé jezero. Tváře měl zčervenalé mrazem a své ruce měl schované v kapsách jeho černého kabátu. Chvíli jen tak tiše stál a pozoroval přírodu a náramně si to užíval. Po chvilce ucítil za svým krkem něčí dech a poté tolik omamnou vůni. Kvítí společně se skořicí ho udeřili do nosu tak silně že měl pocit, že se mu na místě podlomí kolena. Druhý chlapec se jen tiše zasmál a poté blonďákovi rozcuchal jeho perfektně upravený účes. Blonďák se naráz otočil a přitáhl si černovláska blíž aby ho mohl políbit. Po chvíli se celý červený odtáhl a opřel si svoje čelo o to jeho.

„Čekáš dlouho?" špitl poté černovlásek a pohladil ho po zmrzlé zrudlé tváři.

„Ani ne, naschvál jsem přišel trošku dřív. Mám to tady rád." Pousmál se a cítil, jak mu na tvář dopadají malinké sněhové vločky.

Černovlásek se jen pousmál. Poté trošku odstoupil a blonďáka opustilo to příjemné teplo a trošku posmutněl. Ani nestačil zareagovat, když dopadl do bělavého sněhu a černovlásek dopadá se smíchem přímo na něj.

„U Salazara jsi tak krásný..." zašeptal černovlasý chlapec a už se natahoval, aby mohl políbit blonďákovi rty zrůžovělé mrazem. Druhý chlapec se ale mezitím stihl natáhnout pro hrst sněhu a napálil to černovláskovi do obličeje. Černovlásek jen zakroutil očima a poté mu to stejnou měrou oplatil. Takhle to pokračovalo do té doby, než byli od hlavy až k patě promočení od sněhu a jen se váleli a se smíchem se drželi za ruce.

„Draco u Merlina vstávej zaspali jsme!" křičel Blaise po celém pokoji a napřahoval se, aby po něm hodil polštářem.

Sakra zase jen sen...

„Kolik máme času?" zeptal se ospale blonďák a pročísl si své rozcuchané vlasy.

„Za pět minut nám začíná hodina!" vypískl a zmateně pobíhal po celém pokoji hledajíc svůj hábit.

„A sakra..." zamumlal Draco a rychlostí blesku vystřelil z postele a společně s Blaisem pobíhal po pokoji, aby stihli hodinu přeměnování.

„Kde máme pana Zabiniho a pana Malfoye?" zeptala se McGonnagallová jen co vešla do třídy.

„Asi zaspali. Ještě když jsme odcházeli tak ještě spali." Prohlásil zrzek a nepřítomně koukal z okna.

V ten moment do třídy vpadl uřícený Draco a v závěsu za ním přiběhl Blaise který, vypadal že zaběhl maraton.

Když popadli dech slova se ujal Draco protože Blaise vypadal, že ještě není schopen jediné hlásky.

„Paní učitelko moc se omlouváme, ale zaspali jsme. Už se to nebude opakovat." Domluvil Draco a nasadil falešný úsměv.

„No, jelikož jste zameškali pouhé tři minuty tak to nebudeme nijak rozmazávat. Můžete si sednout." Řekla Minerva a dál už si chlapců nevšímala.

Draco si sedl vedle Harryho a ten se jen tiše culil.

„Copak měl jsi nějaký krásný sen?" zašeptal Harry těsně u blonďákova ucha a jeho tělem projelo příjemné teplo.

Draco jen zrudl a mlčel. Moc dobře věděl že černovlásek měl úplně ten samý. Harry jako kdyby si všiml nad čím Draco přemýšlí natáhl k němu svou ruku a jemně pohladil tu blonďákovu. Slov nebylo třeba.

„Tak mě napadá... O víkendu se jde zase do Prasinek tak nepůjdeme zase... Však víš." Zasmál se potichu Harry a otočil se na Draca.

„Jo moc rád. Snad na nás zase nevybafne Pansy za stromem. To už by mě fakt kleplo." Uchechtl se blonďák a protočil očima nad pouhou vzpomínkou.