Falling like the stars

VI. Mikina

„Tak co, jak to šlo?" zeptala se šeptem Hermiona Harryho ve Velké síni.

„Myslím si, že to šlo moc dobře." pousmál se Harry nad vzpomínkou a mírně se začal červenat.

„To jsem ráda" zasmála se Hermiona a pokračovala v dojídání večeře.

„Hej lidi slyšeli jste o té párty o víkendu?" šťouchl do Harryho Blaise a potichu se zasmál nad tím, jak černovláska polekal.

„O jaké párty?" přidal se do rozhovoru Draco který zrovna žvýkal nějakou housku.

„V sobotu ve 20:00 v Komnatě nejvyšší potřeby. Ale je to jen pro sedmé ročníky, samozřejmě. Seamusovi se někde podařilo sehnat pár flašek, takže o zábavu bude postaráno." uchechtl se Blaise.

„No tak já myslím že já radši sobotní večer strávím ve společnosti kafe a nějaké dobré knížky." zašklebila se Hermiona.

„Ale no tak Hermi přece mě tam nenecháš samotného tady se zmijozeláky." a koutkem oka sledoval Draca a jeho reakci.

„Neboj se my tě neukousnem... když nebudeš zlobit" zasmál se Draco a přitom na Harryho mrkl.

Harry cítil, jak mu pomalu začínají rudnout líce, takže se začal smát, aby to nějakým ladným způsobem zamaskoval.

„No ještě si to rozmyslím" šeptla Hermiona a už se zvedala k odchodu.

„Draco to je geniální příležitost zjistit, jestli má něco Potter s tou Weasleyovic, to si nesmíme nechat ujít!" vypískla Pansy když procházeli chodbami hradu do svých ložnic.

„Pansy nepišti tak nahlas, ještě nás někdo uslyší" zamumlal si Draco spíše pro sebe.

Ale Pansy měla pravdu. Tohle byla skvělá příležitost se Harryho nějak nenápadně zeptat a možná dojde i k něčemu dalšímu... Ale to moc předbíhal. Jak se znal, tak ze sebe sotva vydá smysluplnou větu.

Právě dorazili do jejich společenské místnosti, když zahlédli Hermionu, která měla oči zabodnuté opět v nějaké extra tlusté knize a pohledem hltala každé slovo z ní. Harry seděl na gauči a měl mírně zavřené oči. Když ale uslyšel zvuk otevírajících dveří a viděl, jak vchází Draco s Pansy, oči otevřel a koutkem úst se pousmál.

Pansy doběhla k Hermioně a mírně jí rozcuchala vlasy a pak si přisedla k ní a začala jí něco povídat. Draco si mezitím přisedl k Harrymu a chvíli jen zíral do hořícího ohně v krbu.

„Nad čím přemýšlíš snílku?" šťouchl do něj po chvíli Harry a mírně se zasmál.

„Nad vším, ale vlastně nad ničím" špitl Draco.

„Máš ten úkol do lektvarů? Napadlo mě, že bychom ho měli sepsat, když jsme spolu ve dvojici." navrhl černovlásek.

„Dobrý nápad, dojdu pro knížku a pergameny." odpověděl a už běžel po schodech do ložnic.

Za malou chvíli už scházel ze schodů a v ruce držel příslušnou knihu a dva listy pergamenů s brky a inkoustem. Chvíli stál za gaučem a pak se mírně předklonil, aby Harrymu podal knihu a zasmál se nad tím, jak sebou Harry mírně cukl, když ho zašimraly Dracovi blonďaté prameny vlasů.

„Tohle už mi nedělej, pěkně jsi mě polekal, víš to?" šeptl Harry a usmál se. Draco byl tak blízko... Mohl cítit jeho dech na jeho krku, a to mu způsobovalo husí kůži.

„Vím... Co máme vlastně za úkol?" zeptal se blonďák.

„Máme napsat co je to Amortentia a čím nám voní." řekl černovlásek a lehce se zarazil.