Falling like the stars

V. Rozhovor

Draco právě probíhal temnými chodbami Bradavického hradu. Vlastně ani nevěděl kam míří, jen věděl, že teď potřebuje být chvíli sám jen se svými zmatenými myšlenkami které si potřeboval srovnat. Ale ani to mu nebylo dopřáno...

Jakmile se zavřely kamenné dveře od jejich společenské místnosti, Draco se usadil do jednoho z pohodlných křesel a sklonil svou hlavu do dlaní. Ani si neuvědomil, kdy mu slané slzy začaly téct po jeho lících.

On a Harry jsou spřízněné duše. Zdálo se to tak neuvěřitelné, že se tomu musel uvnitř sebe zasmát. Na jednu stranu se cítil nepopsatelně šťastný, ale na druhou stranu ho to velmi sžíralo. Spřízněná duše je přece něco úžasného, co se nestává často. Ale strašně se bál. Zrovna teď mezi ním a Harrym začalo vznikat čerstvé přátelství a Draco se velmi obával že touto situací se vše zničí a oni si zase budou jako cizí. Ale to on nechtěl. Chtěl s černovláskem trávit veškerý svůj čas... Chtěl ho poznat. I když měl pocit, že jakmile se jejich ruce dotkly tak že jsou vlastně nejlepší přátelé už od malička.

„Ah tady jsi!" Draco se otočil směrem ke dveřím kde stála udýchaná Pansy která zrovna vypadala jako kdyby uběhla její nejdelší běh v životě.

„Ty brečíš?" vytřeštila černovláska oči a přiběhla k chlapci, aby ho mohla stáhnout do jejího vřelého objetí.

„Ne, jen mám alergii na emoce" sarkasticky prohlásil Draco a mírně se ušklíbl a poté zabořil hlavu do ramene Pansy.

„Draco co se děje? Už od rána jsi nějaký zamlklý a teď ještě to v té třídě. To tě to fakt tak opravdu vzalo nebo je za tím něco víc?" zeptala se Pansy poté co se odtáhla.

Draco si mírně povzdychl. „Víš od té doby, co mi Harry nabídl přátelství se ve mně něco hodně změnilo".

„Cože? Jako co změnilo? To nechápu...mám ho zmlátit?" pozvedla Pansy obočí a mírně se zasmála.

A tak jí Draco vše převyprávěl. Od jeho zvláštního snu až po dnešní hodinu obrany. Pansy jen poslouchala a když Draco dopovídal měla otevřenou pusu do kořán, že vypadala jako kapr na suchu.

„Takže jsi zamilovaný?! Že mi to nedošlo dřív! A ještě k tomu do jizvíka! Bože můj byli byste spolu tak sladcí! Počkej a nemá on tu zrzku? Oh Draco jsem za tebe tak šťastná! Sestavíme si plán, jak zjistit, jestli se mu líbíš ano? IIIIIII tohle je takový vzrůšo!" vychrlila ze sebe Pansy na jeden nádech a s pištícím hláskem zabořila její hlavu do jednoho z polštářů a poté vyskočila a začala skákat okolo gauče a mávala rukama jako kdyby chtěla začít lítat.

„Pansy prosím uklidni se" zamumlal Draco. „Vždyť Potter je pravděpodobně stejně jen na holky, takže je to dost bezvýznamné, víš?"

„No a přesně proto musíme zjistit, jestli to třeba není jinak" protestovala Pansy a pak Draca pevně objala a chichotala se jako malá holčina".

„Myslím, že jim právě skončila hodina". Řekla Pansy když slyšela kroky blízko společenské místnosti.

„Mám strach Pansy" špitl Draco a mírně se kousl do spodního rtu.

„Neboj se, není čeho! Harry je v pohodě Draco on tě neukousne... Možná právě naopak" zakřenila se a schytala ránu do hlavy polštářem.

„Ale asi si s tebou bude chtít promluvit."

„S tím tak nějak počítám" řekl blonďák a nervózně si prohrábl vlasy.

Náhle uslyšeli zvuk posuvných kamenných dveří a najednou se ve společence začali kopit studenti kteří většinou mířili na další hodinu nebo do svých ložnic dopsat si různé eseje.