Falling like the stars

IV. Dřevěná houpačka

Plavovlasý chlapec posedával u mohutného stromu, který byl posetý zeleným listím připomínajíc smaragdy. Chodíval sem často bylo to jeho místo kde si mohl pouspořádat všechny jeho myšlenky, které se mu nakopily v hlavě. Na stromě byly zavěšeny dvě menší dřevěné houpačky. Blonďák právě seděl na jedné z nich a mírně se pohupoval zatím co mu teplý letní vánek čechral jeho vlasy.

Právě zapadalo slunce. Dnes byl obzvlášť nádherný západ slunce. Sytě rudá se míchala se sytě žlutou a společně tvořily úžasný kontrast od kterého chlapec nemohl odtrhnout své sivé oči.

Najednou však s sebou trhl, jelikož uslyšel něčí kroky, které se pomalu šinuly trávou. Svůj zrak upřel na černovlasého chlapce s přenádhernýma zelenýma očima. Byli to ty nejkrásnější oči, které blonďák kdy viděl. Připomínali mu ten nejkrásnější les, do kterého by člověk vstoupil a už nikdy by se nechtěl vrátit zpět. Tak moc dobře pohled do těch očí znal.

„Ahoj" špitl černovlásek a lehounce se usmál. Poté si přisedl na houpačku vedle něj a začal se pohupovat, a přitom se díval na kousek zapadajícího slunce, které se již stihlo odkutálet daleko za hory.

Chvilku si povídali. Vlastně o něčem i o ničem. Blonďatý chlapec miloval tyto chvíle a cítil že černovlásek to cítí stejně.

„Pojď" zvedl najednou hlavu černovlásek a už ho táhl za ruku a jemně ho stáhl k sobě do měkké trávy.

„Dnes mají být krásně vidět hvězdy a myslím že mají i padat" promluvil černovlásek svalený v trávě.

Chvilku panovalo ticho. Ale ne takové to trapné ticho, ale to ticho, kde nejsou potřeba slova a vy si jen přejete, aby tento okamžik nikdy neskončil.

Blonďák miloval černovláskovu vůni. Voněl jako země, jako ty nejkrásnější květiny a zahrady které vás svou vůní a skvostem doslova omámí.

Najednou ucítil jemné zašimrání u jeho prstů. Když se podíval na své prsty zjistil, že černovlásek se svými prsty dotýká těch jeho. Po těle se mu rozlilo teplo a břiše cítil něco jako jemné třepotání motýlích křídel. Když černovlásek neviděl žádný protest v blonďákově tváři rozhodl se vzít jeho jemnou ruku a proplést ji s tou svou. Blonďák ztuhl a po tváři se mu rozlil široký úsměv.

„Podívej padá hvězda" vypískl najednou černovlasý a prstem ukázal na jednu z padajících hvězd která už pomalu mizela daleko za kopce.

„Tak si něco přej" zamumlal blonďák a natočil hlavu tak aby si prohlédl černovláska který najednou jako kdyby ho někdo zamrazil. Po chvilce mu pohled opětoval a jejich oči se střetli. Tak nádherně se doplňovali. Stříbřitě šedá krásnější než kterákoliv bouřka a sytě zelená krásnější než všechny lesy na světě.

Blonďák skoro ani nestihl postřehnout, že druhý chlapec byl mnohem blíž k němu a skoro se teď dotýkají nosy. Mohl cítit jeho teplý dech ze kterého mu naskakovala husí kůže po celém těle.

„Právě si jedno přání plním" zašeptal černovlásek a jemně se otřel o blonďákovi narůžovělé rty a zrušil tu maličkou mezeru mezi jejich rty.

„Vstávej a zvedej ten svůj aristokratickej zadek přece nepřijdeme pozdě hned první den" houkl na něj chlapec který právě seděl na posteli a hodil po něm jeden z polštářů.

„Jen sen... ale sakra úžasný, ale taky pěkně matoucí sen" mumlal si pro sebe Draco.

„V s t á v a t" houkl Blaise a drsně vytrhl blonďákovi přikrývku.