Falling like the stars

VIII. Kapky deště

„Pansy ty jsi fakt pitomá!" rozkřičel se Draco když se druhý den společně s Pansy procházeli u jezera. Pansy na něj jen vyvalila oči a otevřela pusu, aby se mohla nějak obhájit.

„Uklidni se, co jsem udělala tak špatného, že tu na mě tak křičíš?" našpulila pusu a naštvaně založila ruce na hrudi.

„Všechno si zkazila chápeš? Stačilo tak málo..."

A tak Draco začal vyprávět a Pansy se poté plácla do čela a vypadala mírně v rozpacích.

„U Merlina já jsem hloupá mohlo mi to dojít... Opravdu promiň." Špitla Pansy a zrudla jako rajské jablíčko.

„To je v pohodě nemohla si to vědět." Řekl Draco už trochu klidnějším tónem a pohladil černovlásku po vlasech.

„Mám už docela hlad nepůjdeme už zpátky?" navrhla Pansy a už táhla Draca směrem k hradu.

„Pansy počkej... Jak to vlastně dopadlo s Weasleym Grangerovou a Blaisem?" ušklíbl se Draco a šťouchl do ní.

„Pansy ztuhla a zarazila se. „Nechci se o tom bavit." Odvětila ostře a dál ho táhla směrem k hradu.

„Rone mohu s tebou počítat na ten středeční famfrpálový zápas?" zeptal se Harry zrzka, když spolu šli na hodinu lektvarů.

„Samozřejmě, pořádně to Havraspárům nasolíme!" šťouchl do něj Ron ramenem a potom se ušklíbl.

„Jak to vlastně jde s Hermionou?" zeptal se černovlásek a pousmál se. Byl za své kamarády moc rád a přál jim to, ač si občas připadal jako křen. Ale dělalo ho šťastným, když je spolu viděl.

„Moc dobře... Víš přemýšlel jsem, že bych jí o Vánocích požádal o ruku... Vím, že jsme mladí a není kam spěchat a tak... Ale já cítím že je ten správný čas." Vychrlil na něj zrzoun a culil se od ucha k uchu.

„Rone... Já... Nevím moc co na to říct." Harry stál jako opařený. Samozřejmě byl za ně šťastný, a tak trochu s tím i počítal že do toho budou chtít prásknout brzo, ale byl tu jeden háček. Když byli v pátek společně s Dracem v Prasinkách a povídali si, Draco se mu svěřoval s problémem jeho černovlasé kamarádky. Harryho moc potěšilo že se mu s tím svěřil, a proto byl rozhodnutý zajít ten den trošku dál, než se to celé zvrtlo. Je pravda že s blonďákem si říkali opravdu všechno i za tak krátkou dobu, ale tohle opravdu nečekal.

„Chápu, že je to velké sousto." Zamumlal Ron a pak se koukl na jeho hodinky. „Sakra nestíháme hodinu, poběž!"

„Kde jste se zdrželi?" špitl Draco a lehce se na černovláska pousmál. Ten měl co dělat, aby se mu na místě nepodlomily kolena i z malého úsměvu.

„Ron mi chtěl něco hodně důležitého." Zašeptal a dál krájel kořínky Bezoáru. Poté se otočil na Draca který na něj teď zíral se zaraženým výrazem.

„Nevypadáš moc nadšeně."

„RonchceHermionupožádatovánocíchoruku." Rychle ze sebe vychrlil Harry tak že mu nebylo nic rozumět.

„Cože chce udělat?!" sykl Draco a prohrábl si vlasy.

„To nemůžu říct Pansy... Vždyť se zhroutí!" potichu vypískl Draco.

„Já vím... Zkusím mu to ještě nějak rozmluvit."

„Tak co Harry, jak se těšíš na dnešní zápas?" zeptala se mile Hermiona, když se natahovala pro čerstvé ovoce.

„No sama se podívej z okna, bude to dost zajímavé." Odvětil Harry a natočil hlavu směrem k oknu po kterém stékali kapky deště.

„Stejně si myslím že vyhrajete. Mají tam přeci tebe." Mrkl na něj blonďák a Harry se začervenal.