🌒Story of my life🌒 (Harakiry)

myšlenkový vodopád

Ahmm..nom.. špatné..co mám sakra dělat? Nechat toho úchylnýho zrúďáka vlízt do mě? Jak si vlastně mám představit to pozřít? To se jako nějak zmenší a mám ho sežrat? Doufám že to ne. Nedokážu snést pomyšlení že budu žrát něco živého co nestrávím. Nádech výdech,hezky pomalu. Nic horšího už se mi dneska snad stát nemůže ne? V hlavě si pořád dokola promítán to lehké zahrnutí tě legendy, či co to bylo. Nechápu jak zrovna já můžu být takhle vybraná. Jak mohli tomu modrými drakovi dovolit se ke mně byť jen přiblížit? Jak mohli dovolit zacházet se mnou takhle,když jsem tak straaašně důležitá? Tady jde vidět snaha, radši mě nechají zabít,než si mě ukořistit. Jak dobře vím,nechápu logiku všech na tomto světě :/  vlastně nechápu nic. Slyším tiché bublání temnoty rozlívající se kolem nás dvou. Zjistila jsem že žiju v Zithirii ,nebo mě snad chtějí nějaké mimozemské síly? Z.B.S. zní to zajímavě,jen ta zkrátka sama o sobě na mě špatně působí. Nemůžu přestat myslet na to že se k nim budu muset připojit a budu vraždit bezbranné tvory po celé zemi..taková já nejsem. Toužím po krvi?Sama nevím,ale něco mi říká že to není pravda.Milujici tvor ,co zbožňuje růže (ačkoliv jsem je viděla jen na fotkách) a mandaly ,nemůže mít takový osud. Jsem i laskavá, spravedlivá. Avšak dokážu rozeznat tvora s dobrým srdcem a tvora který touží jen po slávě,nebo penězích.Tvora se špatným srdcem. Všichni mě vidí jen jako zrůdu,protože se tady nikdo neprokázal být laskavý. Nemůžou se divit že na ně 24/7 vrčím a chci odstranit. Ach ..chtěla bych potkat někoho kdo má čisté srdce. Někdy jednám jen že strachu. Co by ne,vy byste se takhle taky nechovali,kdybyste se báli? Je to smutné že lidé neznaji celý příběh a hned vás soudí podle pár činů. Nemají vaše pocity. Nechápu jaké to je žít s vědomím že vás rodiče nechtějí..jak má být člověk silny,když je toho na něj moc? Deprese jsou pro mě slabé slovo. Celé dny jsem v té kobce probrečela. Nikoho mé city nezajímají. A nikdy zřejmě nebudou. Chovají se ke mně chladně a bez citů. Každý na mě řve,nikoho nezajímám. Jsem jen červená beruška mezi tisícem dalších bezvýznamných slunéček. Nikdo neřeší že jedno zemře,nebo ho někdo zamáčkne. Je to přece jen brouk,nezajímavý brouk. Jaký je v tom rozdíl? Drako-rys , slunéčko,slunéčko drako-rys . Úplně stejná situace. Nikoho nezajímá že zde někdo zabije drako rysa ,tady je to normální věc. Někteří draci se námi dokonce živí. Poněkud morbidní,já vím. Musím být silná,to všichni když ví že jsou potrava. Ani nevíte jak bych chtěla ochutnat nějaké čerstvé maso. Vždycky jsem měla sušené hovězí,teda aspoň myslím. Jak to vlastně muzu vědět? Nikdo mi nic neřekl. Jen jsem ten název slyšela..I když zdejší strava nebyla nic moc,zakručelo mi v břichu,mám hlad. Snad se odsud brzo dostanu. Tak a teď spátky do reality. Mezitím co jsem přemýšlela,tak se ten tvor usadil do tureckého sedu a začal meditovat. Proč tady a teď sakra medituje? A já že jsem prej tady na tom  psychycky špatně. Popojdu k němu a lehce mu poklepu na rameno,pomale otevře oči a prohlíží si mě. ,,Už jsi skončila?" Zjevně si všiml mého doumání a činění do blba.,,aa-ano" zahuhlám. Olízne si rty a pomale se zvedá. Až tak udělá, opráší si dlaně. Jsem nervózní z toho co se bude dít. Tazavě na něj hledím. Udělám pobizivý krouživý pohyb rukama a čekám na nějakou vysvětlivku. On ale místo toho popojde blíž ke mně. Opět na délku že se dotýkáme pomale čumáky. Prihmouří oči, promluví, konečně:,,připrav se a bez keců ok"? Přikývnu,stejně nemám jinou možnost,poddat se zde ostatním je jediné rozumné rozhodnutí. Postoupí blíž. Už se dotýkáme. Začne něco mumlat. Temnota se pomale válí k nám. Tvor rozhodí ruce a obejme mě . S polekaný výrazem na něj koukám. Co to sakra..? Mumlá něco jako věštbu,kletbu,nebo tak..nějak..temnota se plazí blíž a blíž. On mumlá a mumlá. Pevněji ho sevřu v objetí, čistě jen že strachu. V tom zjistím že už tam není. Počkat on tam je,jen je opar. Neee ,opar nee. Vidím ho,jen když na něj chci sáhnout,jako by tam nebyl. Něco jako duch. Přízrak,to je ten správný výraz. Temnota postupuje blíž,přízrak tvora též. Jako by se spomalil čas..v hlavě mi sama nevím proč začne hrát dramatická hudba. Slyším tlukot svého srdce. V tento moment se to stane. Pohltí mě temnota a přízrak do mě vstoupí. Omdlím

Ahooj,doufám že se vám dalším část líbí. Omlouvám se že to tak trvá,ale nemám moc čas. Tak užívejte dne ,ahuuj.