🌒Story of my life🌒 (Harakiry)

Zrádce?

S jemným klepáním na dveře vstoupila černá postava v bílém hábitu. No plášti,ale proč to tak nenazvat heh. Každopádně mě to velice rozlítilo. Ne že by to byl nějaký z těch ohavných tvorů,ale on přišel. Přišel a nic se mnou neudělal,nechtěl mě odsud dostat, nechtěl mě osvobodit. To ty city k němu v sobě snad cítím jen já? Vždyť , vždyť vypadal že mě má aspoň rád. Levi došel k posteli s vážným výrazem. Tak pohrdavým ,že bych ho nejradši rozpůlila na dvě půlky. Zavrčím na něj. Ohrne rty a chladně pronese:,,hele kdo je při smyslech " pomale pronáší větu a u toho obchází postel k mému slabému bodu a to oku ,kde mám vlasy přes které nevidím. Snažím se otočit,ale ty zpropadený řetězy mi to prostě dovolit nechtějí. Znovu se mi obnovujou rány,krásně mi po rukách stéká krev. Zničeho nic mi oddělává řetězy. Počkat , cože?Dává si na čas,jako by to byla velmi pracná práce. Bez hlásky ho pozoruju.Až je hotov ,nehybně ležím. Určitě je to nějaká léčka. Chce mě nějak napálit,aby mi mohl opět ublížit. Kretén. Tak ho teď nenávidím. Mé srdce je rozlomeno na tisíce možná i miliony zbloudilých kousků,které už jen tak dohromady nedá. Poodejde,prohlédne si mě. Chvilku tam stojí a jen na mě čumí. Pak se rozhodne přijít a sundavá mi nahubek. Jestli tohle myslí vážně..tak to s ním nedopadne dobře. Mam i docela hlad a kanibalismu se neštítím. Ráda pozoruji tělo co se přede mno rozpadá. Ten krásný pohled na rozežírající se tělo ahh. Zirám na něho pohledem: jako myslíš to vážně?
On jako by mi myšlenky četl,tak jen beze slova kývne. Opatrně mi odebírá nahubek. Když ho oddělá ,nalezne se mu pohled na mé vyceněné zuby, co touží po odplatě. On radši poodejde na konec místnosti a zjevně čeká na to co udělám. Já si jen klidně Sednu a spustím nohy z postele. Nakloním hlavu a propaluju ho pohledem. On mi to vybízivě oplácí. Jako by chtěl ,ať ho zabiju. Asi neví co by ho čekalo za utrpení . Chudáček,musím ho přece ušetřit . To neee,on by umřel a maminka by o něj plakala,ooo nee. Tahle představa mě nadopuje,vycením zuby a pousměju se. Někdy přemýšlím zda bych se neměla trochu zklidnit. Ale co mám dělat? Mam problémy se sebeovládáním a to se těžko kočíruje. Jako by někdo lusknul prstem. Tak nečekaně . Uprostřed mého zamyšlení,se na mě Levi vrhne. Jsem naprosto v šoku. Tak tak stihnu uhnout. Málem mi zboří zuby do krku. Vyděšeně na tu stvůru pohlédnu. Toto není Levi,ten by se tak nikdy nezachoval. I když ho znám jen chvilku,tohle by neudělal nikdy. S tím jsem si jistá. Není to on. A to ve mně shromažďuje obrovskou nenávist. Oženu se po něm rukou a seknu ho tak do oka. Krev stéká na jeho oku jako malá červená řeka. Rozzuřím ho. Chce mi to oplatit,ale já mu na jeho tlapu plivnu jed. Zděšeně chce utéct,ale spadne z postele. Jen pozoruje dvou rozežírající se ruku. Vidím jeho kosti,maso. Je to hezký pocit. Všude na zemi je krev. Seskočím z postel za ním. Svíjí se na zemi jako malá žížala. Kopnu do něj. Asi jsem koupila hodně,tak vyplivne krev. Myslím že teď už se úplně bránit nemůže. Bolesti rozežírající končetiny se jen tak něco nevyrovná. Chci ho mučit,ale zároveň už chci aby byl mrtev. Stlačím mu hlavu k zemi. Pomale se natahuju k jeho krku. Už tam jsem. Kousnu. Zakousnu se do měkkého masa,cítím jak překousávám tepny. Chutná to úžasně.V tuhle chvíli všechno zmizí. A já vidím černotu.

Další diiiil.