🌒Story of my life🌒 (Harakiry)

simulátor

Vidím černo,nebo snad nevidím? Oslepla jsem? Nikdy jsem nezažila slepotu,já nevím. Jakobych už tam nebyla,Levi mi zmizel,necítím ho. Jako by někdo řekl:" bum", a všechno je pryč. Létám někde uprostřed ničeho. Napínám křídla a cítím že letím. Avšak nevím kde . Představuji si různé výjevy. Jak narážím do stromu,jak mě někdo chytne a zabíjí. Jak mě něco požírá. Připadá mi to jako věčnost ,co tam jsem. Asi jsem opravdu oslepla. Ale... Jakože se mi ještě nic nestalo,když tady prolétávám. Přijde mi to absurdní. Jsem volná. Jako by mě nějaké vnější síly volaly. Moje tělo si dělá co chce. Letím a nelze přestat. Takový plynulý uklidňující pohyb. Tohle musí být snad jediná chvíle kdy relaxuji. Snad nikdy jsem nebyla tak v klidu. Ale tento pocit bohužel rázem mizí. Slyším opět hlasy jako v nemocnici. Probouzím se. Cože já spala? Ne.. bylo to tak skutečné. Rozeznávám místnost plnou různých přístrojů. Všude chodí tvorové s bílými plášti. Samej monitor. Ostrá světla mě pálí do očí. Jsem v stavu rozepsání. Ani ten ruch moc nevnímám. Bloudím jen pohledem po rozlehlé místnosti. V tu chvíli ho spatřím , jsou na něm připojené různé pásy a oblíkli mu takovou kombinézu.  Na hlavě má něco jako helmu. Zjistím že já mám na sobě totéž. Ale já jsem narozdíl od něho při smyslech. Nikdo si asi zatím nevšiml že nejsem v tranzu. Pro jistotu se snažím nehýbat. Jeden ze tvorů sedí u monitoru a tam si zpátečně přehrává můj zážitek. Jak to udělal? Projíždí videem a hledá potřebné detaily,které poté někam zapisuje. Jsem z tohoto místa poněkud zmatená. Na jeho druhé obrazovce že míjí různá písmena a číslice. Ten tvor vypadá jako měsíční obloha. Je celý fialový ,teda z mého pohledu na jeho záda. Přes plášť nic nevidím. Otočí se na židli pro kafe co má položené na stole a pak žádné zase ťukat a psát. Chvilku ho pozoruji. Projíždí různé obrazy ostatních tvorů na přístrojích. Krásná zelená louka ,kde vybafne veliký lev je pro mě nejzábavnější. Já bych se do něj hned zakousla,ale dotyčná osoba utíká a pak obraz zčerná. Asi ju dostal heh. Najednou se tam objevím já. Sedím na červené dece na louce pod stromem. A v ruce držím Sandwich. S chutí se do něj zakousnu. Z pohledu tvora vidím jak plete květinový věneček,který mi nasazuje na hlavu. Já se na obrazu usmívám a objímám ho. V tuhle chvíli obraz zhasne. Tvor v bílém plášti si zase něco zapisuje.
Nemůžu tomu uvěřit..tam byla já a musel to být obraz Leviho. Byly to černé ruce. Musel být jeho. On mě má rád.. a já ho ve své virtuální realitě zabila. Bože proč. Představuji si květinový věneček na hlavě. Musíme utéct. ,,Ach Levi" zašeptám. To jsem zjevně dělat neměla. Ten tvor v bílém plášti se prudce  zvedne ze židle,pak se otočí a pochoduje ke mně. Zamýšleným pohledem mě sleduje. Máchne mi před helmou rukou . Nereaguji. Se přece neprozradím. Ale i přes to mi začne pomale sundávat helmu. Rozepíná různé pásky a točí kolečky. Poněkud složitá konstrukce to je.  Trvá mu to docela dlouho. Nakonec se teda rozhodne už to konečně dodělat a opatrně mi ji svléká z hlavy.
Až ji sundá,čekám že bude překvapen že jsem normálně vzhůru,ale on se na mě jen souhlasné podívá. Kyvné a odejde zase psát. Aaaahh to mě takhle nechá? Přes pusu nic nemám,tak se ptám:,,ah dobrý den jen...co tady dělám?"  Nejzdvořilejší věta co že mě kdy vypadla heh. Otočí se na mě a vážně hledí. ,, Holčičko,jsi v laboratoři Z.B.S." povytáhne obočí.
A sakra.

Asi není potřeba k tomu něco dodávat xd pardon že je to vždy tak krátké,ale chci vás napínat xd musí to vždy končit něčím takovým sry.~Tess