David na Mery pořád koukal a ona to moc dobře věděla. Všiml si toho i Michal a trochu ho to znervózňovalo. Vždy šel hned za Mery a dal jí pusu, obejmul ji nebo na ni začal mluvit a rozesmíval ji. Mery to nevadilo, ale David žárlil víc a víc. Snažil se využít každého možného doteku nebo rozhovoru, aby mohl být s Mery.
Michal byl s Mery na lékařáku, smáli se, povídali si, líbali se. Během jednoho z polibků vešel dovnitř nějaký doktor, oni ho ani nezaregistrovali a pokračovali. "Jo.. tak to.. no.. asi nebudu.. hm, já.. půjdu." slyšeli od dveří. Mery se okamžitě odtrhla od Michala a na Davida se podívala s omluvou v očích. Nemusela, ale cítila se provinile. David se na ni posmutněle podíval, přejel pohledem na Michala, který se usmíval a pořád hladil Mery po zádech. David se otočil a odešel. Mery se omluvila Michalovi, že musí jít na příjem, ale šla za Davidem. Okamžitě věděla, kam má jít. Zaťukala na dveře od kumbálu a vešla dovnitř.
"Davide, já.. chtěla jsem se ti omluvit." začala Mery. "Nemáš se za co omlouvat. Máš přítele.." to slovo vyslovil s takovou nechutí, "já to chápu, časem se s tím smířim. Akorát.. kdybyste to.. mohli TO dělat někde, prostě.. ne přede mnou." pokusil se pousmát. Mery si k němu přisedla. Už na něj nebyla tolik naštvaná a nedokázala si představit být teď v jeho kůži. Nedokázala by sledovat, kdyby on byl s někým jiným, a při tom vědět, že s tím nic neudělá.
Už musela jít, pohladila Davida po vlasech a ještě jednou se mu omluvila.
Davida to potěšilo. Byl rád, že si o něj Mery dělá starosti a ještě víc ho potěšilo, že se nebojí si k němu přisednout.
-----------------------------------------------------------
Jak to mezi nimi asi bude dál?
ČTEŠ
Zpět na urgentu
Short StoryDavid před dvěma lety odešel z Rubavy do Londýna bez rozloučení a nechal tam Mery samotnou. Co se stane, když se po takové době objeví na urgentním příjmu? Jak to asi Mery přijme?
