Mery se v práci vyhýbala jak Davidovi, tak Michalovi. David to chápal, už si to ani nějak nebral, to samé se ale nedalo říct o Michalovi. Nechápal, co se stalo, proč se s ním Mery nebaví a v podstatě se na něj ani nepodívá. Včera večer bylo ještě všechno v pohodě, Mery šla k Vali a on si šel lehnout, takhle to dělali dost často. Teď bylo něco jinak.
Michal šel za Mery, obejmul ji zezadu a dal jí pusu. Ona ho od sebe odstrčila: "Teď ne, Míšo." odbyla ho. On si Mery otočil tak, aby jí viděl do tváře a chytl jí za boky. "Co se děje?" zašeptal Mery tak, aby to slyšela jen ona. "Říkám teď ne, nechci to tady řešit." odpověděla mu podrážděně a otočila se zpátky.
Při otáčení si všimla Davida, který je pozoroval. Podívali se vzájemně do očí a hnědovlásek se pousmál. Mery se chtělo brečet, pořád vzpomínala na ten polibek před barákem u Vali. Odešla z příjmu a zamířila si to přímo na lékařák, kde si sedla a dala hlavu do dlaní, potřebovala klid.
Po chvíli tam vešel Michal, sedl si vedle uplakané blondýnky a hladil ji po zádech. "Mery, co se děje, musíme spolu mluvit." zeptal se opatrně. "Michale, já.. já nevím, jak ti to.." najednou do místnosti vešla další osoba.
Mery se na muže zadívala, potom se vrátila pohledem zpět k Michalovi. "Promiň." řekla tiše. Michal se okamžitě otočil na muže, který Mery, ač nevědomky, dodal odvahu. "Ty hajzle!" zařval ze všech sil na Davida, zvedl se a chtěl mu vrazit.
ČTEŠ
Zpět na urgentu
Short StoryDavid před dvěma lety odešel z Rubavy do Londýna bez rozloučení a nechal tam Mery samotnou. Co se stane, když se po takové době objeví na urgentním příjmu? Jak to asi Mery přijme?
