Poslední svědek [Kejmr]

1.

"Čau Kelo!" Pozdravil jsem ho ihned, jakmile jsem se připojil na TSko. 

"Ahoj Gejmrik." Ozval se mi ze sluchátek ten příjemný hlas. Hned mi zvedl náladu a vykouzlil úsměv na rtech. 

"Tak co, jdeme hrát?" Zeptal jsem se rovnou. Hned na to jsem zapnul minecraft už připraven se připojit na server. 

"Jasne, kľudne môžme." Potvrdil Kelo. Já se tedy hned připojil na server a čekal, až se napojí i Kelo.

"Som tu." Ozval se Kelo.

"Takže klasicky Murder. Jakou si dáš přezdívku?" Zeptal jsem se a sám už začal vymýšlet, jak se pojmenuji. 

"Hm, čo keď by sme si dali prezievky Vrah a Obeť?" Napadlo Kela. Upřímně.. Geniální nápad.

"Dobře, jsem vrah!" Zabral jsem si hned přezdívku a tak se i pojmenoval. Za chvíli za mnou přišla i moje Oběť.

"Dobre pán Vrah. Prosím nezabijťe ma." Přišel Kelo s shiftem a já se upřímně začal smát.

"Nebojte se Oběti, zabiji vás až ve videu." Zasmál jsem se a Kelo za chvíli se mnou. Tohle bude další srandovní video.

"Takže zdravím všechny Gejmrovce a Gejmrovkyně a já vás vítám u dalšího videa z Murdera, kde jsem se svou obětí Kelem, ahoj Kelo." Začal jsem svůj klasický.

"Helo, tu Obeť." Pozdravil i Kelo.

"Samozřejmě máme tajné nicky, takže já jsem vrah a Kelo je má oběť. Za chvíli nás to připojí do hry a já půjdu konečně svoji oběť zabít." Zasmál jsem se, na což se Kelo nervózně zasmál nazpět. To mě ještě víc rozesmálo.

"A už hrajeme!" Oznámil jsem, jakmile nás to připojilo do hry. A upřímně... Hádejte kdo byl vrah? Hehe. Já určitě ne. Kdepak je náš Keloušek?

"Čopak si, Gejmrik?" Zeptal jsem mě po chvíli Kelo. Já však jen tak tak zadržoval smích.

"Ehm.. Ehm... Určitě nevinný... Ehm... Ehm..." Odkašlal jsem si hraně a čekal na Kelovu reakci. Ten jen zamručel ve stylu 'to určitě' a dál už bylo ticho.

"A co jsi ty, Kelouši?" Zeptal jsem se ho i já, abych přerušil to ticho mezi námi a abych nevypadal úplně podezřele... Myslím, že se nepovedlo. To však bylo jedno, jelikož jsem Kela uviděl, jak stojí na stupínku a rozhlíží se po okolí.

"Jee, ahoj Kelo." Pozdravil jsem ho slušně. V tu chvíli mě však Kelo uviděl a začal utíkat opačným směrem. Mému meči však nikdo neuteče.. Muhahahahahahhahahahhah... 

"Choď preč, Gejmr!" Křičel na mě Kelo, jenomže to mu nebylo nic platné, jelikož ho meč zasáhl.

"Jooo, dostal jsem svoji oběť!" Zaradoval jsem se, jenomže Kelo na druhé straně nejspíš nebyl příliš nadšený.

"Ale no tak Kelo, oběť přece musela zemřít." Plácl jsem nějakou nesmyslnou věc a začal se smát, zatímco jsem zabíjel poslední přeživší.

"Ja by som sa ani nedivil, kedy by to tak bolo aj v reále." Plácl zase Kelo, čemuž jsem se začal zase smát. Jaké by to asi bylo být nájemným vrahem, nebo vůbec zabijákem? Asi to ale nebude jako v Minecraftu... Bohužel...

"V reálu jsem ještě nikoho nezabil, ale zajímalo by mě, jaké to je být třeba nájemným vrahem." Přemýšlel jsem nahlas. Kelo se ke mně k přemýšlení přidal.

"Môžme to niekedy skúsiť." Navrhl Kelo, ale hned se začal smát. Já se k němu jak jinak než přidal.

"Hele, neberme vážně nápady, co jsme vymysleli v jednu hodinu ráno." Upozornil jsem ho a přitom se podíval na čas. No jo, dříve nikdo z nás neměl čas, takže jsme museli natáčet trochu později.

"Asi hej." Potvrdil Kelo. 

"Tak dobře... Natočíme tedy ještě něco k tobě?" Zeptal jsem se, protože hra už skončila.

"Kľudne môžme, ja sa zlobiť nebudem." Řekl Kelo se smíchem. Já tedy přikývl a odsouhlasil. A tím jsem se rozloučil ve svém videu a přivítal lidi zase v Kelově. 

Takže něco pro začátek a úvod do tohoto příběhu😁. Od příští kapitoly už začne pravý děj 😉😏. Kapitoly tedy nejspíš budou vycházet ve středu, nebo když zapomenu, tak v pátek 😅 (třeba jako tenhle týden😅🤫). To je zatím vše, budu ráda za váš hlas a komentář.