Poslední svědek [Kejmr]

10.

"Co jsi potřeboval, Jawo?" Zeptal jsem se hned, jakmile jsem se připojil k Jawovi na Team-Speaku.

"Prepáč Gejmr, ale Kelo povedal, že je u teba a že sa niečo stalo." Vyhrkl hned Jawo starostlivě. Já zase věnoval svému společníkovi, který seděl nervózně vedle mě a koukal do země, nepěkný pohled.

"Kelo! Co jsi mu řekl?!" Neudržel jsem se a výhružně se podíval na Kela. Ten pod mým pohledem ještě víc znervózněl.

"J-ja vôbec nič." Odvrátil ode mě opět pohled. Ze své židle jsem se napůl zvedl a přiblížil se víc k Kelovi. Chtěl jsem ho trošku provokovat...

"Opravdu?" Zašeptal jsem mu otázku do ucha. Cítil jsem, jak se znovu napnul, dech se mu zadrhl a sledoval mě vyděšeným pohledem.

"Čo to tam robíte, chalani?!" Přerušil nás Jawo, který jasně požadoval vysvětlení. Já si tedy povzdechl a posadil se zpátky a hlavně normálně na svoji židli.

"Promiň Jawo, ale nechci ti to tak úplně říkat, dokud se celá tato situace nevyřeší..." Začal jsem omluvně, ale přerušil mě opět Jawo, který s tím značně nesouhlasil.

"Počkať! Čože?! Nie Gejmr, som tvoj kamarát a chcem vedieť, čo sa udialo!" Vyjel hned Jawo. Postupně se však uklidňoval, až zněl spíše prosebně.

Prosebně jsem se podíval na Kela. Nevěděl jsem, co mu mám říct. Kelo jemně přikývl a nahl se k mému mikrofonu.

"Čau Jawo. Prepáč, ale toto opravdu nieje vec, ktorá sa vykladá na potkanie a už vôbec cez mikrofón." Snažil se i Kelo. Ve zkratce ale řekl úplně to samé, co já, akorát si to trochu pozměnil.

"No tak chalani. Mňa môžete povedať čokoľvek. Lebo mam tiež prijeť a dostať to zo vás?" Zněl Jawo už více výhružně. S Kelem jsme se na sebe zděšeně podívali. Ještě aby přijel Jawo. Už teď nevím, jak se mám ke Kelovi chovat a ještě Jawo?

"Tak já ti to řeknu, ale musíš slíbit, že to nezmění tvůj pohled na mě, že mi budeš věřit a že mě neodsoudíš." Svolil jsem nakonec a povzdechl si do mikrofonu. Kelo mě jen překvapeně sledoval.

"Gejmr, si si istý?" Zašeptal ke mně a rukou zakryl mikrofon, aby to Jawo neslyšel. Druhou ruku natáhl k mé tváři, aby si mě otočil čelem k sobě. Já jen souhlasně, i když trochu sklesle, přikývl.

"Opravdu?" Jawo zněl stejně překvapeně jako Kelo, akorát Jawo byl překvapený, že jsem se tak lehce vzdal. "Gejmr, ať už to je čokoľvek, ver, že by som ťa tak lehko neodsúdil."

Povzdechl jsem si. V hlavě už jsem si začínal srovnávat, jak bych mohl začít, ale pokaždé se mi to zamotalo tak moc, že jsem se rozhodl prostě říct tu nejzákladnější věc.

"Zatkla mě policie." Řekl jsem jen a čekal na Jawovu reakci.

"Eeeeh," ozval se nějaký neidintefikovatelný zvuk, který Jawo vydal. "To mi musíš povypráveť!" pokračoval Jawo s smíchem. Já jen přikývl a rozhodl se pokračovat. "Prečo ťa zatkli a prečo tam musiel ísť Kelo?" dodal ještě.

"Víš, soused pode mnou, kterého jsem fakt nesnášel, ale nebyl jsem to já, byl zavražděn," pokračoval jsem, ale v tu chvíli jsem se zasekl. Kelo si toho všiml a přitáhl si mě k sobě do objetí. Já dobrovolně šel a sedl si mu do klína. Kelo mě pak jednou rukou objal a druhou mě hladil po vlasech. Bylo to opravdu příjemné, nebudu lhát.

"Čo ďalej? Nenapínejťe ma!" dožadoval se Jawo pokračování. Já však nedokázal mluvit dál. Kousek jsem se odtáhl od Kela, abych mu viděl do obličeje. Ten hned pochopil.

"Jednoducho Gejmra obvinili z jeho vraždy a zatkli ho. A ja som za ním musel ísť do Prahy, aby som Gejmrikovi potvrdil aliby, lebo sme spolu zrovna natáčali," vysvětlil Kelo jednoduše a znovu, tentokrát pevněji mě objal. Jeho objetí jsem si opravdu užíval...

"Počkaj! Takže náš zákerný Gejmrik bol obvinený z vraždy?" začal se Jawo smát. S Kelem jsme se na sebe podívali nechápavými pohledy.

"To nie je vtipné... Gejmra mohli zatvoriť keby som neprijel!" začal mě hned Kelo bránit. Byl jsem za to rád. Zahřálo mě to u srdíčka.

"Díky Kelouši," poděkoval jsem mu do ucha a chtěl se od něj odtáhnout, jenže on mě nenechal.

"Nikam nejdeš!" zašeptal mi do ucha zase on. Nad jeho přítomností, což byl u mě nebezpečně blízko, jsem se lehce ošil vzrušením. Sám jsem se lekl své reakce...

"No nic, promiň Jawo, ale už budeme končit, potom si ještě můžeme zavolat, zatím ahoj," pozdravil jsem hned, aby nikdo nemohl odmlouvat. Kelo sice chvíli nechápal, ale pak také pozdravil.

"Čau Jawo."

"Tak čauťe chalani," pozdravil Jawo smutně. Nechal jsem to být a odpojil nás z místnosti. Hned na to jsem se podíval zpět na Kela, kterému jsem stále seděl v klíně.

"Už mě pustíš?" zeptal jsem se s úšklebkem. Kelo se na chvíli zamyslel...

"Nie!" odpověděl po chvíli a ještě víc mě zmáčkl.

"T-takhle m-mě ud-dus-síš," snažil jsem se mluvit přes jeho pevný stisk. Kelo mě hned s omluvným výrazem pustil.

"Prepáč," omluvil se potichu. Já ale nechtěl, aby byl smutný! Tak jsem to nemohl nechat!

Místo jakýchkoli slov jsem k němu zvedl ruku. Svou dlaň jsem opatrně položil na Kelovu tvář a jemně ho pohladil. Po chvíli jsem po jeho tváři začal kroužit palcem, s kterým jsem se přesunul až k jeho rtům.

Kelo mě celou dobu zaraženě sledoval, přesto však trpělivě čekal, co udělám.

Palcem jsem mu přejel přes spodní ret. To jsem zopakoval ještě párkrát, než jsem palec oddělal a sám se přiblížil hlavou. Následně na to jsem se svými rty lehce otřel o ty jeho.

Když jsem si byl plně vědom, že se to nám oběma líbí, přitiskl jsem svoje rty na ty jeho a chvíli čekal. Kelo svými rty začal pomalu pohybovat a já jeho kroky napodobil.

Chtěl jsem však zkusit víc! Zkousl jsem mu spodní ret, až Kelo vydechl vzrušením. Toho jsem hned využil a svým jazykem vstoupil do jeho úst. Začala menší válka jazyků, kde jsme se oba snažili o nadvládu. Do polibku jsem se usmál, když jsem vyhrál. I přes to mi to ale nedalo a já Kela do jazyku kousl. V tu chvíli jsme se od sebe také odtáhli. Já s úšklebkem a Kelo s překvapeným výrazem.

"Čo to bolo?" zeptal se nechápavě. Já však jeho otázku ignoroval.

"Zkouška. Musíme si promluvit," odpověděl jsem vážně, avšak úsměv z nějakého důvodu stále neopustil mé rty.

Ehm.. Po Mega dlouhé době nová kapitola, vím a omlouvám se. A budu vás muset opět zklamat, ale tenhle příběh ani nebude nijak dál pravidelně vycházet. Prostě až budu mít chuť, tak budu pokračovat ve psaní, takže tak. Děkuji všem, kteří u tohohle příběhu ještě vydrželi...