Poslední svědek [Kejmr]

9.

Pohled Gejmra

V objetí jsme zůstali ještě další chvíli, zatímco já se snažil přijít na to, co to bylo za pocity. Už jsem ale tak trochu tušil a i když jsem se s Kelem držel v pevném objetí, stejně jsem se bál. Bál se sám sebe a částečně i Kela. Jak to, že on to vzal tak dobře?

Nechápal jsem to. Nerozuměl jsem svým pocitům. Nerozuměl jsem ničemu. I přes to jsem se ale nechal unášet příjemným pocitem v jeho objetí. Nic však netrvá věčně a i Kelo se ode mě odtáhl. Najednou mé tělo pohltila zima a já se stáhl víc k sobě. Nohy jsem si nechal na gauči a rukama obejmul kolena.

"Gejmr?" Oslovil mě Kelo a já nevěděl, co mám dělat. Podíval jsem se na něj nečitelným, možná ublíženým pohledem, sám nevím. Co to se mnou je?

"Co se mnou je Kelo? Proč to bereš tak dobře?" Zašeptal jsem do ticha mezi námi. Otázky ještě chvíli létaly ve vzduchu než se je Kelo rozhodl chytit. 

"To je v poriadku Gejmr, vieš, ja už som ti dlhšie chcel niečo poveda-" Chtěl mi Kelo něco říct, ale v jeho výkladu ho přerušil tentokrát můj zvonící telefon. Omluvně jsem se na něj podíval a společně s mobilem zvedl i příchozí hovor.

"Ano?" Zeptal jsem se do telefonu, protože já inteligent se nepodíval, kdo mi volá. Čekal jsem jen, až dotyčný promluví, zatímco já se snažil vyhnout Kelovu pohledu.

"Čau Gejmre... Chtěl jsem se jen zeptat, jestli teď nemáš chvíli čas... Víš, ehm, v Monopoly nám chybí poslední člen." Poznal jsem hned MenTův hlas. Při zaznění jeho naléhavého hlasu, který má vždy, když někoho shání na poslední chvíli, mě donutil vytvořit lehký úsměv na tváři.

"Promiň MenTe, ale zrovna teď nemůžu. Mám návštěvu." Omluvně jsem se zasmál. Věděl jsem, že to MenT pochopí.

"Aha, no nic. V pohodě, já jdu ale teď někoho rychle sehnat. Zatím čau." Pozdravil a než jsem vůbec stihl doříct ahoj, hovor vypl. Pousmál jsem se, mobil odložil bokem a otočil se ke Kelovi. Stejně si s ním někdy musím promluvit, nesmím utíkat.... bohužel.

"Kelo-" Nestihl jsem doříct, jelikož Kelovi začal také zvonit telefon. Kdyby ho hned nezvedl, začal bych se smát. Jaká to náhodička? Proč to musí zvonit zrovna teď? (Neptejte se autorky ;P)

"Áno? Nie, prepáč MenT, ale teraz nemôžem. Prepáč..." Zavěsil po chvíli telefon Kelo. Tentokrát už jsem se neudržel a začal jsem se smát. MenT opravdu shání kohokoliv. Kelo na mě zíral jak na blázna, ale nakonec se ušklíbl.

"Už nie si taký vynervovaný?" Zeptal se mě Kelo a trochu se ke mně přiblížil. V tu chvíli jsem ztuhl, jak jsem si vzpomněla na předchozí polibek. Lehce jsem si zkousl ret a přemýšlel, co mám udělat. Naštěstí jsem nemusel dělat nic, jelikož opět začal zvonit telefon. Můžete hádat, čí to byl telefon. Ano, můj. A hádejte kdo volal... Jasně, že Jawo..

"Ano Jawo?" Oslovil jsem ho s pobavením. Tady je to jak v nějaké telefonické ústředně.

"Gejmr, môžeš teraz s Kelom na TSko?" Zeptal se poměrně naléhavě Jawo. Nechápal jsem, co se děje, ale stejně jsem si pro sebe přikývl.

"Jasně, za pět minut tam." Odsouhlasil jsem a než jsem stihl říct něco dalšího, Jawo zavěsil. Podíval jsem se na Kela, který vůbec nechápal.

"Jawo nás chce na TSku." Vysvětlil jsem jednoduše a vstal z gauče.

"Je čas po dlouhé době navštívit své studio." Zaradoval jsem se pro sebe, ale za sebou jsem uslyšel známý smích a po chvíli i škytnutí, po kterém jsem dostal totální záchvat smíchu.

Ehm, ehm... Fakt se omlouvám, že kapitola vychází tak pozdě. Měla vyjít na Štědrý den, ale tak trochu jsem si nenašla vůbec čas. Omlouvám se za svou neaktivitu, ale na Wattpad prostě nemám vůbec čas... Budu se snažit svoji aktivitu napravit, přísahám