i hate you, Wolfhard

#2

Zrovna skončila hodina fyziky, která byla dnes poslední. Sebrala jsem si věci a rychle se chystala se jít domů protože to byl náročný den. Ale zase mě zastavil Wolfhard.

,,Rád tě zase vidím" přivítal mě ironicky.

,,Co chceš"

,,Já? Nic" zasmál se.

Postrčil mě dozadu a tak jsem spadla na podlahu. Celá jeho skupina se začala smát.

,,Snad už víš jak se ke mně chovat" dokončil a namyšleně odešel.

Jeden kluk Jeaden do mě ještě kopl a šel za ním. Utřela jsem si slzu která mi stékala po tváři a běžela jsem domů.

Když jsem šla po cestě, všimla jsem si že mě někdo stále pronásleduje. Nenápadně jsem se otočila a byl to Finn. Onn mě chce asi zase zmlátit. Vyděsila jsme se a  zrychlila krok, to samé udělal Finn a už mě skoro dobíhal.

Dávno jsem přešla místo mého domu, prostě jsem se ho chtěla zbavit, kdybych šla domů, věděl by kde bydlím a kdykoliv by mě mohl přijít navštívit. Čím déle jsem šla tím víc se stmívalo a Finn zrychloval krok. Došla jsem k rybníku a několikrát ho obešla. Finna jsem nesetřásla. Přišlo mi že byl čím dál tím víc u mě.

Otočila jsem se ale nepřestávala v chůzi a viděla jsem jak začal běžet. Vyděsila jsem se a když jsem se chtěla soustředit na cestu. Skončila jsem v rybníku. Měla jsem na sobě všechny ty mořský řasy a trávu a špínu. Finn se mi na břehu jenom smál. Propálila jsem ho pohledem a snažila se dostat ven.

,,Díky moc" poděkovala jsem ironicky.
,,Nemáš zač" pukal smíchy.
,,Proč jsi mě vůbec pronásledoval?" zajímalo mě co po mně chce. Už jsem neměla ten strach v hlase a ani jsem se nebála stát tak blízko něho.
,,Já jsem tě nepronásledoval, chtěl jsem s tebou mluvit. Už mě nebaví se k tobě chovat hnusně." Nemůžu uvěřit že mi tohle Finn Wolfhard říká.

,,Tohle je nějaký vtip? Ještě před chvílí ve škole jsi mně shodil." ujišťovala jsem se, protože by to nebylo poprvé. ,,Vůbec ne, radši pojď ke mně domů se osušit, jsi celá mokrá a dům mám tady blízko." Chytil mě za rameno a šli jsme. Nechápu jak jsem ho mohla nechat na mě sahat. Jeho dům?! Byl nádherný! Jeho nábytek byl moderně vyzdoben, televize větší než já a schody neuvěřitelně dlouhé.

,,To je nádhera!" zvolala jsem překvapeně.

,,Tohle? Nic moc..." Finn do malých skleniček nalil nějaký nápoj a podal mi tu sklenku.

,,Ehm, já alkohol nepiju." vysvětlila jsem a odložila ji.

,,Nikdy není pozdě začít" rychle do sebe kopl pití a prohrábl si ty jeho kudrnaté vlasy.

,,Proč vůbec piješ? Aby jsi byl cool?" Zvýraznila jsem poslední slovo.

,,Já? Alhokol řeší moje problémy" Přiznal.

,,Jaký problémy? Král školy má problémy?..." Lehce jsem se zasmála ale pořád to brala vážně.

,,Jo, každý má nějaký problémy"

,,Já taky, ten že mě šikanujete" zvýšila jsem hlas na zdůraznění věty.

,,Madi, moc mě to mrzí, už na tebe nikdy nešáhnou"

,,Co tak najednou?" Nadzvedla jsem obočí se smíchem.

,,Neřeš..." odpověděl hodně rychle a chtěl změnit téma.

,,Půjdem spát?"

,, Děláš si srandu?!" Snažila jsem se pochopit jestli je tohle zase nějaký stupidní prank.

,,Nedělám, nebo ty chceš jít domů v téhle tmě?" přesvědčoval mě.

,,Představ si že ráda..." zamířila jsem ke dveřím ale Finn mě stihl doběhnout a stoupl si před ně.

,,Co to děláš Wolfharde?!" zakřičela jsem na něj. Popravdě sebou celkem cukl, že by se mě bál?... Málem jsem vybouchla smíchy ale nemohla jsem, v téhle situaci se to nehodilo.

,,Prosím zůstaň tu" Využila jsem situace a řekla.

,,Takže když u tebe přespím, navždy mi dáš pokoj?..." Finn chvíli přemýšlel a pak zmínil.

,,Přesně tak"

,,Tak jo, co se může stát..." Finn mě zavedl do jeho pokoje a vytáhl svoje krátký tričko.

,,To si děláš srandu ne? Vždyť mi půjde vidět...soukromá část.."

,,A to vadí?" Podíval se úplně úchylně a já začala litovat, že jsem se nechala přemluvit.

,,Chováš se jako úchyl"

,,Tak si to obleč"

,,Před tebou? Ani náhodou!"

,,Tak sorry" Finn se otočil, tak jsem se převlékla.

,,Chceš jít teď spát?"

,,Jo, jsem dost unavená z toho jak si za mnou běhal..." Řekla jsem se smíchem.

,,Tak jo"

,,A kde mám spát?" Rozhlížela jsem se po pokoji abych se ujistila.

,,Přece se mnou na posteli" Zaflirtoval se mnou a já hned dala na jevo vyděšený výraz.

,,Tak to radši budu spát na zemi"

,,Jak chceš ale zem je studená a u mě by se ti spalo líp"

,,Bože, tak jo" Prokroutila jsem očima.

Lehli jsme si ale já si lehla na kraj postele od Finna abych nebyla moc blízko něj. Finn zhasl světlo v místnosti a měli jsme spát. Jenže spát na kraji nebyl dobrý nápad protože jsem se zkutálela na zem. Finn dostal totální záchvat smíchu. Pro mě to moc příjemné nebylo protože jsem se flákla hlavou o podlahu.

,,Neválej se po zemi a pojď spát" rozkázal mi Finn a já poslechla. V tmě jsem nic neviděla a omylem si lehla na Finna.

,,Bože, co to bylo?!" vyděsila jsem se ironicky.

,,To byl já paní Grace" Řechtal se.

,,Omlouvám se, jsem hrozně nešikovná, radši jdeme spát" Uznala jsem a Finn se naposledy zasmál.

,,Tak dobrou" Já ale neodpověděla, ani nevím proč.

Tentokrát jsem si lehla normálně a otočila se k Finnovi. Finn hned usnul a byl hrozně moc roztomilý když spal, nějakou dobu jsem ho pozorovala. Ehm, cože?! Nenenenee....To nemůžeš Madison vzpamatuj se! Po chvíli jsem také usla.