i hate you, Wolfhard

#22

Ráno mi cinkl mobil a tam byla zpráva od Finna.

,,Dobré ráno" Kvůli téhle zprávě jsem vstala. Oblékla se do sukně a tílka a běžela do školy. Nechtěla jsem zdržovat. Na chodbě jsem se srazila s Finnem a pořádně ho objala.

,,Ahoj Mad" Usmál se a nechal se přitisknout do obejmutí.

,,Co takhle odpoledne zajít ven?" Navrhl.

,,Skvělý nápad" Souhlasila jsem.

Usadili jsme se všichni ve třídě a začalo zvonit. Do třídy nakráčel učitel a všechny svoje učebnice odložil na stůl. Stoupl si před první lavici a sdělil nám.

,,Tuto sobotu se bude konat školní ples, vyberete si dvojice. Kluci musí mít oblek a holky šaty, pochopitelně. Více informací najdete tady" Před každého na lavici položil papír kde byli podrobnosti.

Odpoledne

Cestou domů jsem si s Finnem zapálila cigarety.

,,Sejdeme se v parku, dobře?" Na to jsem jen kývla hlavou. Cigaretu jsem v čas odhodila aby mě neviděli rodiče.

,,Zatím čau" Řekla jsem mu a on mi z dálky zamával. Vešla jsem domů a u dveří stála mamka. Z okna mávala Finnovi a pak se věnovala mě.

,,Co to je za smrad?" Divila se.

,,Ehm, nevím" Přičuchla si je mně a hned vše pochopila.

,,Madison?! Jako vážně cigarety! Víš že jsme je probírali?!" Dívala jsem se jen směrem k špičkám mých bot a pak mě mamka poslala do pokoje.

,,Máš zaracha. A taťkovi o tom neřeknu." Vyběhla jsem nahoru a svalila se do postele.

,,Do p*dele!" Zakřičela jsem skoro na celý dům. Vzala jsem mobil do rukou a chtěla napsat Finnovi že to nepůjde. Pak jsem ale dostala lepší nápad. Otevřela jsem okno a vyskočila z něj. Pokoj jsem pro jistotu zamkla. Samozřejmě jsem si nezapomněla cigarety. Potkala jsem se s Finnem a začali jsme kouřit.

,,Mám průser" Řekla jsem mu.

,,Jakej?"

,,Mamka ucítila moje cigarety. Mám zaracha"

,,A co tady teda děláš?" Tiše se zasmál.

,,Finne tohle není sranda." Připomenula jsem mu.

,,Jo jasně, promiň"

Pak jsme spolu šli do obchodu. Koupili jsme si tam nějaká piva. Sedli si na lavičku a popíjeli.

,,Víš co? To ty jsi mne naučil kouřit..."

,,Jo to je pravda..." Řekl ztlumeně.

,,Dívej co teď ze mě je" poukázala jsem na celé své tělo.

,,Jsi pořád stejná, jenom jsi se začala chovat jinak." odpověděl.

,,No skvělý" poklesla jsem hlasem.

,,Ale s tím se dá něco dělat" vysvětlil mi.

,,A co?" nechápala jsem.

,,Můžu tě naučit přestat"

,,Né! To ne...." vykřikla jsem.

,,Tak vidíš..." zasmál se.

Měl pravdu. Nechci přestat, jsem závislá. Pomyslela jsem si. Mám pořád ale hrůzu z mamky která mi dala zaracha a i přes to jsem venku.

,,Nechceš jít ke mně?" zeptal se.

,,Ne dobrý, já- já už půjdu domů" odmítla jsem a pomalu šla.

Mamka

Zrovna jsem dovařila večeři a rozhodla se svolat rodinu do kuchyně. Táta seděl na gauči a sledoval svůj oblíbený pořad.

,,Pojď si sednout, je večeře." Ukázala jsem na jídelní stůl.

Ještě jsem nezavolala Madison. Po tom co jsem jí dala zaracha, musí být naštvaná. Vyšla jsem schody a zaklepala na dveře. Nikdo se mi ale neozýval, tak jsem to zkusila ještě jednou. Byla jsem už zoufalá tak jsem zatáhla za kliku. Dveře byli ale zamčené.

,,Madison, pojď na večeři... Jestli jde o to...Musíš nést následky za své činy. Pochop to. Otevři! Madison teď hned!" Nic z toho co jsem řekla nepomáhalo.

Přemýšlela jsem co udělat. Z vlasů jsem vytáhla sponu a odemkla tím dveře. Po otevření jsem se zhrozila. Madison v pokoji nebyla.

,,Tak kde jste tak dlouho?" zavolal manžel z dola.

,,Ehm, Madison spí" odpověděla jsem když jsem sešla zpátky dolů. Začali jsme večeřet a já nervózně přežvykovala jídlo jelikož jsem netušila kam šla.

,,Co se děje?" zeptal se.

,,Ale nic, jenom...jsem nervózní z práce. Máme toho hodně" přesvědčila jsem ho.

,,Neměla by ses tak namáhat" Vysvětlil mi.

,,Dobře, slibuju že si udělám volno" Usmála jsem se a pohladila ho po tváři. Dále jsem nervózně přežvykovala a čekala až se Mad vrátí. Určitě je s Finnem.

To on jí na všechno nasměřoval. Myslím že by prospělo aby se nevídali...

Madison

Vlezla jsem oknem zpátky do pokoje a lehla si na postel. Svůj večer jsem zakončila tím že jsem si zapla písničky a měla takovou svoji chvilku. Dost jsem přemýšlela a to si myslím že mi pomohlo. Z toho ticha najednou mamka rozrazila dveře a propalovala mě naštvaným pohledem. Určitě zjistila co se stalo.

,,Můžeš mi vysvětlit kde jsi byla,?" Křičela na mě stále naštvaně.

,,Bála jsem se o tebe!"

Celá zmatená jsem tuhle situaci sledovala a nijak nereagovala.

,,Byla jsi s Finnem, že ano?"

Tiše jsem odpověděla že ano a mamka dál pokračovala.

,,Už se nebudete vídat. Podívej se teď na sebe vždyť to nejsi ty!" Snížila hlas.

Se slzami v očích jsem ji sledovala a poté odešla z mého pokoje pryč. Smutná jsem padla do polštáře a brečela.