i hate you, Wolfhard

#21

Ráno mě moje mamka probudila.

,,Madison, vstávej! No tak Madison!" Když uviděla že mám otevřené oči, pokračovala dále.

,,Už je čas na oběd a ty ještě spíš..." Postěžovala si.

,,Promiň mami" Omluvila jsem se a vyhrabala se z postele.

,,Zítra jdeš zase do školy, to znamená že nesmíš zaspat a dneska si budeš dopisovat úkoly od nějaké spolužačky." Oznámila mi.

,,Jasně, neboj já to zvládnu" Slíbila jsem jí ale sama jsem si tím nebyla jistá.

,,No hlavně už vstaň" Mamka za sebou zavřela dveře a já se mohla v klidu převléct.

Oblékla jsem si zateplené tepláky a mikinu. Vypadala jsem příšerně, ale to jsem na doma neřešila. Napsala jsem kámošce, jestli by mi poslala úkoly za ten týden. Naštěstí mi je všechny poslala a já se mohla dát do práce.

,,Neruším?" Zeptala se mamka ve dveřích s vánočkou a čajem. ,,Jak to říct slušně? Rušíš" Dala mu na jevo že se to nesluší. Na stůl mi položila vánočku s čajem.

,,Děkuju moc" Poděkovala jsem a dodělávala úkoly. Bylo toho bohužel fakt moc...

Odpoledne

Ležela jsem na posteli a hleděla do zdi. Netušila jsem co dělat, tak jsem se zvedla a rozhodla se něco dělat. Dostala jsem obří chuť na cigarety, tak jsem slehla schody a rodičům řekla.

,,Jdu nakupovat" Oba se na mě překvapeně podívali.

,,Ale nakupovat jsi byla včera." Rozmlouval taťka.

,,Já- chci jít ale zase" Nenechala jsem se. Rodiče na mě překvapeně hleděli.

,,Aspoň půjdu na čerstvý vzduch." Vzala jsem na sebe bundu a šla jsem ven. Cestou jsem vešla do obchodu a koupila 3 krabičky cigaret. Za mnou u kasy v řadě, stál někdo povědomý. Otočila jsem se a byl to-Finn.

,,Finne?" Spustila jsem překvapeně.

,,Co tady děláš?" Optal se mě.

,,Nakupuju, vidím že ty taky" Podíval se na můj nákup a uviděl tam cigarety.

,,Od kdy tak často kouříš?"

,,Já-ani nevím, nějak mi to zachutnalo..." On nejistě pokývl.

,,Slečno, jste na řadě!" Křičela na mě prodavačka.

,,Ano, omlouvám se"

Finn šel se mnou k mýmu domu.

,,Můžeš mi vysvětlit, proč jsi odletěla?" Zeptal se.

,,Bylo toho na mě hodně..."

,,A teď jsme jako v pohodě?" Nechápavě se zeptal, docela i naštvaně.

,,Nech mě si to rozmyslet." Usmála jsem se a vešla domů.

,,Ještě ti napíšu!" Zakřičel z dálky.