>>a on se na mě zasměje <<

36 7 0
                                    

Na začátek jenom řeknu, že příběh vypráví děvče jménem Sára, která má 16 let.

    Ležela jsem s holkama na pláži, bohužel nebyla písečná ale kamenitá. Opalovaly jsme se a užívali si horko v Chorvatsku. Moře bylo tak akorát příjemné a plavalo v něm neskutečné množství ryb. Na dovolenou jsme vždycky jezdili na 14 dní a letos to tak taky bylo.

    Čekala jsem až přijde má kamarádka Melissa, ona se vlastně křestním jménem jmenuje Markéta, ale my jí všichni říkáme Mess, Meli, Melisso. Už ani nevím proč, ale je na to zvyklá. Má 16 roků.

    Když vidím, že nese naše nealkoholická piva, zvednu se a zavolám na ni: ,,No konečně, umřu žízní!" Usměje se na mě a podá mi ho. Napiju se a zeptám se holek: ,,Tak co? Jdeme do vody?" Meli a moje další dvě kamarádky Betty ( Bětka), která je stejně stará jako já a Annie (Anna), která má 17 let přikývnou a skočíme do moře.

    Ve vodě děláme samé blbosti, navzájem se topíme, potápíme se, zpíváme si, lovíme mušle a skákáme do vln.

    Když vylezeme z moře, převlékneme se do suchých plavek a začneme hrát na pláži karty. Rozpustím si své mokré vlasy  a napiju se pivka, mezitím přichází naši rodiče. Sdělí nám, že večer půjdeme na večeři do restaurace. A tak jsem natěšená, až ochutnám nějakou rybu, mořské plody nebo chobotnici. V puse se mi už začnou sbíhat sliny, jenom o té představě. Můj taťka pak s mamkou skočí ještě do vody, potom sbalí lehátka a jdou zpátky na apartmán.
    Na pláži už sedíme jenom my holky a povídáme si o životě. Nakonec stejně sbalíme lehátka a jdeme taky.

    Když jsem ve svém pokoji, přemýšlím o svém outfitu. Ráda nosím overaly a tak si vezmu můj oblíbený proužkovaný s mašličkou.
    ,,Wow!" ozve se Betty když vidí můj overal, ,, sluší ti to." Poděkuju jí a pochválím jí její nádherné bledě modré šaty. Potom společně s holkama jdeme do restaurace, kde na nás čekají už rodiče. Přisednu si k mému taťkovi a začnu si prohlížet jídelní lístek, moc tomu nerozumím a tak si vytáhnu mobil a překládám. Když už mám vybráno, začnu přemýšlet nad svojí chobotnicí, jaká asi bude. Zadívám se na bar a najednou....

    Spatřím ho....

    Nádherného kluka, který má krásné modré oči a špinavé blond vlasy, které mu vlají ve větru. Sedíme venku na lavičkách a já na něho zírám tak minutu.  Má na sobě tričko limetkové barvy a delší kraťasy. Najednou se otočí a já zpanikařím, uhnu svojí rukou a ta převrátí mojí skleničku s džusem. On si toho všimne a když se na něho znovu podívám naše oči se střetnou a on se na mě zasměje. Trochu se začervenám a jdu na záchod pro ubrousky. Taťka mi to potom pomůže utřít a když se mrknu zase zpátky k baru, blonďák nikde. Povzdechnu si. Popravdě jsem smutná, ale začne na mě mluvit Mess a pomalu na to zapomenu.
    Pár minut na to se začíná nosit jídlo. Už se nemůžu dočkat na tu chobotnici.
     ,,Tak co holky jak vám chutná?" ptá se Annie.
    ,,Vý-bor-ný" jí oznamuju a hltám další kousky.

    Po večeři si jdeme s holkama sednout na pláž a poslouchat vlny. Jediné na co myslím, je ten krásný úsměv toho nádherného blonďáka. Tak moc bych ho chtěla poznat. Jsem ale šíleně stydlivá a mluvit ještě s neznámým člověkem, který ani není Čech, to je pro mě naprosto nereálné. Já vlastně nevím jestli je Čech, ale pochybuji. Někdy mě šíleně štve, to jaká jsem. Myslím teď povahově, s postavou jsem docela spokojená.
    Pokaždé když mě někdo vyvolá ve škole, vleču se a nehorázně se stydím a vtipná jsem jenom mezi holkama nebo v kolektivu, který hodně dobře znám. Nikdy se mi nepodařilo říct něco aspoň trochu srandovního mezi klukama, jediné na co jsem opravdový expert jsou trapasy. To mi jde fakt dobře, ale pyšná za to teda rozhodně nejsem.

    Když už ležím na svém apartmánu, mám sluchátka a poslouchám klidné písničky u kterých usínám. Moc ráda u nich přemýšlím. Opět jenom myslím na toho kluka, kolik tak může mít roků? Tipla bych mu tak 17-18, ale těžko říct. Za tu minutku, kterou jsem na něho dívala jsem si všimla hodně věcí, například pokaždé když se usmál měl ďolíčky na tváři, byl tak moc roztomilý.  Doufám, že ho zítra někde uvidím.

Ahojky 💙! Vítám vás u první části mého příběhu, doufám, že se vám bude líbit, už se nemůžu dočkat na pokračování. A jak se to zatím líbí vám?✨

VLNY NÁS ODNESLYKde žijí příběhy. Začni objevovat