S holkama jsme kráčeli ulicemi, hopsali jsme, smáli jsme se a bavili jsme se. Když jsme přicházeli na pláž, rodiče nás zahlédli a podívali se na mě vražedným pohledem. V tu chvíli jsem věděla, že se něco děje. Hned jsem začala přemýšlet, co jsem kdy udělala. Ano, je pravda, že jsem jednou měla jít pomoct babičce a místo toho, abych to udělala, jsem nastražila na ní past, protože jsem na rodiče byla naštvaná.
Tehdy jsem si pečlivě prohlédla místnost obýváku, tu jsem lehce pokapala vodou a nastražila jsem slupku od banánu na podlahu. Banán jsem tehdy nejedla, takže jsem ho vyhodila. Babička ten den neměla brýle u sebe a když procházela obývákem, tak šlápla na slupku a ta se rozjela po podlaze i s babiččinou nohou a jejím celým tělem. Na zem dopadla celá její váha a střetnutí mokré podlahy s jejím tělem vydalo krásný zvuk: "plesk".
No coo, byla jsem malá a náhodou ty bylo docela k popukání, ale na to už naši asi zapomněli. Tak co jsem mohla udělat?
,,Sáro?!? Pojď okamžitě sem" zařvala na mě mamka, čímž upoutala pozornost všech zdejších.
Pomalu, krůček po krůčku jsem se šourala až k ní, podívala jsem se na ni s nechápavým výrazem.
,,Kde že jsi to včera celý večer byla?"
No doprdele, teď mě buď někdo viděl a řekl jí to, nebo si je jen nejistá a ptá se. Tohle je velmi záludná otázka a já musím vymyslet, jak na ní odpovědět. Mrkla jsem po Amy, protože mi došlo, že ta jediná nás viděla. Dívala se na mě, naše oči se střetly a hned po té odhodila hlavou a dělala, že naší situaci neposlouchá. Aha! Takže ona poznala, že jsem to já! Kurva! Teď jenom co říct, hm.
,,No mami dívej, původní plán byl, že se půjdu pouze projít, ale potkala jsem na pláži nějakého kluka, tak jsme si ještě povídali." Tohle byla pro mě jediná bezpečná odpověď, která mě napadla a přišlo mi, že nebyla tak riskantní, navíc byla z půlky i pravdivá.
,,Lžeš! Lhala jsi nám včera, když jsi přišla a lžeš i teď tady." odpověděla..
Všimla jsem si, že se na mě dívaly Betty a Mess, ale bohužel i Annie. Těžko říct, co všechno si ze včerejška pamatovala. Navíc jsem se divila, že neměla kocovinu. Vypadala docela normálně, takže jsem to úplně nechápala.
Cítila jsem, že na svém obličeji dávám najevo svůj pocit nejistoty a mamka to na mě poznala. Polkla jsem a ona pokračovala: ,,Rozhodla jsem se ti dát trest! Ani by mi nevadilo, kdyby jsi nám řekla pravdu, ale lhala jsi nám a to nesmíš!"
Okamžitě jsem se zamračila. Vždyť mi je 16, jsem už skoro dospělá a přece už jim nemusím říkat všechno.. Tohle mě fakt nehorázně naštvalo.
Aby toho nebylo málo, zpozorovala jsem přicházet kluky na pláž a mezi nimi byl i můj Toby. Ten mě zahlédl a už už zvedal ruku, že mi zamává, ale já na něj rychle zavrtěla hlavou a vykulila jsem oči a doufala jsem, že na mě nezačne volat nebo něco. Na jeho tváři se objevil nechápavý výraz a pak viděl mojí mamku a mého taťku a už mu to došlo.
Mamka mě chytla za zápěstí a ukázala směrem nahorů po schodech, kde šli i kluci. Vydali jsme se směrem na silnici. Asi mi chtěla říct něco, co už nemuseli slyšet ostatní lidé na pláži. Jediný štěstí bylo, že mamka nevěděla, jak ten kluk vypadá, tudíž byl Tobiáš v klidu. Procházeli jsme kolem nich a já jsem se smutně dívala do země. Tobymu jsem nevěnovala jediný pohled, nechtěla jsem na něho jakkoliv upozornit skrz mamku.
Ona zase pokračovala: ,,Dnešek strávíš na apartmánu, na pláž se ani nepodíváš!"
Počkat co? To přeci nemůže myslet vážně. Vždyť jsme na dovolené!!! To nejde přece, já si chci užívat pláž a moře! Měla jsem chuť křičet, kopat a řvát, ale i přesto všechno jsem jen hodila naštvaný výraz a šourala jsem se s ní pomalu nahorů uličkami k našemu apartmánu.
,,Tak a opovaž se kamkoliv jít, na oběd zase přijdu a něco uvařím." řekla, zamkla dveře a já se naštvala.
Aaaa podělaná Amy, podělaná Annie, podělaná pláž! Podělaný Toby?! Když jsem vyslovila jeho jméno, pousmála jsem se. Myslela jsem na něj. Už mi chyběl náš včerejší večer.
Ráda jsem kreslila, tak jsem vzala blok, lehla jsem si na postel a pomocí mé docela dobré fotografické paměti jsem ho začala tužkou načrtávat. Do kuchyně jsem si zašla ještě pro rybízový džus, který jsem si naředila vodou a šla jsem do pokoje.
BUCH! BUCH!
Někdo začal bouchat na okno, lekla jsem tak moc, div že mi ta sklenička nespadla.
No ale kdo to je? A proč bouchá na okno a né na dveře? Beztak to bude Meli nebo Betty a budou si ze mě jen střílet nebo se mi smát.
Pomalu jsem šla (trochu jako tajný agent) k oknu odkud se ozvalo bouchání. Šlo to z mého pokoje. Když jsem spatřila osobu za sklem, vykouzlil se mi úsměv na tváři.
Tobyyyy!!! Můj zachránce přišel! Ale jak ví, kde se nachází náš apartmán?
Otevřela jsem okno dokořán a on se na mě usmál. Ďolíčky mu opět byly vidět a musela jsem teda uznat, že mu to slušelo. Měl na sobě jenom plavky, ale jeho háro bylo ještě suché. Měl šíleně husté vlasy a k tomu to jeho sexy tělo, nemohla jsem!
Chvilku jsem se ale zamyslela: Může tak nádherný, milý, vnímavý kluk, který se vyzná ve hvězdách být dokonalý a bez chyb? To přece není možné! Nějak se mi to nezdálo. Hned jsem však ty myšlenky hodila za hlavu a pozdravila ho: ,,Ahoj co ty tu? Jak si našel, kde bydlíme?" smála jsem se.
,,Noo, tajně jsem poslouchal tvojí mamku a když řekla, že celý den nebudeš na pláži, sledoval jsem vás až sem a počkal jsem si, až odejde, pak už stačilo jen zaťukat." vycenil na mě zuby, ,,Jsem to ale šikovný kluk že? "
Usmála jsem se. Pche, egoista! Prý "zaťukat" přitom bouchal jak kdyby měl být konec světa. Ale byl tak roztomilý. Zkousla jsem si ret a pozvala ho teda k nám.
Ahoj všichni! Chci vám poděkovat za 100 shlédnutí, moc si toho vážím! Jinak co říkáte na novou kapitolku? Snad se vám líbí. Další očekávejte zase za 5 dní jako vždycky, zatím paa.
ČTEŠ
VLNY NÁS ODNESLY
Romance"Někdy je těžké pochopit své myšlenky" Romantický příběh plný vášně, který vzniká na dovolené o letních prázdninách. 🥰 Může se Sára tak snadno zamilovat? 27.12.2020 ➡️ 100 přečtení 💙🥺
