VLNY NÁS ODNESLY

>>líbání bylo tak kouzelné<<

    Toby mi chytl hlavu a políbil mě. Potom se mi zase podíval do očí, já do jeho a tentokrát jsem mu polibek oplatila já. Nejdřív jsme se jen tak líbali, ale on chtěl víc a tak začal používat i jazyk a polibek více prohloubil. Bylo to sladké a úžasné.

,,Ještě jednou prosím." šeptla jsem

    Celý proces pokračoval znovu. Byl tak něžný a to líbání bylo tak kouzelné. Připadala jsem si jako postava z romantického filmu a stále mi nedocházelo, že se tohle děje teď a tady.

    Když už jsme přestali, podívala jsem se na něj a stydlivě jsem se usmála. On mi ještě jednou zvedl bradu svojí rukou, potom mi pohladil tvář a dal mi ještě jednu poslední pusu. Zase jsem se usmála a skousla jsem si spodní ret.

   Tohle byla moje první pusa. Spíš mé první líbání, ale bylo to naprosto dokonalé. Oba jsme leželi, hvězdy na nás zářily, slyšela jsem jak voda pohlcuje pláž, nad námi létali racci a byla cítit vůně Chorvatska. O tomhle jsem vždycky snila, nemělo to žádnou chybu. 

    Podívala jsem se na hodinky.

--21:33--
  
    ,,Panebože, už je půl desáté, naši mě budou hledat a měla bych..." větu jsem nestihla doříct, protože mi Toby zakryl pusu svojí rukou.

    Podívala jsem se na něj s výrazem jakože: CO TO DĚLÁ?
    Jeho ukazováček pravé ruky se přemístil před jeho ústa a zašeptal: ,,Pššt!" Měl vykulené oči a vážný výraz.

   Pohodil hlavou nahorů, odkud jsem začala slyšet nějaké zvuky, ale co to bylo?

,,Slyšíš to?" zeptal se mě

    Přikývla jsem.

Oba jsme začali poslouchat...

,,Nee Danieli, ale proč? Já to nechápu! Co jsem ti kdy udělala? Řekni mi jediný důvod, proč se chceš rozejít!
Co je kurva na mě tak špatného!
Tak jdi do prdele!!!
Už tě nikdy nechci vidět!
...
Kokot jeden! "

    ,,Ten hlas znám!" zašeptala jsem Tobymu, ,,To je má "kamarádka" Annie!"
    Slovo kamarádka jsem řekla ironicky.

    Možná si říkáte, proč ironicky. Jak už jsem jednou vykládala Annie byla taková fiflena a puntičkářka. Do našich aktivit jsme ji většinou moc nezapojovali. Ani mi není tolik sympatická, je docela namyšlená a na dovolenou s náma vždycky jezdí jen proto, že se naši rodiče znají a jsou dobří přátelé, ale ve skutečnosti já, Melissa a Betty moc Annie nemusíme, přece jenom je furt o rok starší a jediná věc, na které jí opravdu záleží je make-up a to, jak vypadá. Vždycky na sebe napatlá tunu líčidel, kterým já ani moc nerozumím a myslí si, že je bůh ví jak hezká, ale za mě je nejhezčí, když je holka přírodní, nenamalovaná.
    To by ale k Annie stačilo. Zpátky k příběhu:

    Toby se na mě s údivem podíval.
,,Není to ta, která na nás řvala debilové?"
,,Jo je." odpověděla jsem a musela jsem se zasmát.
,,Vypadá to, že se právě s někým rozešla."
,,Ano, ale popravdě jsem ani nevěděla že s někým chodí, moc se s ní nebavím."

    Usmál se na mě. Víte, jak jsem na začátku říkala, jsem docela stydlivá a musím říct, že jsem před tím večerem stresovala, ale nějak jsem na všechny strasti a své nedostatky zapomněla a ten večer a jeho přítomnost jsem si jenom užívala.

    Najednou jsme ale uslyšeli něco dalšího...

    ,,ANNO! Kde jsi celý večer?" podle hlasu jsem poznala mámu Annie, ,,ani jsi neřekla, že jdeš ven! Nemůžeš si jen tak zmizet a ani nám o tom neříct!"

    ,,Mami on je ale úžasný, já ho MILUJU!"
,,Anno, ty jsi něco pila?" Amy (její máma  už zněla extrémně naštvaně a přitom Annie nebyla asi úplně střízlivá, celý ten hovor probíhal tak nějak moc přehnaně a občas i vesele.)

Já a Toby jsme museli potlačovat smích.

    ,,No on je ale vážně fajn, on mě kdysi brával na koníky a dělali jsme hop cupity dop."

    Když jsem tohle slyšela, už jsem nemohla a vyprskla jsem smíchy. A Tobiáš to samé, smál se se mnou. Zase mu byly vidět ty jeho roztomilé ďolíčky, ze kterých jsem pořád nemohla.
    Amy si nás všimla a tak jsme utíkali podél břehu dál co nejrychleji odsud. Drželi jsme se za ruce a furt jsme se smáli.
    Poslední co jsme ještě stihli zaslechnout bylo: ,,Hele mami, tam taky běží koníčci!" To mluvila Annie a nejspíš těmi koníčky myslela nás. Chudák holka byla úplně mimo a hádám že se prostě někde opila a kvůli tomu se s ní rozešel asi ten její kluk.

     Běželi jsme tak půl kilometru, řekla bych a furt jsme se smáli. Hádám že mě v té tmě Amy nepoznala.
    Když jsme se zastavili, museli jsme to pořádně rozdýchat. Pořád jsem se smála jak blbá, ale nebyla jsem sama. Oba jsme si ještě jednou lehli na pláž a dívali se na hvězdy. Ztratila jsem pojem o čase.

--22:00--

    Se mi zobrazilo na hodinkách, když jsem se na ně podívala.

    ,,DOPRDELE!" vykřikla jsem.

   Vážně jsem před klukem, kterého jsem znala sotva jeden den vyprskla hned sprosté slovo?
    ,,Co se děje?"
,,Je deset hodin! Je mi to moc líto, ale musím opravdu běžet, naši budou naštvaní, že ještě nejsem doma."
  
    Přikývl a nejspíš pochopil. Vstali jsme a on se mi podíval opět do očí, potom se ke mně sklonil a dal mi pusu na čelo a potom mě opravdu silně a intenzivně obejmul.
    Awww, to bylo tak hezu. Připadala jsem si v bezpečí a trávit s ním čas mě šíleně bavilo.

    ,,Děkuji za dnešek, už dlouho jsem se takhle nezasmála a bylo to s tebou moc fajn." dodala jsem
,,Nápodobně, jsi úžasná holka. Uvidíme se zítra na pláži?" zeptal se mě ještě.
,,URČITĚ!"

    Ještě naposledy jsem se na něj usmála, otočila jsem se a když už jsem byla za rohem, že mě nemohl vidět, rozběhla jsem se co nejvíce to šlo a upalovala jsem co nejrychleji domů. Chvilku jsem měla pocit že se vznáším, jak rychle jsem běžela, ale samozřejmě to byla pouhá iluze.

    Otevřela jsem pomalu dveře od našeho apartmánu a našlapávala jsem potichounku jako myška jen pro jistotu kdyby rodiče už spali. Bylo to však zbytečné, protože jsem viděla, že se v kuchyni svítí.
    Rodiče hráli karty. Taťka si všiml že jsem doma a jeho naštvaný výraz, který se mu objevil na tváři, když mě spatřil mě jenom znejistil.

    Polkla jsem, nadechla jsem se a taťka začal....

Ahoj, pátý díl je tu! Zatím nejdelší co tu byl. Jak se vám líbil? A jaký názor máte zatím na Tobyho? Bude to hodný kluk, vhodný pro Sáru? To se co nevidět dozvíte! Zatím naviděnou💙.