VLNY NÁS ODNESLY

>>tehdy mě nakonec políbil on<<

    ,,Páni, to máme od sebe docela blízko, když to tak vezmu." zasměje se na mě.
Trochu se začervenám. Jde vidět, že si oba dva hodně rozumíme.

    Celý ten večer je moc příjemný a je mi s ním dobře. Jdeme si sednout na pláž k moři. Lehneme si vedle sebe na kamínky a díváme se na moře. Je teplo, takže holé břicho mi moc nevadí.
  
    Najednou se na mě otočí celým svým tělem a začne se na mě dívat. Všimnu si toho a tak se ho zeptám:

    ,,Proč na mě tak hledíš? " zasměju se, aby to neznělo nějak krutě nebo něco.
    ,,Jsi nádherná." odpoví mi a přitom se mi furt dívá do očí. Na chvilku předkloním hlavu a mírně se usměju, jsem nervózní a netuším, co bude dál, ale je moc milý. Jakákoliv lichotka holku potěší, to přece musíte uznat.

    Najednou ucítím jeho teplou dlaň na své tváři a znovu se mu podívám do očí. Do těch jeho nádherně modrých očí, připomíná mi to moře, a když si uvědomím, že i vedle moře ležím, tak mi to přijde ještě více romantické.

    Jeho hlava se začne přibližovat k mé. Panebože panika, on mi chce dát pusu, co mám dělat, nikdy jsem se nelíbala a co když to bude špatně, co když to nebude, jaké si představuji, jak se to vlastně vůbec dělá? V hlavě mi letí myšlenky a různé scénáře, které mě akorát znervózňují. V poslední moment, kdy se jeho rty, jeho nádherně plné červené rty už skoro dotýkají mých rtů, trhnu s sebou a podívám se jinam, a to přesněji na oblohu. Jsem zbabělá, ano já vím. On tu ruku oddělá a hlavu odvrátí. Začne se dívat na oblohu taky. Smutně vzdychne a mě je jasné, že ho to mrzí.

    ,,Potřebuji čas ještě" vypadne ze mě, ,,známe se teprve den."
    ,,Já vím, já to chápu, promiň, moc spěchám."

    Nevím proč, ale přijde mi šíleně roztomilé, když ho něco mrzí. Připomíná mi tak mojí bývalou velmi dobrou kamarádku z dětství. Byly jsme malé a chodily ještě na první stupeň ZŠ a jednou jsme si hrály na pískovišti a ona sjížděla skluzavku, držela mého plyšáka a když sjela skluzavku dolů, v ruce jí zůstala jenom ruka plyšáčka, protože se zbytek zachytil o hřebík z vrchního domečku, z kterého trčela ta skluzavka. Bylo jí to extrémně líto. Zničila mi mojí hračku. Mě to ale zas tolik nevadilo, co si tak pamatuju.
    Jenom vím že moje kamarádka byla šíleně roztomilá a to přesně jako Toby, mají podobný úsměv.

    ,,Podívej na ty hvězdy." začne Toby zničehonic mluvit. Podívám se, ,,Každá září jinak, věřím tomu, že když člověk zemře, tak se promění v hvězdu a z vrchu nás sledují. Myslím, že každá hvězda ukrývá své tajemství. Podívej vidíš tam ten Velký vůz? " a ukázal na spojení hvězd, které připomínaly něco jako bednu s provazem, jo, určitě to šlo nazvat vůz.
    ,,Ano, vidím." a posunula jsem se blíž k němu. Voněly mu vlasy.
    ,,Dobře, teď se podívej na hvězdy okolo toho, spodní část vozu spoj dolů s hvězdami, které září více než ostatní, vznikne noha. Předek vozu spoj s tamtou hvězdou." a ukázal na noční oblohu.
    ,,Vidíš tam to tělo?" zeptal se mě.
    ,,Ano!" odpověděla jsem.
    ,,Výborně a támhle je hlavička a další noha."
    Nikdy jsem se o hvězdy nezajímala, ale najednou mi to souhvězdí dávalo nějaký smysl, viděla jsem v tom nějaké kouzlo.
    ,,Tohle souhvězdí se nazývá Velká Medvědice a právě její částí je Velký vůz." Došlo mi, že se o tohle asi zajímá, což byla další věc, která mě na něm zaujala.
    Pokračoval: ,,Teď vezmeme pravý horní roh vozu a prodloužíme ho zhruba 5x o celkovou délku velkého vozu. A támhle," ukázal na nejjasnější hvězdu, ,,to je Polárka, vidíš i malý vůz?"  Jen jsem přikývla, koukala jsem na noční oblohu s údivem. Bylo to nádherné, tak magické, jako by každá hvězda měla svůj příběh.
 
   ,,Sáro.." opět začal mluvit, podíval se na mě. Asi si všiml, jak mě to zaujalo, což byla pravda.
   Podívala jsem se zpátky na něho. Najednou už jsem neviděla jen hezkého kluka s modrýma očima a pěkným tělem, ale kluka, který v sobě něco skrýval, nějaké kouzlo, na které jsem chtěla přijít a okusit ho.
   Dívala jsem se mu do očí a on do mých, pokračoval: ,,A hvězdy nejsou jenom na obloze... hvězdy jsou uloženy v každém z nás jako naše štěstí."

   Jakmile tohle dořekl, už jsem nemohla dál a chtěla jsem tu chvilku ještě kouzelnější. Naklonila jsem se k němu a chtěla jsem ho políbit. Těsně před tím, než se naše rty spojily, jsem se mu podívala nejistě do očí.

Tehdy mě nakonec políbil on...

Čaukyyy 🙈, máme tu další pokračování našeho příběhu, tentokrát trochu kratší, každopádně jsem potřebovala, aby to takhle skončilo. Jak se těšíte na další díl? Bude co nevidět! ✨✍️