Merle
Omega
Merle se chtělo brečet.
Ne jemným pláčem princezny v zajetí, ale ošklivým bulením, kdy jí poteče z nosu a oči jí napuchnout tak, že skoro neuvidí před sebe.
Nůž u krku ji občas štípl do kůže, jako by jí ta dívka připomínala, že tam pořád je.
Snažila se být odvážná, opravdu moc, ale nohy se jí třásly a stejně tak brada. Kdyby ji nedrželi za culíky, spadla by.
Věznitelka něco zašeptala. Její horký dech se Merle srážel u ucha a naháněl jí husí kůži.
Bohové, jak moc se bojí... Žaludek na vodě, div se znovu nepotkala s krysou kterou si s Inkarem ugrilovali k snídani.
S každou vteřinou, se kterou se ticho prodloužilo, s každým roztřeseným nádechem i výdechem, se její naděje vytrácely.
S hrůzou hleděla na Inkara. Na tu neprostupnou masku, vypočítavé oči a železné hroty visící ve vzduchu.
Nepoznávala v něm toho chlapce, co ji tenkrát vzal k sobě. Pouze označeného, tu strašnou příšeru, které na nikom nesejde.
Pevně zavřela oči. Už se nemohla dál dívat, jak váží cenu jejího života. Nemohla, protože potom by se rozbrečela už totálně.
A ona nechtěla brečet.
Vlastně měla v životě štěstí. Dvanáct let byl hezký věk ke smrti.
Zvonivé cinkání ji vytrhlo ze zamyšlení.
Jedna zrádná slza jí sklouzla po tváři. Po ní druhá a další, dokud tiše nevzlykala. Dívka za ní trochu rozpačitě uvolnila sevření.
Inkar se kvůli ní vzdal.
Merle v sobě našla poslední zbytky odvahy a hlasu a rozmazaným viděním našla dámu v bílé. ,,Prosím," špitla. ,,Neubližte mu."
,,Nechci nikoho zranit," odpověděla. Její hlas byl na ženu dost hluboký, ale jemný. Takový, který se nejvíc hodí na předčítání. Mluvila s přízvukem, kvůli němuž většina slov zněla, jako by je někdo u konce nasekal.
Pak něco prohodila cizím jazykem k té dívce za ní.
Nůž zmizel a Merle klopýtla vpřed. Očima zatěkala mezi všemi účastníky. Dáma v bílé poodstoupila o dva kroky vzad.
Merle se hbitě jako lasička prosmýkla k Inkarovi. V obličeji se mu nehnul jediný sval, ale jeho paže ji zaštítila a postrčila za sebe. Vůně kouře a svářečské oceli ji podivně uklidnila.
Hřbetem ruky si utřela obličej.
,,To by bylo," začala bílá dáma, ,,Můžeme se tohle prosím pokusit vyřešit jako dospělí?"
Když nikdo neodpověděl, povzdechla si. ,,Inkare, já -"
,,Inkare?" Odvážila se Merle vykouknout zpoza svého živého štítu. ,,Vy se znáte?"
Inkar k ní trhl pohledem. ,,Tohle se tě netýká..."
,,Známe," prohlásila ve stejný okamžik žena. ,,Dalo by se říct, že jsme přátelé."
,,Přátelé," vyplivl Inkar to slovo, ,,jsme přestali být v den, kdy ses mě pokusila zabít."
,,Zachránila jsem ti život, ty pytli fazolí!" Vyjela po něm dívka, barva jejích očí vystřídala paletu odstínů a změnila se na rudou.
ČTEŠ
Hunting Season
Fantasy,,Lidé v Omeze to nazývají magií. V Betě technickým pokrokem. A v Alfě plevelem, který musí vytrhnout." Svět rozpolcený mezi technologií a středověkem, kde skleněné věže odolávají dračímu ohni. Tři země, z nichž každá čelí problémům dávných genera...
