3. Děti pustin a měst

46 7 2
                                    

 Khione
Beta

Khione měla jen jeden den na obstarání klíčové výhody. 

Země potvrdily smlouvu. Její cesta do důlních měst Omegy čekala za dveřmi, společně se stovkou cvičených vojáků.

Khionino zavazadlo obsahovalo nejnutnější oblečení a vybavení. Nikdy neměla moc věcí. Byly to materiální hodnoty a ona se na nich bála lpět. 

Jako na vzpomínkách.

Ze starého domova si přivezla jen porcelánovou sošku anděla, která se v její rodině předávala z matky na dítě. A ta se na putování nehodila.

Svůj šílený plán na získání spojence předložila královně. Její výsost se zprvu tvářila skepticky. Poté ji ale propustila se slovy ,,Pokud se ti povede nadchnout to děvče pro naši věc, máš mé svolení. Bude to ale jen a pouze tvá starost." a sepsala s ní povolení o převozu.

Stačil podpis. Teď ho musela jen získat.

Khione se připojila na síť metra a zatímco dopravní prostředek sebou kodrcal po trati, poslouchala Holy Sharks a projížděla články o Nix Vise. Ne že by v nich našla něco nového.

K záhadné dívce novináři neměli přístup, tudíž nemohla těžit z žádných rozhovorů ani ověřených faktů.

Proč se ve sněhových závějích tehdy ztratila nebylo nikomu jasné.

Její přežití zůstávalo konspirací. Ve dvanácti na vlastní pěst? Sama, v zamrzlém kraji?

Nejbizardnější ale bylo amatérské video přiložené pod každým artiklem. Zachycovalo draka nad jedním z menších měst Bety. Jeho let byl trhavý, nízký. Křídlem se srazil s kostelní věží, monstrum se přetočilo na bok a zřítilo. A v tom zlomku vteřiny, než se roztříštilo o zem, mu z boku sklouzla bezvládná postava.

Člověk na drakovi.

Lidé se snažili draky ochočit kam sahá paměť. A tahle dívka dokázala nemožné. Za čtyři roky. Možná méně.

Dost na to, aby po celém světě ze svých děr vylezli bojovníci za práva bájných tvorů a šířili kolem sebe řeči o míru mezi člověkem a ještěrem, pomyslela si Khione hořce při rozkliknutí jednoho takového fóra.

Záznam si přehrávala pořád dokola, jestli odhalí něco dalšího, a do vagonu mezitím nastupovalo čím dál víc pasažérů.

Nikdo jí nevěnoval pozornost.

Svůj typický vzhled - bílé vlasy, ledově modré oči a mléčnou pleť - vyměnila za méně nápadný. Ze známé členky královského dvora se stala snědá dívka ve školní uniformě s hnědým copem a popraškem pih na nose.

Na klíně jí spočívala taška s obvyklými šaty, stočenou ruličkou papíru a obojkem podřízených. Nenápadně se dostat do odlehlého sektoru by se jí v úboru nepovedlo.

Metro opustilo střed města a se vzdalujícím se zalidněným centrem se vyprazdňovalo, až zbyla sama.

,,Příští zastávka," ozvalo se předem namluvenými frázemi, ,,svatého Ludvíka."

Hunting SeasonKde žijí příběhy. Začni objevovat