Hunting Season

1. Dohoda

Merle
Omega

Merle se za svůj život dopustila mnoha zločinů. Ten nejhorší ji ne a ne opustit.

Byla dítě.

A být volné dítětem v Omeze znamenalo nebezpečí.

Uhelný prach ji štípal v plicích a odštěpky kamenů ji bodaly do chodidel obalených plátnem, když pádila ulicemi. K tělu si křečovitě tiskla malý raneček svázaný stuhou a jeho obsah ji i přes tenkou látku brněl na kůži.

Při své neslavné práci narazila na něco většího.

Zároveň si ale něco většího našlo ji.

Kolem jejího ucha zasvištěla kulka a Merle vyjekla, když jí horko olízlo boltec.

Nezastavuj, nabádala se. Nezastavuj. Je to jen škrábnutí.

Vyběhla pryč z dolu. Stísněné prostory podepřené kůly vyměnila za otevřené šedé nebe a nepříjemnou půdu za rozviklané dlažební kostky. Nemusela dávat pozor, jestli si něco nezabodne do chodidla, a mohla proto přidat.

Většina měst Omegy byla na chlup stejná. Všechna měla ve svém okolí důl. Do jednoho byly postavené kruhově kolem centrálního tržiště. A ve všech se nacházely chudinské čtvrti, jako ta, po níž Merle právě pádila. Domy v nich byly z obyčejného kamene a dřeva, bez zbytečných ozdob, a nakláněly se k sobě jako pijani v hospodách. V úzkých ulicích se jeden mohl snadno ztratit.

Merle zamířila na křižovatku. Zleva se k ní přiřítil vůz naložený dřevem, tažený obrovským tavonským koněm. Kočí na ni vyděšeně vyvalil oči, když mu vběhla do cesty, a škubl za otěže. Merle už podruhé za dnešní útěk vypískla a žaludek se jí hrůzou nepříjemně stáhl. Zvíře se vzepjalo na zadních. Merle se vrhla k zemi a nešikovným kotrmelcem se pod ním překulila. Jeho mohutná kopyta, schopná rozdrtit její kosti jako křídu, ji jen o kousek minula.

,,Holka bláznivá!" Zařval za ní kočí, zatímco se Merle drápala na nohy na druhé straně jeho koně. Vzápětí se jeho hudrování změnilo ve vyděšené zalknutí.

Merle se nemusela ohlížet. Její dva pronásledovatelé, strážci zákona, museli dorazit ke kočímu.

Přeskočila kanál s usazenou špínou, nabrala rychlost, zachytila se pouliční lampy a prudce zabočila za roh. Stříbrnýma očima prohlédla stěny smogu, zahlédla otevřené okno a než si to vůbec stihla rozmyslet, zamířila právě tam. Spěšně nahlédla do pokoje. Zatemněný, ale prázdný.

Skočila dovnitř, ale nedokázala se na jeden zátah přenést přes a zasekla se pasem o rám, napůl uvnitř budovy a napůl venku. Kopala nohama a odrážela se rukama, až se těžkopádně svalila na šedý koberec. Do vzduchu se vznesl prach a Merle se těžce zakuckala, zatímco se stavěla na odřené nohy.

Přispěchala k oknu a zavřela okenice z otlučeného dřeva zrovna ve chvíli, kdy se do postranní uličky přihnali dva robustní muži v černých uniformách. Jeden byl vytáhlý a nohavice mu byly příliš krátké, druhý zavalitý jako rajské jablíčko. Byl to právě on, kdo ji málem zastřelil.

Možná že si tou pistolí vynahrazuje obratnost, pomyslela si hořce Merle a dotkla se stále ještě krvácejícího ucha.

,,Seš si jistej že zahla sem?" Zachrchlal tlouštík.

,,Tutově," přitakal dlouhán.

Merle tiše klesla na kolena, pomalu se přeplazila mimo okno a zavřela oči. Soustředila se jen na bušení svého srdce, snažila se zklidnit třas v končetinách a uštvané polykání vzduchu vyměnila za mělké tišší nádechy. Lup si pevně tiskla k hrudi. Jeho bzučící energie ji podivně uklidňovala.