Khione
Beta
Khione se z Nixiny složky nedozvěděla o moc víc.
Žili poblíž malé vesnice, ne moc daleko místa zmizení.
Matka zemřela v práci, při pádu nákladní bedny plné součástek.
Otec, bývalý člen bezpečnostních složek, nahlásil, že se Nix nevrátila z trhu, kam šla nakoupit.
Ke stánkům nikdy nedorazila. Ztratila se v sněhové bouři, co ten večer udeřila.
Khione, na balkoně po boku královny, shlížela do sálu pod sebou.
Do sálu se stovkou vojáků k odvedení do města K. Ve zbožné úctě naslouchali královny proslovu o soudružnosti a ve stejnokrojích připomínali jednolitou bílou masu.
Khione na sobě měla podobnou uniformu. Ta její skýtala méně ochranných plátů pro větší pohyblivost. Místo černého znaku vlka na rameni byl ten její vyšitý červenou. Vlasy si vyčesala nahoru a ozdobila dlouhými stříbrnými jehlicemi.
Zapadala mezi ně a přitom si ji nikdo nespletl.
Mezi sloupořadím na druhé straně sálu, za zády vojáků, zachytila pohyb a vzápětí se vynořila Nix. Umytá, převlečená, ale pořád se svým starým vybavením a bundou. Kapuci staženou hluboko do tváře, zakrývající zohavenou tkáň kolem očí.
Jejich pohledy se střetly a Khione si zamyšleně promnula hladký kruh kůže na dlani.
Za každou jizvou se skrývá příběh. Nix nebyla připravená ten svůj povědět. A Khione ji nemohla vinit.
***
Merle
Omega
Kampak ses schovala?
Ruka s růžovými nehty drápající se po jejím kotníku.
Kampak ses poděla?
Dno jámy. Mříž nad hlavou.
Kampak utíkáš?
Škrábance od ostnatého drátu.
Nezastavuj!
Výkřik bolesti. Prázdné oči hledící na ni svrchu. A ona padá a padá...
Merle se prudce posadila, zbrocená ledovým potem a s bušícím srdce. Skrze šero špatně viděla a tak zašmátrala kolem sebe. Místo studených prken nebo koberce ale nahmatala starou matraci. Nebyla ve svém hnízdě. Nebyla ale ani pod oknem, kde usnula.
Někdo ji ve spaní přesunul na nízké lůžko a přikryl dekou navíc. Její pláštěnka ležela složená na židli, spíš jako černý stín než kus gumy.
Merle se po ní natáhla, zkontrolovala obsah kapes a oblékla si ji. S dlouhými rukávy a objemnými záhyby zakrývajícími její drobný vzrůst se cítila jistěji. Připraveněji na to, co přijde.
Porozhlédla se kolem. Přes zatlučená okna se dovnitř nedostávalo skoro žádné světlo, o které v Omeze byla nouze, a kromě postele, židle a nočního stolku byla místnost prázdná. Kromě schodů nenašla jiný východ.
Po cestě dolů se přidržovala zábradlí a v hlavě si skládala mapu domu.
Vrchní pokoj, kde se probudila. Dvě místnosti v přízemí. Ta, kam vedlo schodiště, připomínala kuchyň. A ta druhá,kde opakovaně narušovala Inkarovo území, obývací pokoj.
ČTEŠ
Hunting Season
Fantasia,,Lidé v Omeze to nazývají magií. V Betě technickým pokrokem. A v Alfě plevelem, který musí vytrhnout." Svět rozpolcený mezi technologií a středověkem, kde skleněné věže odolávají dračímu ohni. Tři země, z nichž každá čelí problémům dávných genera...
