Pohádky místo kamen

Překvapení pro Sama (Drak 2)

Už spolu bydleli víc než půl roku. A i když hodina denně se zdá jako málo času, pověděli si toho spoustu. Sam se rozhodnul, že Tera na draka ani za nic nezmění a Ter se rozhodnul, Sama za žádnou cenu neopustí. Byli spokojení.

Byl už podvečer, když se Sam změnil na člověka a usedl před zamyšleného rytíře. „Nad čím přemýšlíš?" tázal se s úsměvem, protože Terův přemýšlivý výraz stál za cokoli.

„Draci jsou hermafroditi že?" zeptal se po chvíli.

Sam pouze přikývnul, protože stále netušil, k čemu rytíř míří.

„A kdo z těch dvou má pak vejce?"

„Oba," odvětil po chvilkovém zamyšlení „teda věřím v to."

Tentokrát přikývnul rytíř, poté rychle změnil téma.

Tato konverzace proběhla už před měsícem. Od té doby se rytíř na nic podobného neptal. Drak na ni popravdě skoro úplně zapomněl.

Seděli naproti sobě a ani jeden netušil co říci a tak rytíř začal zírat Samovi do očí, jenž přestože byl v lidské formě, vypadaly zvláštně. Sam mu jeho pohled opětoval, protože stejně neměl co jiného dělat.

Dívali se na sebe minimálně minutu, než rytíř pomalu vstal a překonal vzdálenost, která je dělila. Nic netušící drak dál klidně seděl a díval se přibližujícímu rytíři do očí. Když už stál těsně u něj, musel mít nepříjemně zakloněnou hlavu.

Rytíř naklonil hlavu napravo, jako by se ptal na dovolení.

Drak taky naklonil hlavu, protože nechápal.

Terovi to však vyhovovalo, protože se znovu přibližovat. Dřív, než stihl Sam nějak adekvátně zareagovat, ho rytíř políbil. A nebyl to takový ten nevinný dětský polibek.

Samovi trvalo celkem dlouho, než si uvědomil co se děje. Ale jeho reakce byla překvapivě rychlá. Odstrčil od sebe rytíře takovou silou až přistál o pár kroků dál. „Idiote!" To bylo poprvé, co jej rytíř slyšel nadávat. „Běž si ihned vymýt ústa a hlavně nepolykej."

Ter samozřejmě udělal přesný opak. Sam k němu přistoupil, jednou rukou jej chytil za krk, vytáhnul ho tímto způsobem na nohy a ještě s ním (na dračí poměry jemně) bouchl do zdi. „Uvědomuješ si, že pokud se přeměníš ve špatnou dobu, nebudeme si už nikdy moci povídat?"

S tuto novou informací se rytíř přestal usmívat. „Tak to jsem nevěděl." zachrčel.

„Měl ses zeptat! Sakra, to tě to vážně nenapadlo?"

Na tuto otázku už rytíř neodpověděl, protože neměl dostatek vzduchu. Proto jen poklepal na Samovu ruku, jenž mu svírala krk. Doufal, že mu to dojde, ale vzhledem k tomu, v jakém byl stavu, neměl nejmenší tušení, jestli jej nezabije na místě. Sam ho naštěstí pustil. Z očí mu ale stále sršely blesky.

Rytíř se na něj usmál „Víš, co jsem měl původně v plánu říci?"

Sam jen stále nazlobeně zavrtěl hlavou.

„Nebuď tak překvapen, i když chápu, že pouze málo lidí políbí draka."

Na toto neměl Sam odpověď. Vyprchal z něj už vztek a tak se pouze sesunul před rytíře a nechal jej ho obejmout.

„Neboj, proměním se ve správný čas." Ujistil svého partnera, který si zrovna vzpomněl na konverzaci, jež zde proběhla před měsícem.

„Stejně to děláš jen kvůli dráčatům že? Mělo mi to dojít..." pronesl s povzdechem.

„Jakou myslíš že budou mít barvu?"

„Netušíš, jak velkou chuť mám tě uhodit." Z jeho hlasu sálala odevzdanost.

„A ty zas netušíš, jak velkou chuť mám tě políbit," zašeptal s úsměvem rytíř.

Sam jej svou odpovědí popravdě překvapil. "Tak to udělej."