Just catch the quaffle | Scorose ✓

5 | Spěšný vlak do Bradavic

Srpen utekl jako voda a nastal čas. Začátek čtvrtého ročníku v Bradavicích.

Zrzčino srdce bilo jako o závod a s každým krokem jí připadalo, jako by pořád zrychlovalo. Nechápala, z čeho byla tak nervózní, James ji přesvědčil, že se jí tréninky budou líbit, a i když by o tom kdykoli předtím pochybovala, tentokrát ho brala vážně. Snažila se vyzvídat, to samozřejmě ano, ale k ničemu se nedopracovala. Jediný fakt byl, že jí bratranec slíbil opravdu dobré koště.

Na nástupišti se jako každý rok nebylo možné skoro hnout. Hermiona s Ronem a Hugem zůstali někde daleko za ní, zatímco se pokoušela prorvat k vlaku. Všude kolem sebe rozpoznávala tváře svých spolužáků a už se pomalu cítila zase jako doma.

"Počkej, až si tě podaj. To tě smích přejde."

"Ty se vůbec neozývej, Lily. Jako druhák nemáš o věcech ani páru."

Jako kdyby najednou celé nádraží utichlo a ona slyšela jen hlasy, ze kterých byla celý měsíc tak nervózní. Co když je ani nechce pozdravit? Teta se strejdou možná nic neví, ale James sám o sobě vydá za čtyři. A pozdravů bude mít určitě i on za celý měsíc plné zuby.

Dřív, než se však stačila rozmyslet, přistály jí kolem krku dívčí ruce a ona se podívala své sestřenici do očí. Ano, tak přesně z tohohle byla nervózní. Lily ji objímala čím dál pevněji, až to vypadalo, že Rose do Bradavic vůbec neodjede. Tlumeně pozdravila Ginny s Harrym i zmateného Albuse a pokusila se ze sebe to malé klíště setřást.

"Děláš, jako kdybys mě rok neviděla, ty trdlo."

Když dorazil i zbytek rodiny a Rose se povedlo ze sebe Lily dostat jen tím, že jí slíbila zásobu Bertíkových fazolek, začali hledat volné kupé. Nejmladší dva se nakonec odpojili a uvelebili se u někoho ze svého ročníku. Když se vlak konečně rozjel, mávali jako každý rok tak dlouho, dokud úplně nevyjeli z Nádraží King's Cross. Rose se stačila jednou ohlédnout a už byla myšlenkami zpátky na famfrpálovém hřišti. 

"Ty se se mnou nehodláš bavit? K čemu jsem ti pak bral to koště?" začal James, když už měli nějaký kus za sebou a panovalo mezi nimi jen příjemné ticho. Albus byl radši ve svém světě a se skloněnou hlavou listoval v učebnici přeměňování.

Rose ke staršímu přejela pohledem a věnovala mu jeden ze svých těžkých povzdechů.

"Ne, tím to není. Já se toho jen pořád docela bojím, víš? Jakože jestli to zvládnu a tak. Doufám, že si neudělám nějaký problém u McGonagallový. To by mě máma asi přerazila. Jako Ministryně kouzel má docela vliv, co si budem."

Chlapcův smích trochu ulevil jejím obavám. Nejradši by se ho zeptala na všechno, co se toho 'geniálního tréninkového plánu' týkalo, ale věděla, že to nemá cenu. James byl na tenhle svůj nápad obzvlášť pyšný.

"Počkej do zítra a uvidíš. Začneme v sedm, vem si všechno, co normálně nosíš, koště dostaneš až tam. Bude to zážitek, to se neboj." A s tím samým úsměvem si odhrnul vlasy z čela.

Zrzčiny myšlenky už se do večera nezastavily. Viděla tolik různých scénářů, že se jí začínalo dělat špatně a na večeři si dala jen kousek kuřete a malý pudink. Layla a Nell se ještě neukázaly, takže předpokládala, že je odchytne během dne na chodbě. Jakmile přišla do ložnice, vybalila si okamžitě všechny věci a famfrpálové oblečení uložila na hromádku pod postel. I když měla původně v plánu prosedět celou noc u rozpáleného krbu, nebyla se nakonec schopná ani zvednout z postele. A jak jí rychle klesala víčka, všechen strach najednou vyměnila vlna odhodlání.

"To jsem na tebe zvědavá Pottere, počkej zítra."