Ztracení v Životě

2. Kapitola - Naivnost

V PŘEDCHOZÍ KAPITOLE....

"Neodpověděla jsi." zašeptal jemně Hermioně do ucha. Ta sebou jemně trhla a narazila do Dracové hrudi. Pomalinku se otočila čelem k němu. Ignorovala bušící srdce a husí kůži, co jí polila celé tělo. Dokonce i příjemný pocit v podbřišku ignorovala a podívala se mu hluboko do očí. Byli si tak blízko, že by se mezi ně nevešel ani papír.
Její oči sklouzly na úroveň jeho rtů a ať chtěla nebo ne, skousla si u toho ty své. Draco ji sledoval, dá se říct až zrakem lovce a pak se začal pomalu sklánět.

Sklonil se až k jejímu uchu a svými rty se o něj lehce otřel.

"Myslela sis, že tě políbím?" zašeptal výsměšně. Jeho dech ji zašimral a po celém těle ji vyrašila husí kůže. Byla absolutně paralizovana Dracem, že ani nezpracovala větu, jež řekl. Draco se od ní odtáhl, udělal krok dozadu a zadíval se jí hluboko do očí. Díval se tak zvláštně, že ani sama Hermiona nevěděla, co ten pohled znamená. Draco nepatrně zatřepal hlavou a nasadil svůj obvyklý opovrhující postoj u kterého nechyběl ani jeho úšklebek. Otočil se na patě a už si to šmátral jinam. Jakmile zmizel z Hermioniného zorného pole, ona stále hleděla na místo, kde ho spatřila naposled avšak v ten okamžik její hlava zpracovala jeho větu.

"Malfoyi!!!!" zakřičela z plných plic a rozběhla se z Astronomické věže pryč, doufajíc že ho ještě zastihne, aby mu ukázala za čí je toho loket. Nebude si z ní dělat legraci. Jak tak rozčíleně šla po chodbách Bradavic, z nepozornosti a za hlasitého nárazu a pár neslušných poznámek se ocitla na zemi.

"Hermiono! Tady jsi, kde si celou tu dobu byla?" zeptala se Ginny a pomohla Hermioně zpátky na nohy.

"Válela jsem se celou dobu tady na zemi." odsekla ironicky Hermiona a upravila si uniformu.

"A vůbec, proč jsi mě hledala, stalo se něco?" zeptala se už milejším hlasem, protože si uvědomila, že si zlost přece jen nemůže vybít na své nejlepší kamarádce, když ji naštval někdo jiný.

"Ne tak úplně, jen jsme s Harrym a Ronem chtěli do společenské místnosti si zahrát nějaké hry." Hermiona přikývla na znamení porozumění  a následovala svou kamarádku do nebelvírské věže.

***

"Co ty bledý ksichte? Kde jsi byl?" ozval se Blaise hned jak spatřil Draca přijít do sklepení. Bylo mu jedno kde byl, chtěl jen vědět, zda se bavil víc jak on. Blaise se nám totiž strašně nudil... A když se on nudil, tak hrál na nervy všem kolem sebe.

"Nic ti do toho není." odsekl Draco a mířil si to do chlapeckých ložnic.  Jak odcházel z Astronomické věže, byl by neskutečně nadšený z toho, že dostal Hermionu a tím je to jedna nula pro něj, ale zaráží ho jedem menší detail a to je ten, že nebelvírka nebyla jediná, kdo po tom polibku toužil. A tak se přichytil do vlastní pasti. To její provokativní skousnutí rtů ho neskutečně provokovalo a on chtěl být ten, kdo ji do toho rtů kousne.

Místnosti se ozvalo letmé zaklepání a dotyčná osoba nečekala na Dracovo povolení a vešla dovnitř.

"Od kdy ty klepeš?" ozval se Draco, když Pansy dosedla na jeho postel ,na které ležel s rukama založenýma za hlavou.

"Přišlo mi to jako dobrý nápad, vypadal si dost přemýšlivě. Nechtěla jsem tě vylekat." prostě sdělila a pokrčila u toho rameny. Draco se na ní místo odpovědi ušklíbl a to bylo znamení pro Pansy, že je naprosto v pořádku, že tu s ním je.

"Má drahá drahocenná Daphne, květinko spanilá, buď tak dobrá duše a doprovoď chudáčka jako jsem já na školní pozemky na čerstvý vzduch." zvolal Blaise a klekl si u toho na kolena a políbil Daphne na hřbet ruky.