Ztracení v Životě

1. Kapitola - Návrat

Za deštivého dne sedí studenti Bradavické školy čar a kouzel v kupé ve vlaku. Upřímně, všichni by si jistě přáli, aby svítilo slunce, ale Merlin měl svůj vlastní smysl pro humor.

Studenti horlivě debatovali o prázdninách, které prožili. Chvástali se, kde všude byli, co vše viděli, i s kým byli. Výjimkou nebyla ani Hermiona, která byla co chvíli se svými blízkými na nějakém výletě.

V kupé s ní seděla Giny s Ronem, ze kterých radost přímo sálala.
"Nemůžu se už dočkat, tak se těším na ostatní, až se mi z toho ježí vlasy." Ron horlivě přikyvoval na slova své sestry, ale Hermiona byla jaksi mimo. S upřeným pohledem z okna vlaku, sedící naproti svých nejlepších přátel. Ti si všimli její skleslé nálady a zamýšleného postoje, přesto se ale rozhodli  ji nechat tak a nezapojovat ji do konverzace. Hermiona jim za to byla nesmírně vděčná, protože neměla vůbec dobrou náladu. Tušila ale, že malému výslechu ze strany svých kamarádů neunikne.

Zatímco v kupé nebelvírské skupinky panovala převážně radostná nálada, v kupé zmijozelského prince panovala spíše hustější atmosféra. Blaise s Theodorem si utahovali ze svého přítele, protože neustále mluví o jedné mudlovské dívce. Stěžoval si jak ho vytáčí, každý její krok ho štve.
Chlapci celé léto strávili spolu na Malfoy Manoru, ale Draco to podle svých přátel přeháněl až tak moc, že se mu rozhodli poslední volný týden léta vyhýbat. Jenomže ne vždy se dokázali včas vypařit, a tak když je zmijozel našel, byli nuceni poslouchat jeho stížnosti zas a znovu.
"Vážený pane Malfoyi, byl by jste tak laskav a prozradil nám, jak je možné, že Vám huba neustále mele o jedné jediné dívce?" Blaise Zabini se snažil znít velice vážně, ale po marném pokusu Theodora Notta ubránit se smíchu to také vzdal, a připojil se ke svému příteli.
"Běžte někam." zavrčel dosti klidně na svůj hněv Draco a odebral se k odchodu. Ze svého kupé se vydal napříč vlakem, kam ho nohy nesly. Spíše, tam, kam ho mysl vedla.

Zastavil se před kupé mudlorozené dívky uvědomujíc si to až v momentu, kdy ji zahlédl zamýšleně hledět z okna vlaku. Myslí na něj? Okupuje jeho maličkost její mysl? Je na tom jako on? Nepatrně sebou škubl, když nebelvírka stočila svůj pohled na něj, jakoby ho vycítila. Jejich pohledy se střetly na sekundu, ale pro ně to byla dlouhá doba. Načež Draco uhnul pohledem, otočil se na patě a utekl do svého kupé, kde byl v bezpečí, před její maličkostí.

***

"Co jí dneska je?" zeptal se zájmem Seamus a svůj pohled stočil na Hermionu, kterou její přemýšlení neopustilo a i teď sedí v jednom z křesel ve společenské místnosti nebelvírských a hledí do krbu. Své přátele slyší, a ví že si povídají o ní, ale nepřikládá tomu sebemenší pozornost. Velice jí zajímá, jak to tenhle rok bude vypadat. Kvůli slibu který dala sama sobě, ale hlavně jej dala svým nejlepším kamarádům, kteří si ho spíše vynutili. Slíbila že nebude při zdi, jak ji velice rád připomínal jeden zmijozelský chlapec, a bude se více bavit a chodit s Harrym, Ronem a Ginny na nějaké akcičky pořádané studenty školy. Je možné že tohle nebyl úplně tak dobrý nápad, jak si prvně myslela.

A tak se stalo, že se Hermiona rozhodla tento rok v Bradavicích odvázat. Další věc na jejím seznamu bylo to, co se bude dít mezi ní a chlapcem ze zmijozelu, jestli se vůbec něco dít bude, jelikož uvízl v její mysli. Posledních pár týdnu a dní, z minulého školního roku, si až moc začali všímat jeden druhého. Třebaže se jen haštěřili, nebo na sebe vrčeli, prskali, skládali si ne-zrovna-slušné komplimenty, přes to všechno se navzájem vyhledávali poměrně často na lidi, kteří ani v nejmenším nejsou přáteli.

"Nech ji tak Finnigane, taková je už od cesty vlakem. Jen si beze slova vybalila své věci a zakotvila zde." odbyla ho Ginny, jelikož se nechtěla zabývat Hermioninou náladou. Jednoduše věděla, že když se její kamarádka bude chtít někomu svěřit, dříve nebo později se ozve sama. Bylo zbytečné se pokoušet to z ní tahat, neboť je všechny vždy odbyla mávnutím ruky a odešla z jejich dohledu. Rozhodně ale  chtěla být v přední linii lidí, kterým řekne co se děje.
"Doobře." protáhl dlouze Seamus a dál se v tom nešťoural, ačkoli ho to velice zajímalo. Nikdy takhle Hermionu neviděl, vždy se ukazovala jako usměvavá dívka. Jelikož když je Hermiona smutná nebo ji něco trápí, nedává to najevo, tedy ne tak okatě, a když už ji někdy nějaká změna mihne, postřehnou to pouze Harry a Ginny. Ještě aby ne, když jsou to její nejlepší přátelé že?