Trháš mé srdce [BakuDeku cz] (¿pozastaveno?)

短い会話 (Krátká konverzace)

Obrázek: wengwengchim (Twitter)
----------
Uplynul již týden od našeho nepohodlného víkendu. Kacchan se mnou ani jednou nepromluvil a snažil se mi vyhýbat. Dokonce se mi ani nenaskytla příležitost promluvit si s Kirishimou. Nyní je středeční večer, polovina náročných pracovních dnů za sebou a mé krátké rekapitulovaní se blížilo ke konci, když mi žaludek oznámil, že má hlad v podobě hlasitého kručení. Okamžitě jsem vstal z vyhřáté postele a rozešel se směrem ke dveřím. Matka nebyla doma takže jsem měl celou lednici jen pro sebe. Už jsem jí otevíral, když v tom mě vyrušil náš hlasitý zvonek. Kdo může zvonit tak pozdě? Udeřila již devátá hodina večerní. Rozešel jsem se ke dveřím a otevřel je jelikož mi něco říkalo, že člověk který zvonil se dostal přes hlavní vchodové dveře. Měl jsem pravdu a osoba, která se přede mnou zjevila nebyla moc šťastná, spíše skleslá a vystrašená.
,,Ahoj! Hehe.. Tak mě napadlo jestli by jsi mi nechtěl náhodou něco říct..? Poslední dobou po mě pořád pokukuješ a podle toho tvého zkroušeného pohledu se mi chceš s něčím svěřit? Asi? Hehe." Kirishima byl příjemný člověk, byl jsem za jeho přítomnost rád. Pochechtával se, usmíval se a vypadal nejistě.
,,Jasně. Pojď dál." Úsměv jsem mu oplatil i přes vědomí o čem, neboli o kom, s ním chci mluvit.
,,Hej hej, já nemůžu. Šel jsem nakoupit noooo a, když jsem šel nazpět tak jsem si řekl, že se stavím na pokec." Eh? Nakoupit? Sklopil jsem pohled a v jeho pravé ruce jsem zahlédl ohromnou a přeplněnou nákupní tašku, na které měl napsané znaky 幸せな顧客 (shiawasena kokyaku/spokojený zákazník). Hlavu jsem znovu narovnal a přešel jsem rovnou k věci.
,,Váš vztah s Kacchanem se od Kamina zlepšil, že?" Úsměv mi z tváře sklesl, ale Kirishimův úsměv více zesílil.
,,Jasně! Vlastně nevím proč váš ne a-"
,,To je má chyba." Jeho úsměv se vytratil a zůstalo mu nepochopení.
,,Eh? Tak.. Um.. Chybami se člověk učí! Hehe!" Úsměv se mu opět vykouzlil.
,,A dál?" Chtěl jsem vědět více. Chtěl jsem aby se přiznal.
,,Dál nás vztah pokračoval normálně a teď spolu randíme!" Nabral lehkého červeného odstínů, ale úsměv se mu nezkazil. Poškrábal se na zátylku. Jak bych mohl překazit jejich vztah? Sklopil jsem pohled k zemi a topil se v myšlenkách.
,,-riyo. Hey Midoriyo." Zvedl jsem hlavu, když jsem zahlédl jeho úsměv.
,,Už jsi vzhůru?" Zasmál se.
,,Hele tak já už půjdu pokud je to vše." Otočil se, div, že mě nepraštil těžkou taškou a pomalu odcházel.
,,Páčko Midoriyo!" Zvedl ruku a zamával mi.
,,Ahoj Kirishimo.." Hned jsem zaklapl mohutné dveře a zamířil jsem do svého pokoje. Po našem krátkém rozhovoru jsem jaksi zapomněl, že mi bříško stále oznamuje, že má hlad. Miluji tě.. Miluji tě.. Pořád dokola a dokola. Musím mu to zopakovat. Jen mě zajímá co chtěl vlastně v ten den říct. Něco, ale co? Co?
,,Co jsi chtěl říct Kacchan..?" Dveře od pokoje jsem zavřel a sesunul se do dřepu, lokty jsem se o ně opřel a z očí mi vytekli slzy beznaděje.
,,Kacchan já tě miluji.. Prosím.. Řekni mi co jsi chtěl říci.. Prosím.." Začali mi vlhnout tváře a přemýšlel jsem. O Kacchanovi. Jeho hebké vlasy, ohnivé oči, něžná hruď a... On.
,,Kacchan.. Miluj mě.." Zoufale jsem vydechl a nechal slzy dále téct. Takové slova pokračovaly ještě dobrých pár minut. Přerušila mě totiž ze zoufalství vibrace v mé kapse.
,,Eh..?" Vzpamatovat se bylo v tu chvíli trochu složitější. Neváhal jsem ani chvilinku a hned se podíval kdo mě může rušit z pocitu smutku. Vyndal jsem mobil z levé kapsy a zapnul ho. Byla na něm jedna přijatá zpráva. Jelikož mi byla nepříjemná pozice ve které jsem se nacházel, tak jsem se od dveří odcvrnknul a nevině dopadl na hýždě. Rozklikl jsem oznámení a doslova jsem ztuhl. Ve zprávě stálo ,,Zítra o první přestávce na střeše.". Co.. Co teď? Co mám odepsat?! Nasucho a nahlas jsem polkl a s rozklepanými prsty jsem pomalu začal ťukat písmenka na klávesnici.,,Přijdu." mi přišlo moc krátké. Smazal jsem slovo a zíral jsem na esemesku. Co po mě může chtít? Nechal jsem esemesku esemeskou a zapřel jsem se o zem, čímž jsem se postavil zpátky na nohy. Otočil jsem se a zamířil jsem ke své posteli s mobilem v ruce. Když jsem k ní došel, byl jsem až moc překvapen, že jsem nezakopl. Sedl jsem si a četl. A četl, četl, četl a četl. Neustále jsem zíral na zprávu. Mé hlasité zívnutí mi snění překazilo a místo SMS mě zaujalo okolí. Mobil jsem položil na můj noční stolek vedle postele a lehl si. Zahrabal jsem se pod peřinu, neboli spíše peřina na mě, a pokusil se spát. Šlo to ale ztuha jelikož jsem se stále nemohl zapamatovat z rozhodující zprávy. Že by přišla má šance? Co po mě Kacchan asi chce?
----------
こんにちわ (konnichiwa)
Už bych se chtěla dostat k nějaké pluskové kapitole! (*'˘'*)♡
Taky bych se chtěla zeptat jestli by knížka byla lepší ze špatným nebo dobrým koncem??? Rozhodla jsem se pro nějaké dobré zakončení, ale poslední dobou jsem trošičku váhala a tak se radši ptám. Jakože znásilnění většinou nedopadá dobře, ale pst. ('-ω-')
Další věc je ta, že nebudu mít teď moc času na psaní takže tento týden vyjdou jen dvě kapitoly (tato a další mám už dopsanou). ᐠ( ᐛ )ᐟ
Každopádně děkuji moc za přečtení a za hlasování i za komentáře!

kwaiicos