Trháš mé srdce [BakuDeku cz] (¿pozastaveno?)

アイコンタクト (Oční kontakt)

Obrázek: ???
----------
Bylo temno. Najednou mě však z mého tvrdého spánku začala probouzet matka.
,,-uku?" Cítil jsem, že se mnou něco neboli spíše někdo třese a tak jsem zabručel a zamračil jelikož se mi stávat nechtělo.
,,Izuku vstávej." Uslyšel jsem známý hlas a z boku jsem se převalil na záda. Peřinou jsem již nebyl přikrytý. Začal jsem se klepat zimou a možná i to byl důvod, že jsem otevřel své unavené oči a rozmazaně pozoroval matku.
,,Izuku. Už je pátek tak vstávej. Musíš do školy." Promnul jsem si dlaněmi oči a poté můj pohled opět spadl na mojí ustaranou matku. Mojí odpovědí bylo prosté ,,co". Máma se pouze ustaraně usmála a pohladila mě po mých včera umytých vlasech. Líně a pomalu jsem si sedl na tož ona se jen otočila a odcházela pryč z mého All Mightovského pokoje s úsměvem, který jsem nemohl vidět. Protáhl jsem se a sedl si na kraj postele a porozhlédl jsem se po pokoji. Moji mysl však zaujala pouze jedna fotka. Fotka na které byl můj největší nepřítel, znám ho z dětství, člověk, kterého jsem chtěl následovat a být jako on, člověk, kterého jsem obdivoval dokonce více než All Mighta. Byl to Bakugou Katsuki, který si ode mě nechával říkávat Kacchan. Byl uzavřený, s nikým moc nemluvil. Vždy když jsem se snažil o konverzaci tak mě odbyl. Deku. To byla přezdívka co mi dal. Vždy to znamenalo ,,člověk co nic neumí" nebo něco podobného. Jednoho dne to změnila má spolužačka a dodala mi sebevědomí. To nic nemění na tom, že pravý význam... S ním souhlasím. Nevěřím si. Kacchan si to vždy myslel. Znám ho jak vlastního bratra. Bohužel... Moje city byli jiné. Já ho měl rád, ale on mě ne. Vždy chtěl se mnou bojovat a vždy chtěl vyhrát. Byl jsi jistý.
Začal jsem se topit v myšlenkách o člověku, který by byl nejraději kdybych zemřel. Upřeně jsem zíral na fotku ze základní školy.
Po chvíli mě ze snění vyrušila matka.
,,Izuku! Musíš už do školy!" Podíval jsem se jejím směrem. Jak dlouho jsem byl mimo?
Byla upravená a pravděpodobně už chtěla vyrazit do práce.
,,P-promiň! Už jdu!" Pousmál jsem se a nervózně se podrbal na týle. To však matky výraz nezměnilo k lepšímu. Znervózněla.
,,Izuku. Potom s tebou budu muset něco prodiskutovat." Usmál jsem se stoupl jsem si a protáhl se.
,,Dobře!" Nic neřekla. Jen se otočila a šla pryč. Slyšel jsem pouze vrzání hlavních dveří.
Šel jsem si do koupelny udělat raní hygienu. Převlek jsem se do uniformy a do mého žlutého batohu jsem si naskládal učebnice podle dnešního rozvrhu. Šel jsem si udělat snídani, když jsem se koukl na hodiny a zarazil jsem se. 7:51. Rychle jsem se otočil a začal si nandávat červené boty, ve spěchu jsem pobral svůj batoh a vyrazil jsem z bytu a utíkal po schodech dolů. Spěchal jsem do školy, ale v tom chaosu jsem nepobral, že jsem si zapoměl klíče.
Doběhl jsem do školy a zamířil jsem rovnou do třídy. Jelikož jsem neměl tušení, že už je po osmé hodině, tak jsem vtrhl do třídy. Oči mých spolužáků spadli na mě. Chtěl jsem se omluvit, ale spatřil jsem Iidu, který se na mě usmíval na místě učitele a Aizawu ve žlutém spacáku za ním. Úsměv jsem mu oplatil a šel si spokojeně sednout. Úsměv mi poté sklesl. Kacchan se na mě upřeně díval. Koukal mi přímo do oči. A já jemu. Po dlouhé době. Konečně. Ale to co mě zarazilo nejvíce bylo to, že mě vždy ignoruje. Nikdy mě nesledoval. Naše oči se stále střetávali i když jsem pomalu šel do své lavice za tou jeho. Viděl jsem v nich plameny. Krásné rudé oči mě sledovali a já myslel, že mi vidí až do srdce, které mi bušilo tak moc, že to muselo být slyšet až na konci světa. Zajímalo by mě co si myslí. Byl jsem opravdu zaražený, když on stočil pohled k oknu. Probral jsem se a konečně si sedl za něj. Bylo to jako být v nebi, vypadal jak anděl co spadnul z čirého nebe. Ve skutečnosti to byl ale ďábel co mě šikanoval. Teď mě jen nesnáší, ale upřímně jsem šťastný. Ale stýká se mi po jeho doteku. Vždy měl jemné ruce. Jeho malé očka byli vždy nádherně rudé a vlasy mu seděli k povaze i k jeho quirku. Moje city se od mala nezměnili a podle mě si Kacchan myslí, že i moje povaha ne. Jeho chování se změnilo. A hodně.
Celou hodinu jsem strávil přemýšlením o něm. Koukal jsem na něj celou dobu. Sledoval jsem každý jeho pohyb a díky tomu jsem si všiml něčeho zvláštního a neobvyklého. Otáčel se. Ale na koho? Uteklo mi snad něco?

----------
こんにちわ (konnichiwa)
Moc se omlouvám za chyby ≧﹏≦
Každopádně děkuji za přečtení a pokud bude někdo chtít pokračování tak budu psát dál. (≡^∇^≡) byla bych ráda.

kwaiicos