Trháš mé srdce [BakuDeku cz] (¿pozastaveno?)

汚い仕事 (Špinavá práce)

Obrázek: sijimori (Twitter)
----------
Byla teprve sedmá hodina večer. Půlku dne jsem prospal a tu druhou trávil šmejděním, sezením a sledováním bílých analogových hodin pověšených na zdi, o kterou se opírala válenda. Vydechl jsem. Kacchanův otec se přibližně před dvěmi hodinami vrátil. Zjistil jsem, že byl na důležitém sezení s jeho nadřízenými. Problém byl však ten, že momentálně teď by měl vycházet z jejich ložnice a kráčet vstříc vchodovým dveřím. Nic se ale nedělo.
Po patnácti minutách jsem to nekonečné čekání už nevydržel a vydal se k ložnici Kacchanových rodičů. Prošel jsem okolo pootevřných dveří od Kacchanova pokojíku a ocitl se na konci chodby před zavřenými dveřmi. Slušně jsem zaklepal.
,,P-pane Bakugou?" Z pokoje se ozval rachot a následně pár lehkých nadávek. Poté se dveře otevřeli a vykoukl z nich usměvavý otec Kacchana, od kterého jsem okamžitě dostal pozornost.
,,Ano Izuku? Stalo se něco?"
,,Ne, nic nic!" Vlídně jsem se usmál a pokračoval s vysvětlením svého rušení.
,,Jen chci říct, že je po sedmé hodině a vy byste měl jít brzy do práce a-" Přerušil můj výklad tím, že se nervózně zasmál.
,,Izuku, na schůzi se řešila denní absence mého spolupracovníka, který pracoval samozřejmě přes den. Dořešili to tak, že mě na týden přesunuli na jeho místo. Takže on teď pracuje v mé stále hodiny a já v těch jeho denních hodinách."
Vysvětlil mi důvod, proč zůstal přes temnou noc doma.
,,T-takže vy teď budete doma?"
Kývl a nervózně se na mě zazubil. Úsměv jsem mu oplatil, ale své pocity jsem skrýval. Byl jsem rozzuřený, smutný a nechápal jsem, a to vše zároveň.
,,Takže se půjdu pořádně prospat. Zatím Izuku."
S úsměvem pomalu dovíral hnědé dveře.
,,D-dobrou pane Bakugou." Zmizel a dveře se zabouchli. Zůstal jsem stát osamělý v temné chodbě. Stočil jsem hlavu na strop a můj pohled spadl na stropní světlo, které problikávalo jak v nějakém hororu. Ani jsem si neuvědomil, že zpoza přivřených dveří mě sledují dvě rudé oči. Zničehonic jsem za sebou uslyšel skřípot starých dveří a kompletně jsem ztuhl. Doopravdy jsem se cítil jak v nějakém hororu.
,,Deku ty-"
,,WAAAH!!!" Lekl jsem se a zpanikařil. Rychle jsem se otočil a můj vystrašený pohled spadl na... Na smějícího se Kacchana...? Doopravdy. Hned jak jsem ho zahlédl, tak můj strach zmizel a na mé červené tváři se usadil zaražený výraz.
,,T-ty jsi t-taky d-debilní strašpytel!"
Kacchan se stále pochechtával a světlo z jeho pokoje osvelovalo jeho obličej i zavřené oči a jeho husté a rovné řasy. Byl to nádherný pohled díky kterému se celý můj obličej zabarvil do více tmavší červené. Jeho oči se pootevřeli a koukli na mě. Okamžitě se přestal smát a dělal jakoby nic.
,,Já myslel, že už jsi šel spát. Co jsi chtěl po fotrovi?" Díval se na mě s jeho klasickým výrazem v obličeji.
,,N-nic jen jsem se ch-chtěl na něco z-zeptat." Kacchan pouze znechuceně odvrátil pohled. Nechtěl se na mě dívat, ale já na něm mužů nechat zrak.
,,Udělal jsis večeři?" Opřel se o rám dveří a zkřížil ruce na hrudi.
,,N-ne."
,,Když nebudeš jíst tak to s tebou dopadne špatně. Pfff! Co se vůbec starám?! Stejně jsi je-" Bylo mi ukradené co říká. Vnímal jsem pouze jeho sladký a něžný hlásek. Najednou však práskli dveře a já si uvědomil, že jsem se opět ocitl sám v malé chodbičce.
,,P-počkej Kacchan!" Doslova jsem mu vrazil do pokoje, když on se zastavil při cestě k jeho posteli.
,,K-kacchan.." Opatrně jsem zavřel dveře a on získal můj pohled. Kacchan, Kacchan, Kacchan... Ne! Ještě ne! Mé vypracované tělo neposlouchalo mou mysl a nohy se rozešli ke Kacchanovi. Zastavil jsem se před ním. Kamenný výraz se mu stále nezměnil.
,,M-moc se omlouvám..."
,,Hu-...?!" Přitiskl jsem ho ke zdi a přisál jsem se k jeho červeným rtům. Kacchan ztuhl a byl překvapený. Najednou se mu křečovitě zavřeli oči a nahrnuli se do nich drobné slzičky, jen se vzpíral, snažil dostat pryč, výbuch však nepoužil. Přece si nezačerní celý pokojík. Nepřestával jsem ho líbat, nemohl jsem. Nemohl jsem se nabažit té sladké chuti jeho nádherných rtů. Kacchan se rozhodl spolupracovat. Tělem jsem se natiskl na to jeho a v trenkách se mi začal probouzet ďáblík. Jazykem jsem mu něžně přejel po spodním rtu a tím jsem požádal o vstup. Kacchanovi stekly slzy po hebké tváři a lehce pootevřel ústa. Vnikl jsem do jeho úst jazykem a prozkoumával. Nemohl jsem se přestat! Bohužel mi to překazil kyslík, který mi docházel a zřejmě i Kacchanovi. Líbal bych ho dál a dál, ale v místnosti se začal rozléhat vyzvánění Kacchanova mobilu. Odtáhl jsem se od něj a rozešel se ke dveřím. Sakra! To nechci! Chci více! Kacchan se celý klepal a po šedé zdi se sesunul na oranžový koberec. Zastavil jsem se a pohlédl na něj. On už však chtěl hovor vzít, ale já ho přerušil.
,,Ještě jsem neskončil." Otevřel jsem dveře a z jeho pokoje jsem vyšel. Zamířil jsem do obývacího pokoje. Slyšel jsem pouze Kacchanovo tiché vzlikání, v tu chvíli jsem si ještě neuvědomil co jsem udělal. Hovor nepřijmul. Více by mě zajímalo kdo mu mohl volat. Pravděpodobně jeho matka. Spokojeně jsem se vydal vstříc temnotě, premýšlející o dalším dni, když se naše matky konečně vrátí.

----------
こんにちわ (konnichiwa)
Nevím, jak to může v tom baráku plných Bakugů vypadat, tak to píší podle mé mysli. (ﾟ▽＾*)☆
Omlouvám se za chyby. *(^o^)/*
Děkuji za přečtení!

kwaiicos