Trháš mé srdce [BakuDeku cz] (¿pozastaveno?)

あなたの目に (Ve tvých očích)

Obrázek: wengwengchim (Twitter)
----------
,,Mami ono to nejde!" Zoufale jsem se pokoušel uvázat motýlka. Kacchan nakonec souhlasil s večeří, takže jsem z mé staré skříně musel vyhrabat černý oblek s červeným motýlkem. Pohled mi zamířil na žluté hodiny. Čtvrt na šest. Domluvili jsme si, že zazvoním u Kacchanova rodičích v půl šesté... Nestíhám!
,,Mami! Pomůžeš mi prosím?!" Okřikl jsem jí. Byl jsem nervózní a tudíž i mrzutý.
,,Promiň promiň!" Mé oči zamířili na otevřené dveře, ze kterých vběhla do mého pokojíku uspěchaná matka. Zastavila se před velkým zrcadlem, kde jsem stál i já. Zničeho nic se z kuchyně ozvala velká rána. Má matka doslova nadskočila. Tato povaha ji nejvíce vystihuje - je lekavá.
,,To bylo to koště v kuchyni." Nejistě se usmála, ale poté její úsměv padl na mě. Tentokrát to byl úsměv jak od sluníčka.
,,To musíš takhle." Musel jsem se mírně sehnout kvůli její výšce. Uvázala mi správně motýlka. Mohl jsem se tedy narovnat. Její oči jako by zářili při pohledu na mě.
,,Moc ti to sluší Izuku." Úsměv na tváři se vykouzlil i mě.
,,Děkuji." Přesunul jsem se rychlím krokem do kuchyně. V kapse se mi nacházel telefon. V druhé zase klíče. Nemohl jsem se dočkat. Rychle jsem zamířil z bytu a poté svižně po schodech dolů. Kacchan, Kacchan, Kacchan! Na dnešní večer celý jen pro mě! Mé nohy spokojeně došli k bílému baráku jeho rodičů. Svižně jsem vyzdvihl ruku. Prsty se mi skrčili až na jeden, který následně zamáčkl zvonek. Z domu se jen ozvali nadávky. Pouze jsem pochytil pár slov, které zněly něco jako ,,Však vypadám jako idiot!". Úsměv se mi náhle rozšířil do koutků tváří. Věděl jsem, že už jde. Tmavé dveře se prudce otevřeli. Konečně jsem ho viděl. Nádherně sčešané zářící vlasy, obvyklý znuděný výraz a překrásně čistý bílý oblek. Mé oči si ho několikrát prohlédli. Připadal jsem si jak na svatbě a pouze díky téhle myšlence se mi po celém obličeji prohnala rudá barva, které si musel Kacchan určitě všimnout díky setkání našich očí.
,,A-ahoj Kacchan." Jeho zornice se zúžili okamžitě jak jsem z úst vypustil pozdrav.
,,Tak jdem nebo tu jen prostě budeš stát?!" Doslova z něj vyzařoval vztek.
,,Dokážeš se ovládat?!" Okřikla ho Mitsuki, vykukujíc z vchodových dveří. Hned na ní bylo vidět, že se pokusí něco říci. Dlouhé monology? Zrovna v této chvíli? Tak to nestrpím! V okamžiku, kdy se její ústa rozevřela a prohnal se do nich nádech, jsem se nervózně podrbal na zátylku.
,,Jejda! Už je moc hodin! Měli bychom jít Kacchan!!" Pronesl jsem nervózním tónem. Mitsuki kývla hlavou na souhlas, rozloučila se s námi. Líným krokem zamířil Kacchan chodníčkem od jeho baráku. Mé nohy ho bez váhání následovaly. Byl to zvláštní pocit. Sledovat mentálně bezmocnou osobu, fyzicky zdatnou tak, že musela být poutaná, málem dvakrát unesená... Mou mysl zahalovali myšlenky, mé oči jeho již zklidněná tvář.
,,A?" Pronesl.
,,A? A co Kacchan?" Bylo na něm vidět, že se cítí nekomfortně. ,,A"? protože ho sleduji? ,,A"? protože si myslí, že pro mě už nemá cenu?... Jeho hlava se obrátila na mě. Jeho překrásné červené duhovky potkali mé tmavé, zelené.
,,Na co právě teď myslíš?" Optal se. Jako by věděl, že nad ním přemýšlím. A doopravdy mi to i vyčetl z oči.
,,Proč mě táhneš na nějakou večeři? Jak dlouho jsi plánoval mě znásilnit?? Chceš si se mnou hrát?! Chceš mě nasrat?!!" I přes jeho tvrdý hlas si ponechal obličej bez zamračení. I přes to, že se mu to musí říkat těžko.
,,Jsi ty vůbec hrdina?! Vím tohle jenom já?! Víš jak jsem teď zmatený!! Ztrácím čas s někým jako jsi ty!!?" Tentokrát se ten nádherný hlas pohyboval nahoru a dolů. Jeho chůze zpomalila, následně zastavila.
,,Kacchan... Já jsem nelhal." Pár kroků před ním jsem ztuhl na místě, těsně pod pouliční lampou s kulatým vzorem.
,,Co? Co to zase meleš?! Já jsem-" Neměl jsem za potřebí ho poslouchat, zrovna v tomhle si ho vyslýchat nepřejí.
,,Miluji tě Kacchan a nikdy nepřestanu a nebyla to vášeň, ale láska a chci aby jsi byl můj přítel!" Zakřenil jsem se. Neměl jsem zdání co odpoví. Alespoň ne na, pro něj, novou informaci.
,,Deku..." Znělo to... Jako nadějný hlas. Byl jsem si jistý, že kývne! Jen si vyslechnout ,,ano" v jeho odpovědi, která mi už teď přes mozek bloudila do uší. Zapomene na Kirishimu! Já budu ten co ho bude dominovat!
,,J-jsi.... Nechutný..!!! Jak mi tohle můžeš říct?! Chce se mi z tebe zvracet!! Nejsem nějaký buzerant jako ty!! A navíc-" Na suchou zem, mezi mé boty už dávno kapali malé slzy. Drali se z očí, na tváři už pro ně nebylo místo.
,,Kirishima je tvůj přítel!!?" Okřikl jsem ho zpět. Musel jsem se ujistit. Bylo na něm vidět, že na tuto otázku nezná odpověď.
,,Tohle je ale jiné!!!"
,,Jak jiné?!" Argumentoval jsem nazpět.
,,On se mě nepokoušel znásilnit! Je něžný! A věrný! Když mu řeknu ať mě nechá být, tak mě nechá!! Ne jako ty! K němu alespoň něco cítím! Pálení tváří, bušení srdce! Ale když tě vidím, slyším, cítím, tak mi přeběhne po těle husina a mám.. Strach... Já mám z tebe strach Deku!! Už to chápeš?!" Zůstal jsem mlčet, musel jsem si vše nechat projít hlavou. Chápu ho. Nenávidí mě. Nadechl jsem se. Od tématu jsem úplně odbočil. Zadíval jsem se s menším úsměvem do blba.
,,Pamatuješ.. Jak jsi mi řekl, že se mám jít zabít?... Platí to ještě?"
,,Platí.. Pokud ti na mě doopravdy záleží tak by jsi to udělal.. A nechal by jsi mě žít můj vlastní život.. Bez tebe." Jeho tělo se pohlo a rozešlo opačným směrem. Nebyli jsme moc daleko od domova. Cítil jsem to šimrání v podbřišku. Cítil jsem ty motýli. Ty motýli v břiše. Nebo spíše housenky co se živý mým srdcem a mými pocity. Brzy se z nich stanou larvy. A pak to budou nádherný motýli. Jestli do té doby vydržím.
,,Dobře.. Udělám co bude v mých silách.." Se zármutkem a zoufalstvím se zahledím do jeho blonďatých upravených vlásků. Doufám, že ne naposledy... Doufám, že mě někdo zachrání... Chci být jeho hrdina.

----------
こんにちわ (konnichiwa)
Takže! Nevím kde začít, ale jako.. Takhle zadepresovaného Midoriyu jsem ještě neviděla! ᕕ(ಥʖ̯ಥ)ᕗ
Pokud jste si ještě nevšimli tak knížka je pozastavená ale ne tak úplně. Spíše píší málo, kvůli škole, a také píší jen když se mi chce že jo!
Dejme tomu, že význam toho slova ,,pozastaveno" je něco jako ,,pomalé psaní"... Dejme tomu!
Za to se moc omlouvám! Doufám, že to pochopíte! ・゜(。┰ω┰。).・゜
Dále doufám, že se vám kapitolka líbí! (o'罒'o)♡
Kdyby někdo chtěl tak může napsat nějaký komentář.. Těch si upřímně vážím asi nejvíce! ♡('｡•ㅅ•｡')
Užívejte školu! A pak i Vánoce!(๑ت๑)ﾉ

kwaiicos