Farma

2.

Anita se vzbudila v šest ráno, což u ní bylo zvykem.  Protáhla se, a šla udělat každodenní rutinu jménem ranní hygiena, a následně se přesunula do kuchyně, kde připravila pro sebe, otce, a pro strýce snídani. Tyler přišel vždy až po sedmé, nestávalo se často, že by u nich přespal. Nalila si čaj z konvice do hrnku a s toustem potřeným máslem si sedla ke stolu. Bylo to ráno, jako každé jiné. "Dobré ráno," pozdravil Paul. Sedl si naproti Anity a s díky převzal snídani. "Dobré ráno," odpověděla. "Co tak brzy?" padla další otázka. "Musím spěchat, mám hodně práce, a také musím zařídit ještě spoustu věcí kolem Dannyho," řekl a kousl si do toustu. Anita si odfrkla. "Jak dlouho chceš za svého syna řešit problémy, a zařizovat mu všechno kolem?" otázala se zvědavě dvacetiletá žena. "Doufám, že toto je naposledy," vzdychl a napil se čaje. "Kdy přesně zde máme Dannyho tak očekávat?" padla další otázka. "V pátek ráno, rozsudek soudu už bude pomalu pravomocný," dodal. "Už?" vyjekla Anita. Dostalo se jí pouze přikývnutí.

Hned po snídani šla otevřít slepicím, aby z kurníku mohli vyběhnout ven. Posbírala vajíčka a trošku tam poklidila. Následně zkontrolovala krávy, a začala jednu po druhé dojit. Paní Ernestinová si kolem desáté přijde pro mléko, tudíž bylo nutné ji ho nachystat. Rozhodla se, že ji dá mléko od včera. Následně přišel Tyler a pomohl ji se zbytkem krav, a poté přešli na kozu Elu a Mayu. "Tak si představ, že ten floutek, přijede už tento pátek," začala si stěžovat Anita. "Tak to jsem nečekal, že to půjde tak rychle," dodal Tyler. "To já taky ne, ale prý rozsudek brzy bude pravomocný, a tudíž mají nejvyšší čas s tím něco udělat," řekla Anita a dupla si. "Prosím tě, v deset je tu Ernestinová pro mléko, tak ji dej to od včera, a peníze předej otci," připomněla Tylerovi Anita. "Dobře," řekl. Anita šla obstarat králíky, kterým vymetla jejich králíkárny, nasypala jim pšenici a seno, a poté se Gustavem, Luciusem a Bertou, a dalšími rozloučila. Následovalo asi deset hus, kterým dala vodu a nechala je běhat v menší dřevěné ohrádce.

S Tylerem se potkala u koní, kde každý hřebelcoval jednoho. Anita měla na starosti Lady a Tyler zase Richarda. "Za domem už je docela vysoká tráva, měl bych ji posekat," řekl Tyler. "To je pravda, dochází nám seno," připustila Anita. "Abych nezapomněl, paní Ernestinová tě pozdravuje," řekl Tyler po chvíli ticha. "Díky," "Tak mě napadlo, máš ty vůbec nějaký osobní život, vždyť jsi zde pořád, od rána do večera," ozvala se po chvíli Anita. "Je pravda, že moc volného času nemám, ale to nevadí, práce tady, mě baví a naplňuje," zněla Tylerova odpověď. Anita mu věnovala úsměv.

Po obědě Anita zalévala záhony s mrkví, cibulí, rajčaty, paprikami, a česnekem. Tyler sekal trávu, kterou následně nechal sušit na slunci. Poté opět došla pro vajíčka, a dolila slepicím vodu, což udělala u králíků, hus, koní a krav. Zrovna se nacházela u krav, když za ní Tyler přišel a podával ji hrnek s kávou. "Čas na pauzu," řekl s úsměvem. "To je pravda, je hrozné horko," řekla Anita a otřela si rukou čelo. Hodně pracovala v roztrhaných, a starých džínách a v tričku. "Tak jsem se chtěl zeptat, nemohl bych zde dneska přespat?" otázal se. "Můžeš, proč bys nemohl," odpověděla vesele Anita. Napila se kávy a sledovala okolí. Krávy se pásli, husy byly slyšet na celé kolo, a vzduch voněl létem. Anita svůj domov považovala za ráj. "Zítra bychom měli jít pro změnu na dřevo, zásoba dřeva není dostačující," podotkla Anita. "To jo," podotkl Tyler a také se napil ze svého hrnku. Jelikož dneska nikdo neměl zamluvenou projížďku na koni, zastoupili turisty Anita s Tylerem.

Jeli na koních do přilehlých lesů, kde koně nechali jen tak si pochodovat. Byly poslušní a klidní, nikdy nikam neutekly. Posadili se na velký pařez a sledovali koně jak se na malé loučce, obklopenou lesy, pasou. Anita nastavila tvář sluníčku a nahřívala si obličej. Po chvíli opět otevřela oči a svůj pohled věnovala koním. Poté na sobě ucítila Tylerův pohled. Podívala se na něj. Díval se na ní, a vypadalo to, jako by nad něčím přemýšlel. "Co na mě tak zíráš?" otázala se Anita, když už jeho zkoumavý pohled nevydržela. "Jen tak," řekl a přesunul svůj pohled dopředu směrem ke koním. "Je něco, co bych měla vědět?" otázala se a nadzvedla obočí. "Myslím, že ne," řekl rychle. Anita tedy dál nevyzvídala. Byla toho názoru, že kdyby chtěl, jistě by ji to řekl. I když si musela přiznat, že byla dost zvědavá. "Užívej si ještě toho klidu, který tu panuje, dokud můžeš," řekl Tyler a jemně do Anity šťouchnul loktem. "Kdyby se to božské ticho mohlo nabrat do pytle, a pak v tom nejhorším vypustit ven," zasnila se Anita. "To by bylo super," připustil s úsměvem Tyler. Najednou se rozezvučelo vyzvánění Tylerova telefonu. "Ahoj mami," pozdravil paní Webersovou. "Ano, volal," hovořil. "Jen jsem ti chtěl říct, že dnes přespím na statku Saffronových," řekl. "Dobře, tak zatím," rozloučil se a hovor ukončil. "Mám tě pozdravovat," řekl a uchechtl se. "Díky," usmála se Anita.

Vstali a přešli ke koním, které ještě hladili po lysinkách. Lady spokojeně mrkala svýma velkýma očima a Richard si také spokojeně přežvykoval trávu. Anita si říkala, jestliže někdy v životě se dočká hříběte od tohoto párečku. Byly spolu od narození, a tudíž když se jeden od druhého vzdálil déle, jak na hodinu, ten druhý z toho byl celý nesvůj. Brácha ze sestrou nejsou, ale u Saffronových na statku jsou od svých třech let, a za celou tu dobu jeden bez druhého nedal ránu. Anitě se to líbilo. Také by si přála mít takové silné pouto se svým budoucím partnerem, který však byl v nedohlednu. Zahnala myšlenky tohoto typu, a nasedli na koně. Pomalu se vraceli zpět na statek, jelikož další práce volala. Za chvíli bude večer, a musí pomalu začít vhánět krávy do kravína, slepice do kurníku, a to samé platilo o husách.