Farma

21.

Dnes Anita s Dannym museli jet do vesnice nakoupit nějaké potraviny. Vládlo mezi nimi takové zvláštní dusno. Od té doby co to na ně prasklo se Anita moc nevyspala. Její tvář zdobili kruhy pod očima, a její unavenost také neznala mezí. Danny ji pomáhal, jak jenom uměl. "Proč se mnou nemluvíš?" otázal se Danny sedící na sedadle spolujezdce. "Mluvím, proč bych nemluvila?" odpověděla Anita, aniž by se na něj podívala. "Držíš se ode mě dál, nemluvíš se mnou, netrávíme spolu žádný volný čas, jako předtím," hovořil Danny. Docela ho to štvalo. Byla jeho životní láskou, ale Anita to nejspíš celé považovala za úlet. Nevěděl, co s tím má dělat. "V tvé přítomnosti prostě dělám věci, které bych za normálních okolností nikdy neudělala," řekla Anita a celou dobu se dívala na silnici před sebou. "Vždy jsem se rozhodovala podle toho, co bylo nejlepší a hlavně nejsprávnější, nad vším jsem uvažovala, a několikrát si vše promyslela," "Nyní, jako bych to snad neuměla, prostě jsem se rozhodovala špatně," hovořila. "Co je na spontánnosti špatně?" otázal se Danny a podíval se na Anitu. "Úplně všechno, podívej se, kam mě dostala," řekla Anita. "Příští týden v pátek ti vyprší trest, a co já si na farmě počnu sama?" "A kdo řekl, že odejdu?" otázal se. "Pochybuji, že by ses chtěl zahrabat ve zdejších kopcích," uchechtla se Anita. "Anito, já tě miluju!" vypískl Danny a celou dobu se díval na Anitu, kterou tato věta přinutila se na něj také podívat, i když jen na krátko. Musela dávat pozor na silnici. Anita ať se snažila sebevíc, nedokázala si představit, že by zde Danny dokázal žít. Musel to vědět i Danny jen si to nepřipouštěl. Narodil se, vyrostl a do této doby žil ve městě. To byl pro Anitu pádný důvod se domnívat, že zde Danny nedokáže žít.

Zaparkovali před supermarketem a Anita vešla dovnitř. Vzala koš a skládala do něj potraviny, které si na farmě nevypěstují. Bylo zde jen pár lidí. "Zdravím Anito!" pozdravila paní Ernestinová Anitu. "Dobrý den," opověděla Anita. "Dlouho jste si nepřišla pro mléko," nadhodila Anita. "To je pravda, ale nyní beru mléko od Tylera Weberse, mám to blíž," řekla. Anita jen kývla. "Musím jít," řekla Anita a rozloučili se. Takže ji nyní Tyler přebírá kšefty. Nakoupila vše, co potřebovala a vrátila se k autu. Danny stál opřený o bok auta a přemýšlel nad celou situací kolem sebe a Anity. Nevěděl, jak má dát věci do pořádku. A jestli se to vůbec dá. Anita se vůči mu obrátila o sto šedesát stupňů a on měl pocit, že s tím nedokáže nic udělat. Pořád v sobě řešil otázku jestli by zde dokázal žít nastálo. Přehrával si v hlavě celo řadu scénářů, jak by to celé mohlo vypadat, ale absolutně z toho nebyl moudrý. Musí se pokusit donutit Anitu, aby si s ním promluvila, aby ho vyslechla, a pokusili se najít nějaké řešení. Nechtěl o ni přijít. Řekne ji snad všechno, a uvidí, jak bude reagovat, a jaký pohled na věc bude mít ona. Zrovna, když chtěl nastoupit do auta uviděl Tylera. Určitě si jich musel všimnout, ale absolutně to s ním nehnulo. Jeho tvář byla kamenná, a nedalo se v ní nic vyčíst. Danny se podíval na Anitu. Koukala Tylerovým směrem, a v jejich očích zahlédl slzy. A k tomu jak se jí ztěžka dýchalo. Probudili se v ní bolavé vzpomínky. Dannymu to trhalo srdce.

V polovině cesty Danny usoudil, že je vhodná doba, donutit Anitu si s ním promluvit. Byl nerozhodný okolo své budoucnosti, ale věděl, že ať už se rozhodne jakkoliv bude ho to stát srdce. Anita snad ztratila všechny city, které k němu měla, tedy jestliže vůbec nějaké cítila k němu samotnému. "Mohla bys prosím zastavit, udělalo se mi nevolno," poprosil Anitu. "Jasně, co je ti?" otázala se a zastavila na odpočívadle. "Nic, jen potřebuji na vzduch," řekl jí Danny. Vystoupil a natáhl do sebe podzimní chladný vzduch. "Už je ti líp?" otázala se Anita. "Uvidíme," řekl Danny. "Nutně jsem si s tebou potřeboval promluvit, a jinak než tímto způsobem, jsem tě k tomu nebyl schopen dokopat, tak se nezlob," řekl. Anita si odfrkla a opřela se o kapotu auta. "Tak prosím," svolila. "Vše co ti řeknu, bude čistá pravda, a prosím vyslechni mě," začal na úvod Danny. Anita jen kývla. Anitu ztráta svého dlouholetého přítele zlomila, netušila, jak moc pro ni znamená, do té doby, než ho ztratila. "Přijel jsem sem, a měl pocit, že se proti mě všichni spikly," začal Danny mluvit, poté co si utřídil myšlenky. "Byl jsem si téměř jistý, že zde na venkově nepřežiji ani týden, ale mýlil jsem se," Odmlčel se. "Myslel jsem, že se zblázním, že to zde nevydržím, prostě měl jsem sto chutí si nějak ublížit," hovořil. "Vím, musel jsem být nesnesitelný, a ty jsi to se mnou neměla jednoduché," Anita ho poslouchala, a to, že to s ním ze začátku neměla jednoduché, tomu musela dát zapravdu. Na začátku si myslela, že ho brzy zabije. Malinko se nad tím uchechtla, ale následně se opět tvářila neutrálně. "Postupem času, se to celé začalo měnit, a já si uvědomil, že je zde spousta krásných míst, a čím víc jsme spolu trávili čas, začal jsem být šťastný, že jsem dostal tento trest, a byl vděčný otci, že to zařídil právě takto," mluvil. "Jsi první ženou, do které jsem se zamiloval, k žádné jiné před tím jsem necítil to, co cítím k tobě," hovořil Danny a celou dobu se Anitě díval do očí. Anita věděla, že ji nelže. Dlouze se jí díval do očí, a jeho oči byly čisté, a důvěryhodné. "Ničí mě, když tě vidím nešťastnou, zklamanou, unavenou, nevyspanou a uplakanou," "Nechtěl jsem ti ublížit, vím, že Tyler je pro tebe důležitější osobou, jak já, a ani ti to nezazlívám," mluvil Danny a bolelo ho u srdce.

Přál si, aby pro Anitu byl tak důležitý, jako Tyler. Anita sklopila zrak, když zmínil jeho jméno. Nemohla uvěřit, jak chladně se tvářil, když ho dneska uviděla ve vesnici. "Jen jsem chtěl, abys věděla pravdu," řekl jí. Přistoupil k ní. Byl k ní tak blízko. Opět se dostavil pocity, které za všechno mohli. Které ochromili její rozumné uvažování. Jeho modrý pohled ji skenoval, a ona měla pocit, že sebou třískne. Měla pocit, že se jí nedostává dostatek vzduchu, a tak musela zrychlit své dýchání, jinak by snad udusila. Jeho rty se přiblížili k těm jejím, a ovanula ji ta luxusní, svůdná pánská vůně, kterou Danny používal. Bylo to zakázané ovoce, které ji chutnalo ze všeho nejvíc. Myšlenky jí vířili v hlavě jako nějaké tornádo, ale přesto, jako by tam měla úplně prázdno. Jeho rty se přitiskly k těm jejím. Ihned poté ji začali příjemně mravenčit. Danny trpělivě čekal, jestli dostane povolení pokračovat.