Farma

19.

Nasnídali se, obstarali statek, a šli na dřevo. Vzali traktor s vlečkou a vyjeli. Dnes počasí nebylo tak krásné, jako v posledních dnech. Bylo zataženo a vypadalo to, že každou chvílí začne pršet. Anita přemýšlela, jestli dnešní práci v lese neodložit, ale nakonec se do lesa i přesto vydali. Jeli mlčky, každý z nich měl v hlavě své myšlenky. Cesta utekla rychle a Anita zastavila, zatáhla za brzdu a následně vystoupili. Nářadí měli ve vlečce. Danny si vzal motorovou pilu a čekal, který strom mu ukáže. "Tento strom je špatný," řekla Anita a ukázala na menší smrk, který byl z části suchý. Danny kývl a pustil se do práce. V Anitě se opět ozvalo svědomí. Nevěděla jak to celé dopadne. Tyler byl pro ni důležitý, znali se tak dlouho, připadalo jí škoda všechno takto zahodit. A pak tu byl chlap, který ji snad uhranul. Díky němu udělala věci, které by dříve nikdy neudělala. Přemýšlela jestli k němu něco cítí, nebo se pouze nechala svést. Snažila si namluvit, že to bylo pouze chvilkové pobláznění, a hned jakmile Dannymu vyprší trest a odejde, vše se zase vrátí do starých kolejí. Skálopevně o tom zase tak přesvědčená nebyla.

Pokáceli dva menší a nezdravé stromy a následně je řezali na špalky, které poté sekerou přeseknou ještě na půl. Šlo to docela od ruky. I Danny přemýšlel co bude dělat, jakmile mu trest vyprší. Snažil se představit, jaké by to bylo, kdyby zde s Anitou zůstal. Copak by zvládl se celý den bavit tím, že bude až do večera běhat kolem farmy, zvířat a pana Saffrona na vozíku? Bylo to dost těžká, ale zásadní otázka. Na kterou nedokáže a snad ani nechce odpovědět hned. Jediné co věděl z přehledem byl fakt, že Anita je pro něj důležitá. Jednak proto, že je úplně jiná, než ženy, které doposud poznal, zastávala úplně jiné hodnoty, než městské holky, a také se podle toho chovala.

Vyklopili vlečku na dvůr a traktor uklidili. Zastavili se na dvoře. "Děkuji za pomoc," poděkovala Anita Dannymu. "Nemáš zač," odpověděl Danny a chytil Anitu za ruce. Jejich pohledy se střetly. Anitu opět sledoval ten jeho nekonečně, pronikavě a svůdný pohled, po kterém měla pocit, že snad omdlí. Pohladil ji po tváři a Dannyho hřejivost a jemnost ruky byla pro Anitu jako droga. Malinko se k jeho dlani přitiskla a vychutnala si tu vlnu slastných pocitů, který tento dotyk v ní vyvolal. Když se malinko vzdálila, cítila se opět provinile. "Uděláme si dneska hezký večer?" otázal se Danny. "Jo, to by šlo," odpověděla Anita. Danny kývl a už už se chystal, že Anitu políbí, když v tom je někdo vyrušil.

"Běž od ní pryč," zasyčel na Dannyho. Anita leknutím od Dannyho odskočila. Tyler se tvářil dost rozzlobeně. Anita si ho vůbec nevšimla, jinak by se k Dannymu takto neměla. "Tylere, v klidu, nic se nestalo," snažila se nějak běsnícího Tylera uklidnit, ale kdoví jaký efekt to nemělo. Danny se však nezalekl a založil si ruce na prsou. "Nebo co?" zeptal se zcela klidně. "Co s tím jako uděláš?" otázal se Danny. Tylera nejvíce vytáčelo to, z jakým ledovým klidem s ním Danny mluvil. "Nebo ti jednu vrazím, Anita je moje!" zařval na něj Tyler. "Neřekl bych, nevypadá jako nějaká věc, kterou si můžeš vzít," řekl Danny znalecky, ale stále naprosto klidně. "Neprovokuj mě, jinak za sebe neručím!" vypískl Tylere rozzlobený do běla. "Neprovokuji, jenom říkám pravdu, a nemysli si, že se tě bojím," řekl mu rázně Danny. Pro Tylera to byla poslední kapka, dal ruku v pěst a udělal s ní pohyb, který měl za účel rozbít protivníkovi nos. Jenže Danny to celé očekával, a uhnul. Když Tylerova ruka nenarazila na Dannyho tvář, byl snad už nepříčetný. "Tylere, proboha, uklidni se!" vypískla Anita. Celá situace se vyhrotila, a Tyler se pokusil svého soka udeřit znovu, opět s neúspěchem. To Danny byl úspěšnější, a Tylerovi vrazil jednu dost bolavou do nosu, a následně uhýbal Tylerovým chabým pokusům. "Tak dost!" křikla Anita a rychle vstoupila mezi ně. Tylerovi tekla z nosu a ze rtu červená, ale Danny byl bez zranění. "Dej od ní ruce pryč ti říkám!" zavrčel na Dannyho, který však neměl chuť dělat to, co on zrovna chce.

Anita právě ošetřila Tylerovi rány. Dávala si celou situaci za vinu. Bylo ji mizerně, nikdy nechtěla ublížit člověku, který ji tak hodně pomohl. Když ho nejvíce potřebovala, vždy ji podal pomocnou ruku. Miloval ji. "Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?" otázal se Anity, když celé ošetření jeho ran dokončila. "A co?" otázala se. Celá se třásla. "Jak se můžeš ještě takto hloupě ptát?" vypískl Tyler nevrle. "Dotýkal se tě, hladil tě po tváři, a kdybych nepřišel tak tě dokonce políbí!" zvýšil hlas. Anita si uvědomovala, že nastala chvíle, kdy s největší pravděpodobností bude muset jít s pravdou ven. Jen se toho obávala. Nechtěla o Tylera přijít, znali se tak dlouho. "Řekni mi pravdu!" vykřikl, když Anita dlouho neodpovídala. "Prostě jsem byla v šoku, že se mě tak najednou dotknul," řekla. Celou situaci se snažila nějak zachránit, nechtěla o svého nejlepšího kamaráda přijít. I přes to byla přesvědčená, že již žádnou lží nic nespraví, a bude muset Tylerovi přestat lhát. Potřebovala to však zkusit. "Panebože Anito, co jsem ti udělal, že mi musíš lhát!" "Sama víš, že je to úplně jinak, a já to na tobě vidím, znám tě dost dlouho na to!" vypískl. Anita se rozplakala. "Já nevím, jak to prostě říct," špitla uplakaně. "Co jsi byl pryč, měla jsem hodně práce," začala hovořit Anita. "Práci jsem sama nezvládala, byla jsem unavená, a bála se, že farmu bez tvé pomoci neudržím nad vodou," hovořila Anita a slzy ji tekly proudem. "Ty tvoje občasné návštěvy na pět minut mi kdoví jak nepomohli, a já byla zoufalá, cítila jsem se tak osaměle," Na chvíli se odmlčela, aby se vysmrkala. "A pak z ničeho nic Danny přiložil ruku k dílu, začal mi pomáhat, a já konečně měla i trochu času si oddychnout, a nabrat sílu," mluvila. "Po čase jsme s Dannym měli milion témat, o kterých jsme mluvili, prostě jsme si začali nějak rozumět," špitla Anita a další vlna slz se vydrala na povrch.