Jmenuji se Tereza, je mi šestnáct let a právě dnes nastupuji do nové školy. Je to už pátá škola tenhle rok, moji rodiče jsou rozvedení a já žiju s tátou. Táta se musí ale kvůli své práci hodně stěhovat, nemá to lehké a já taky ne. Je strašně těžké seznamovat se s novými lidmi a navazovat s nimi vzhahy, pokaždé, když se stěhujeme, tak se ptám, jestli to je naposled. Tentokrát to vypadá dobře, přestěhovali jsme se do Říčan u Brna.
Je 7:55 a můj autobus přijíždí na Verlibí ulici. Normálně bych s tímhle časem šla pozdě, ale tahle škola začíná až v 8:20, což byl můj hlavní důvod proč sem začít chodit do školy. Třída do které teď jdu, do kvinty, to vám asi nic neřekne, ale tuhle třídu se dá také nazvat „prvákem". Budova tohohle gymnázia působí poněkud depresivně, nepřidává tomu ani to, že je tady jakási stanice pro sanitku. Můj první problém už je tu, nemám zatím isic ani čip a je tu hrozná zima. V tu chvíli jsem zpozorovala, že se někdo blíží směrem ke mně. Byl to velice sympatický mladý muž, zprvu jsem si myslela, že je to student, ale pak mi došlo, že je to zdejší profesor. Když se naše pohledy střetly, neubránila jsem se úsměvu. „Dobrý den" řekl on krásným sametový hlasem, který mi v hlavě zněl jako ozvěna. Odvětila jsem tedy „Dobrý den".
ČTEŠ
Můj učitel zeměpisu
RomanceTereza je osamělá dívka, stále se se svým otcem stěhuje, nemá žádné přátele, až do teď. Na nové škole potká nejlepší kamarádku na světě a zamiluje se do svého mladého třídního. Cítí to on stejně ? A jak se vyrovná s partou spolužaček, které jí nema...
