"Běž!" - Doctor Who Fanfiction CZ

No, tak jsem se spletla...

"Tak od začátku. Jsem Doktor."

"Ale já bych chtěla znát vaše pravé jméno!"

"Já se jmenuju Doktor!" muž vypadá, jako bych ho urazila. Já nic neudělala!

"Nikdo se nejmenuje Doktor! Není to jméno!"

"Je! Já jsem Doktor, je to moje jméno," řekne muž stále klidně.

"Tak jo, Doktore," začnu a snažím se znít co nejméně odtažitě.

Co když je to nějaký divný pošuk? Doktor? Co když je to dealer?

"No, pak to s tou modrou budkou..." snažím se dostat se k logickému vysvětlení. "Aha!" vykřikne naráz. "To ty jsi byla ten objekt na radaru!" kývnu hlavou. "Co to teda je?"

"Je to můj dopravní prostředek," odpoví Doktor suše. "Je to budka!" nechápu. "Ano, a můj dopravní prostředek. Říkám jí Tardis."

"Tar-dis?" řeknu tak, aby to nevyznělo hloupě. "Jo, znamená to "čas a relativní dimenze ve vesmíru". Je to moje loď." vytřeštím oči. "Loď?!" "Jo, je to problém?" v Doktorových očích se třpytí laskavost, ale cítím utrpení. Má snad strašlivé tajemství, které nikomu nikdy neřekl? Taková pitomost. Přestanu na to myslet. "Když jsem vás slyšela mluvit, s kým jste se bavil?" zeptám se podezíravě. "No, s ní." Doktor zahne za roh. Pak se otočí a jde zpět ulicí. Klusem ho následuji, pobíhám vedle něj jako štěně, co čeká pamlsek od svého pána. Musí to vypadat zvláštně. "Vy jste naprosto nenormální!" vyprsknu. "Díky," řekne Doktor, jako bych mu právě složila poklonu. "Ale každopádně tě nesmím obtěžovat!" Pak tleskne a zamíří rychle ke své modré věci, nazývané jím Tardis. "Počkejte!" zastavím ho. "Chtěla jsem vědět taky něco o vás! A o těch věcech, co nás chtěly zabít!" při slově 'zabít' se oklepu. Tohle se běžně nestává. Doktor přijde blíž ke mě. "Já jsem Doktor. Jsem humanoidní mimozemšťan. Jsem z rasy Pánů Času z planety Gallifrey v souhvězdí Kasterbora. Je mi devět set tři let a mojí prací je létat po vesmíru a zachraňovat světy, planety a města. A to, co na tebe a na tvé přátele a rodinu zaútočilo, byli Kyberlidé, stroje, co chtějí vymazat všechno živé ve vesmíru a mít ze všech lidí jejich sluhy. Stroje. Zatím ale neví přesně, proč to dělají a to je hodně špatné, protože se s nimi takhle nedá diskutovat." Pak se otočí, beze slova nastoupí do modré policejní budky z padesátých let a pak zmizí. Doslova. Budka vydá zvláštní zvuky, hučení, kvílení a pískání a pak se skoro naráz ztratí. V očích mám najednou slzy. Proč? Vždyť mu ani nevěřím!