"Běž!" - Doctor Who Fanfiction CZ

Je ze vnitř větší!!!

Klep, klep, klep.

"Kdo je tam?"

"Doktor."

"Doktor kdo? "

"Ne, jen Doktor."

"Kdo jste, pane?"

"Otevři, prosím, je tu zima."

"Neznám vás, proč vám mám otvírat?"

"Protože chci mluvit s tvou sestrou."

"Se kterou?"

"S tou mladší, otevři, prosím!"

"Až mi řeknete, co tu chcete."

"Mám problém, potřebuju o Roxy něco vědět!"

"Pane bože! Znáte její jméno?"

"Nemohla bys ji zavolat?"

"Není tady!"

"Ale ano, je ve svém pokoji!"

"Tam není!"

"Notak!"

"Ale ona tu není!"

"Je tam! Slyším její dech!"

"Kdo proboha jste?"

"Jsem fakt velikej pitomec a vůl! Tak otevři!"

"Ona s vámi nechce mluvit!"

"Ale já ji potřebuju!"

"Co od ní chcete?"

"To je soukromé!"

"Tak pak máte smůlu!"

"Hej! Otevři, nebo ty dveře vyrazím!"

"Mají mrtvý zámek a jsou ze dřeva! Na to vaše sonické zařízení nefunguje!"

"Prosím!"

"Ne!"

"Roxy! Roxy! Roxiane!"

Buch! Buch! Buch! Buch! Buch! Buch! Buch! Buch! Buch! Buch!

 

Ne! Už nemůžu! Minutu poslouchám rozhovor Jany a muže s rudými Converskami. Jistě, že si toho blázna pamatuji! Bylo to před dvěma týdny. Skoro. Zachránil mi život a přežil výbuch restaurace! Ale pak mi dokázal, jak je falešný. Protože když vám někdo řekne, že je mimozemšťan co létá v policejní budce a zachraňuje světy, neuvěříte mu. Pokud vy sami neskrýváte cosi, co by neměli normální lidi vědět.

Vstanu od svého místa od schodů a pomalu kulhavě dojdu ke dveřím. Přitom trochu hekám, protože mě docela bolí kotník, na který kvůli včerejšímu tělocviku nemůžu pořádně došlápnout.

"Proč mi nechceš otevřít?" ozve se zpoza dveří. "Protože jste blázen, co je zároveň mimozemšťan a já jsem blbá, protože vám věřím!" zakřičím, aby byl můj hlas slyšet. "Tak mi neotvírej a pojď ven! Stejně musíme do Tardis!" vykřikne Doktor a znovu silně zabuší na dveře. Vánoční zvonek pověšený zevnitř na kukátku se zhoupne a cinkne. Jen v mikině vyjdu ven před dům. Jana za námi zavře dveře a já slyším, jak spokojeně oddusává nahoru do jejího pokoje. Doktor si mě měří pohledem asi minutu. Pak se oklepe a vyrazí k Tardis. Je rychlý. S mým bolavým kotníkem ho nestíhám, ale neskučím bolestí, protože mi to přijde trapné. Dokud Doktor neřekne: "Přidej!"

Poskakuju na jedné noze a snažím se být co nejrychlejší. "Díky, že jsi šla se mnou!" dodá pohotově. "A promiň, bylo toho minule moc najednou." Dojdeme k Tardis. Modrá, policejní a dřevěná. Musím přiznat, že je to umění. Nikdy jsem takovou budku neviděla. Doktor otevře dveře. "Tam se nevejdeme, pane," podotknu. "Jsem Doktor, nejsem pán!" upozorní jen Doktor a pak vejde dovnitř. "Jen pojď!" ozve se zevnitř. Jen dokulhám ke dveřím a pak nahlédnu dovnitř.

"Pane bože..." pronesu potichu. Pak se pomalu rozhlédnu kolem sebe. "Je zevnitř větší!"