"Běž!" - Doctor Who Fanfiction CZ

Ludmila přichází:

Upozorňuji, že jsem V-lover, takže se v příběhu objeví většina postav ze seriálu Violetta, jen tak, abyste si nemysleli, že to bude jen o Doktorovi :)

 

Ve skutečnosti jedu jen pro to, že tam budou holky. A Oswin slíbila, že vezme poker, tak snad to nebude zas taková nuda. Ano, upřímně, můj retardovaný mladší bratr je mi ukradený.

Když vystoupíme z auta, je už zima. A hrozná. Studený vítr mi čechrá vlasy, ale radši bych je měla v teple třeba zplihlé párou. "Notak! Netvař se jak kakabus!" Uslyším známý hlas. Blond vlasy se společně se zbytkem Twylina těla vynoří z luxusní minilimuzínky jejího táty. "Oswin tu je?" zeptám se a přitom si s Twylou plácnu do dlaní. "Ještě ne, je to zavřený."  V dalším okamžiku ustrnu v pohybu, protože na příjezdovou cestu restaurace U Tří Hadů zacouvá opravdová limuzína, dlouhá asi sedm metrů. Připomíná mi krokodýla. Vzápětí vystoupí postava, kterou bych nedokázala mít ráda, ani kdyby mi zachránila život, což by ona neudělala, ani kdybych já jí zachránila život. Je to složitý? Jdeme dál. Už podle stínu ji poznám. A pak jedu zespoda nahoru. Boty-tygrované s flitry. Silonky průhledné-s flitry. Žvýkačkově růžové minišaty samý flitr-úplně všude. Donutově růžová kabelka-bez flitrů-zato umělé sypání na Donuty. Mám hlad. Asi jí uhryznu hlavu, pomyslím si. A tím se dostávám k hlavě. Tím končí flitry a začínají třpytky. Třpytivé konečky dlouhých blond vlasů, třpytivá rtěnka, třpytivá tvářenka, třpytivé oční stíny, třpytivé linky, řasenka-třpytivá. Oříškové oči, plné té nejpýchovatější pýchy, urážek, argumentů připravených vystřelit jako novoroční zátka z novoročního vína. Obočí posazené tak arogantně, že by se před ním skryl Chuck Norris. Mezi vlasy posazená třpytivá mašle růžové barvy obšitá flitry a posázená umělým sypáním na Donuty. Vzduchem se line její Calvin Klein.

"Ludmi!" z auta vystoupí postava zahalená tmou, ale já už dávno vím, že je to Ludmilin papík Alex. Je nesnesitelně milý-na Ludmilu. Na ostatní je pořád naštvaný, drží se stranou a otravuje pěkné dámy, i když už ženu má. Nechápu ho. Ludmila se přiblíží ke mě. V mžiku tak naruší můj osobní prostor, vyhrazený speciálně pro ni. Jakmile ji vidím, je mi zle. "Roxiane Kennicottová, ta, co je připravená odpadnout vždy a všude a udělat tak pozdvižení pro všechny přítomné," řekne hlasitým šepotem. Přitom se mi dívá zpříma do očí. "Ludmila Ferrová, ta, co udělá pozdvižení jen tím, že je v dohledu, ta, kterou všichni znají z reklam na prasečí žrádlo!" oplatím jí to. Ludmila uraženě skloní bradu zpět na své místo. "Tak fajn, Pokémone, tímhle to dnes ještě nekončí," zavrčí a odplíží se k autu. "Tak teď jsi ji urazila!" zezadu po mě někdo skočí a zahákne se mi za ramena. Říkám někdo, ale je to Oswin. Směje se mi do ucha a mě to není nepříjemné. Chytnu jí ruce. "Máš tu poker?" zeptám se. "Jo!" "Senza!" vypísknu. Pak se na ni otočím. "Jdeme?" kývne hlavou. Rozběhneme se ke dveřím.