Vběhnu do pokoje. Pak si na sebe hodím mikinu a vylezu oknem ven. Muž, co si říká Doktor jde po chodníku a rozhlíží se. Někdy mě štve, jak máme dům blízko silnice, ale tentokrát mi to přijde vhod. Vyrazím za ním a schválně jdu co nejtišeji, aby mě neslyšel. Když jeho rudé conversky zahnou za roh, vydám se blíž. Muž míří k budce.
Ano, malá modrá a dřevěná. Jak to, že je tady? A jak to, že nevybouchla společně s restaurací a roboty-teda vlastně Kyberlidmi? A s Doktorem? Poté, co přežil on už se ničemu nedivím. I když...
"Tak fajn, budeš mě sledovat ještě dlouho?"
Trhnu sebou. Chvíli mi trvá, než mi dojde, že mluví Doktor.
"No?" čeká. "Ne!" vykřiknu pohotově. "Vlastně..." v té chvíli nevím, co říct. Doktor si toho nejspíš všimne, protože se zatváří pobaveně. "Chtěla jsi vědět víc?" přikývnu. "Nepřivádím tě k šílenství?" zasměju se a trochu se tím uvolním. "Ne." "tak pojď!"
Doktor se znovu rozejde. "Kam?" doběhnu ho a cupitám vedle něj. "Projít se!"
ČTEŠ
"Běž!" - Doctor Who Fanfiction CZ
FanfictionMyslím, že nejsem výjimečná, jako všichni jeho společníci. Byla jsem prostě ve správné chvíli na správném místě. Nebo možná právě naopak. Kdyby mě ta věc málem nezabila, asi by se nikdy nic z toho nestalo. Nikdy bych nepotkala muže s rudými Conversk...
