Stín a Mráz [STÁLE ROZPRACOVANÉ, POZASTAVENO]

Prolog

UPOZORNĚNÍ!!! ČTĚTE POPISKY NA KONCI JEDNOTLIVÝCH KAPITOL, MŮŽOU BÝT DŮLEŽITÝ!!

~

Jmenuji se Jack Frost a jsem Strážce. Jak to vím? Řekl mi to Měsíc.

Jamie a jeho kamarádi na mě a Strážce konečně věří. Dalo to práci, ale vyšlo to a jsem za to rád. Od porážky Stína Bubáka se toho moc nezměnilo. Byl zpět ve svém podsvětí, ale....kdo ví, kde to je. Každý den jsem se s Jamiem a ostatními kouloval, házeli po mě koule a bavilo mě to. Konečně tady byla zábava! Já jim to samozřejmě nějak musel oplatit, a tak jsem na ně poslal celkem slušnou nálož sněhu.

Jednoho dne, i přes to, že jsme se dobře bavili, jsem se cítil nějak divně a měl jsem takový zvláštní pocit, že mi tady něco nesedí. I když byl Stín, snad už na dobro, pryč, stejně to bylo divný, protože Stín se jenom tak nevzdává, i když je jeho síla na mizině. Na chvíli jsem se proto zastavil a zamyslel se. Sever by mi určitě dal vědět, kdyby se něco dělo. Dal by vědět všem i polární září, která se vždycky vydá na všechny světový strany tam, kde Strážci právě jsou.

Z přemýšlení mě vytrhla až sněhová koule, která mi přistála za krkem. V zápětí jsem obratem sebral sníh ze země, rychle uplácal do něčeho, co mělo připomínat kouli, otočil se na patě a švihem jsem ji po někom mrsknul zpátky. Když jsem se otočil a došlo mi, na koho jsem ji hodil, byl jsem trochu překvapený. Byl to Zajda, ale musel jsem se tomu zasmát, protože mu hrouda sněhu vletěla přímo do jeho klokaního obličeje. Vypadal dost vtipně, až k popukání. Bohužel se nezdálo, že by z toho byl nějak nadšený, protože jeho výraz mluvil za vše - To jako vážně, Jacku? Chvíli byl zticha, pak chtěl něco říct a natáhl prst před sebe, ale já jsem ho rychle předběhl.

„Sluší ti to.” řekl jsem mu s bílým širokým úsměvem.

„Ha-ha-ha...jak vtipné.” odvětil s čistým sarkasmem v hlase a oprašoval ze sebe sníh.

„Taky tě rád vidím.” dodal jsem.

Zajíc nic neřekl, jen a pouze si povzdechl a otřepal se.

„Chce tě Sever, je tady něco důležitýho a taky bys to měl vědět.” řekl otráveně s úsměvem na tváři a mě bylo jasné, že zas tak vážně to nebere.

Už jsem chtěl letět, ale Zajda mě popadl za kapuci od mikiny a stáhl mě s sebou do díry, kudy jsme se dostali na Severní pól. Ačkoli mě trochu přidusil, byla to docela zábava, protože cestou nadšeně juchal.

Zajda vyskočil z nory a já za ním. Viděl jsem ostatní Strážce stát u knihovny s jednou obrovskou knihou v Severových rukou. Listoval v ní a u toho se zvláštně tvářil. Všichni ostatní stáli kolem něj, jen Zajda stál opodál, protože už věděl, nad čím Sever tolik přemýšlí a co mu dělá starosti.
Mě to prostě nedalo a musel jsem prolomit ticho.

„Co se děje, že jste všichni tak ticho?” pronesl jsem do ticha, až to se všemi trochu škublo.

„Je tu další nepřítel.” řekla Zuběnka a kolem ní poletovaly maličké Zubínky.

Zatrnulo ve mě.

Cože? Že by se Stín vrátil? To přece není možné. Nebo snad ano?

Sandy nejspíš přišel na to, na co teď myslím, a tak začal gestikulovat rukama, hlavou a pískovýma obrázkama, že to není to, co si myslím, že to je. Sklonil jsem hlavu a začal přešlapovat na místě. Nakonec jsem to vzdal.

„Tak o co jde? Kdo to je?” řekl jsem už samou netrpělivostí.

„Jmenuje se Elora a je to vládkyně Nočních můr a temnoty z podsvětí.” vysvětlil Zajda.

Tak ten tajemný nepřítel je ona? Je to čím dál, tím lepší.

„Z důvodu, že na ni málokdo věří, se rozhodla vyjít na povrch. Má se Stínem společný jen strach, černý písek a touhu dobýt si u dětí víru. Mimo naše chápání ovládá i blesky a jakousi černou hmotu. Rozhodla se jít trochu dál a obsadit lidskou mysl a nejen dětem. I dospělím. Jestli se dozví o Stínovi a Nočních běsech, dopadne to hůř, jak špatně. Bohužel, v knize nejsou žádné její slabiny, takže je budeme muset zjistit sami a rovnou ti odpovím na otázku - NE, ovládá černou hmotu, ne temnou hmotu jako z vesmíru.” zasvětil mě do toho Sever a tím to utnul.

„Budeme muset lidi víc chránit hlavně v noci, protože vládkyně Nočních můr bývá, logicky, nejaktivnější v noci a ve dne jen málokdy zaútočí. Vlastně...ještě snad nikdy nezaútočila za bílého dne, ne?” vložila se do toho Zuběnka.

„Ne, to ne.” odpověděl jí Zajda.

„Takžeee...jdeme do toho? Risknem to?” řekl jsem a natáhl ruku doprostřed.

„Hah, není nic, co bychom nezvládli!” zpozorněl Zajda a přešel z kouta k nám.

Ruce Strážců a moje se střetly a našlo se i pár skřítků, kteří využili příjemné a týmové atmosféry, a přidali se.

~

Ahoj! Opět vás tu vítám! Jak už jste si stačili všimnout, tato kniha bude na téma Legendární parta aneb Další příběhy Strážců, ale nebude to přesná kopie filmu. Jamie a jeho kamarádi v tomto příběhu nebudou hrát zrovna 2x velkou roli, takže doufám, že z toho nebudete zklamaní:)) Doufám, že vás tento příběh bude alespoň trochu bavit a předem říkám, že nebudu moc aktivní, kvůli škole, takže další kapitoly čekejte tak 1x max. 2x do týdne?? Kapitoly budou tak dlouhé, jak mi bude fungovat fantazie, takže nemůžu zaručit, že jedna kapitola bude nějak extra dlouhá. Všechno je z mojí hlavy a ano, mívám sny, ve kterých se zjevuje ta partička hrdinů, takže se snažím být co nejvíce originální. To by bylo dneska ode mně vše a přeji pěkný večer:D

919 slov.