Stín a Mráz [STÁLE ROZPRACOVANÉ, POZASTAVENO]

5.

JACK FROST

„Co to říkáš, Jacku? Jaká holka? Mohl by ses uklidnit?" naléhal na mě Sever.

Zhluboka jsem se nadechl.

„Fajn, fajn! Víte, jak jsem si šel promluvit s Měsícem? Chvíli jsem stál na střeše a koukal na něj a najednou se odněkud ozvaly rány a-"

„Neletěl jsi tam, že ne?" skočil mi do řeči Zajda.

„No, právě, že letěl." odpověděl jsem mu a rukou si prohrábl bílé vlasy.

Zajda si jen pleskl dlaní na obličej.

„Tak jsem tam letěl a uviděl nějakou holku, jak na ní Stín útočí! Začal jsem se Stínem bojovat a je silnější než kdy dřív. Vím, že jsem tam neměl letět sám, ale to jsem jí tam měl nechat na pospas?"

„A co se stalo pak?" zeptala se napjatě Zuběnka.

Jsem si jistý, že by jí teď stačilo jenom nějaké jídlo a bylo by to lepší jak u filmu.

„Zmizel s ní." odpověděl jsem a svěsil hlavu.

Sever si prohrabal plnovous a Sandy se tvářil smutně.

„A neříkal ještě něco?" zeptal se nakonec Sever.

„Jo! Že se uvidíme v Kanadě." vzpomněl jsem si najednou.

„To je, ale dost podstatná informace. Musíme se připravit, co nejdřív." řekl Zajda a zkřížil tlapky na hrudi.

„Tak jdem na to." prohlásila Zuběnka za všechny a velké přípravy začaly.

Pořád jsem musel myslet na to, jestli mě viděla nebo ne. Spíš asi ne. Určitě ne.

NEZNÁMÁ DÍVKA

Probudila jsem se uprostřed...nevím, čeho. Vypadá to jako nějaká klec. Takže, jsem v kleci a kromě toho nevím, kde jsem. Super. Poznala jsem, že ležím, takže jsem se pokoušela vstát. Povedlo se mi se jen vyhoupnout s námahou do sedu, o zbytek jsem se ani nesnažila, kvůli černé skvrně na mém boku, která pekelně bolela. Uslyšela jsem za sebou hlas.

„Ale, ale, ale. Tady je někdo vzhůru. Konečně. Dost ti to trvalo a už jsem se bála, že se naše malá chráněnkyně neprobere." říkal nějaký ženský hlas.

Jedovatý tón mě donutil se ohlídnout. Uviděla jsem nějakou ženu v černé kápi.

„Kdo jsi? Čí chráněnkyně?" vyptávala jsem se.

„Ty to nevíš? Jsem Elora, vlád-"

„Bla, bla, bla, bla, bla...nejsem ničí chráněnkyně." ohradila jsem se.

„Vážně? Tak já ti to připomenu." řekla podrážděně, natáhla ke mně ruku s otevřenou dlaní a na ní se zobrazila nějaká kouřová koule, kde jsem viděla Santu, Velikonočního Zajíce, Zubní vílu a Sandmana - Strážci.

„Co ode mně chceš?"

„Inu, jednoduše potřebujeme zlikvidovat jednoho problémového Strážce, ti čtyři jsou slabí sami o sobě. Tvá existence nám velmi pomůže."

„Vy? Vám? Vás je tady víc?"

„Správně." řekl zase jiný hlas, tentokrát mužský, který mi byl dost povědomý a známý.

Byl to Stín.

„Jaký je ještě jiný Strážce? Jsou snad jen 4, ne?"

Nedokázala jsem pochopit, že by mohl existovat ještě jeden Strážce.