Stín a Mráz [STÁLE ROZPRACOVANÉ, POZASTAVENO]

4.

JACK FROST

Stál jsem na střeše opřený o hůl, zírajíc na Měsíc s kapucí na hlavě. Přemýšlel jsem, co teď Jamie asi cítí. Bylo hrozné pomýšlet na to, v jakém stavu a zoufalství třeba jednou budu, pokud na mě neuvěří. Tolik bych si přál, aby to skončilo a bylo všechno v pohodě. Z myšlenek mě vytrhla náhlá rána a pak několik dalších. Na nic jsem nečekal a letěl za tím hlukem.

NEZNÁMÁ DÍVKA

Vyhýbala jsem se všem ranám, dalším a dalším. Zdálo se, že nepřítel není vůbec unavený a ani mu nedochází síly. Začínám uvažovat o tom, že jsem tu mojí malou vzpouru a nějaký její účinek zakřikla. Byl jako stroj. Nechci, aby moje výjimečnost vyšla na povrch takhle. Couvala jsem tedy, dokud to šlo. Ve zmatku můj mozek zaznamenal bolest na boku. Byla ostrá a odporná. Byla jsem tak zaneprázdněná černými pískovými koňmi, že jsem si ani nevšimla, odkud ta bolest přišla. Chvíli jsem to ustála, pak jsem ale klesla na kolena a přitiskla si ruce na raněné místo, byla tam černá skvrna, která nevypadala moc hezky. V rozostřeném obraze jsem najednou zahlédla svítivě modrý záblesk, ale nikde jeho strůjce. Ty jiskry se tam asi nezjevují samy od sebe.

JACK FROST

Když jsem přiletěl k místu zdroje, uviděl jsem klečící mladou dívku, jak si tlačí na bok. Nejspíš jsem dorazil právě včas. Nečekal jsem ani vteřinu, protože by ji mohlo ještě něco trefit a to nechci. Uviděl jsem Stína. Bez váhání jsem po něm vystřelil ledový paprsek, Stín se mu jen tak-tak s úlekem vyhnul. Otočil na mě hlavu. Musel jsem zůstat stát, ale proč? Je snad mnohem silnější než posledně?

„Jacku, Jacku, Jacku. Jak je to dávno?” zeptal se se zářivým úsměvem.

„4 měsíce.”

„Jsi rád, že jsem potkal starou známou?” prohodil.

Podíval jsem se na osobu, která se kroutila na zemi.

„Co ti udělala? Vyrazila ti zub?”

„Ty vtipy tě přejdou, Jacku.”

NEZNÁMÁ DÍVKA

Stín s někým mluvil, jenže já dotyčného neviděla, radši jsem se snažila vyškrábat na nohy. S námahou a slabostí jsem se připlazila ke zdi a snažila se o ni zvednout. Bylo to těžké, jako kdybych měla na zádech batoh s kamením, bolest mě stahovala k zemi. V tom Stín poslal dva noční běsi a po někom vyslal hned tři černé šípy. Celé jsem to nechápala, protože jsem celou dobu viděla jen Stína, jak střílí někam do neznámá jenom tak. Tak je divnej? Ten někdo si musel dávat sakra velký pozor, aby to neschytal, a ten někdo na něj střílel ledem zpátky jako šílenej. Sama jsem se musela vyhnout několika odraženým kusům ledu, což mě donutilo se sešoupnout podél zdi zase dolů. Docela mě ten led zarazil a na okamžik jsem jaksi zkameněla v podřepu. Je snad ještě někdo jako já? Najednou se přede mnou Stín prostě objevil. Jen se pousmál, nadzvedl jedno obočí, zvedl ruku a foukl mi černý písek z dlaně do obličeje. Pochopitelně jsem se trochu zadusila. No, jestli z toho budu mít infekci, tak na něj pošlu školní inspekci. Pak jsem najednou prostě nic neviděla! To jsem slepá? Umřela jsem? Zmatením jsem chodila do stran sem a tam, po několika krocích jsem se praštila do hlavy o zeď a následoval tvrdý pád nejspíš, s největší pravděpodobností, na zem. Dál si nic nepamatuju a byla jen tma.

JACK FROST

Stín vypálil proti mě hned tři střely a poslal proti mě dva Noční běsi. Noční běsové nebyli problém, ale střely byly horší. Sice jsem se dvoum střelám vyhnul, ale s tou třetí jsem měl docela na mále. V tom zběsilém vyhýbaní a mrazení jsem si nevšiml, že se Stín mezitím dostal k té dívce a něco ji foukl do obličeje a ona...nevím, co se stalo přesně, protože hned, jak se u ní objevil, dezorientovaně spadla zpět na zem a nejspíš omdlela vyčerpáním nebo tím, že se třeba flákla do hlavy. Vzal ji do náruče, ze tmy vynikl jeho úsměv plný zášti a jeho pronikavě žluté oči. Nevím, k čemu mu ta holka bude, ale nebude to nic dobrýho. Musím jí zachránit, varovat Strážce! Sesbíral jsem se ze země a udýchaně se na něj podíval.

„Uvidíme se v Kanadě, Jacku Froste!" řekl ještě a i s tou dívkou, než jsem stihl cokoli říct, zmizel.

„To se spolehni." řekl jsem do prázdna a postavil si hůl na zem.

~

Dobrý večer! Taaak, a je tu další kapitola! Počkat...cože?! To už tahle kniha má 122 zhlédnutí?! Jste moc hodný a úžasný zlatíčka! Vážím si toho moc. Jak už jste si asi stačili všimnout, rozhodla jsem se přidat dalšího hrdinu. Je to holka:D Z důvodu, že na Stínovu stranu přibyla Elora, tak jsem chtěla změnu:) S tímhle nápadem mi pomáhá kamarád, kterého bych mohla zmínit, ale neudělám to, protože on ví xd nicméně pak prosím dejte vědět, jaký na to máte názor, moc děkujiii. Přeji pěkné čtení a přeji krásný zbytek večera, papa!

826 slov.